Jiskra
Alice Broadway
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/380559/bmid_jiskra-hdW-380559.jpg
4
116
116
Leora je v šoku: zpochybňuje všechno, co kdy věděla o sobě i své rodině, a všechny ve svém okolí podezřívá. Dokáže se svým původem někdy zapadnout mezi ostatní? Ve snaze najít odpovědi na nespočet otázek, které jí víří hlavou, se vydává na cestu za svou tajemnou kmotrou. Najde tam klid, bezpečí a útěchu, anebo se ocitne v jámě lvové? Nová kniha autorky, jejíž kniha INK – Tajemství kůže se stala světovou literární senzací, krok za krokem odhaluje tajemství Leořiny rodiny i celého společenství, ve kterém se vám každý zásadní životní moment dostane doslova pod kůži – jako tetování.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2018 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
Spark, 2018
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Sotva Leora zjistí, že všechno není tak, jak jí celý život vtloukali do hlavy, je vyslána do Vranova, kde má čelit své noční můře - prázdným. Avšak to, co tam nalezne, roztříští její svět na malé kousíčky a Leora začne váhat, jak by je měla poskládat zpátky dohromady.
Převážná část knížky se odehrává ve Vranově, kde se seznamujeme se zvyky a tradicemi místních obyvatel. Vidíme tak druhou stranu mince a prožíváme rozčarování společně s hlavní hrdinkou. Leora se učí, jak žijí prázdní a svádí vnitřní boj. Ve vesnici jsou samozřejmě lidé, kteří jí tam nechtějí, ale zároveň z jistých důvodů tam má zastání.
Obyvatelé Vranova si také vyprávějí příběhy a musím říct, že se mi z nějakého důvodu líbily více, než ty ze Svatoměstí v prvním díle. :)
Leora se časem odhodlá k pár činům, ale opět mám pocit, že je pouhou figurkou v mnohem větší hře. Není ani divu, protože naše hlavní hrdinka je sice úžasná tatérka, ale své plány pořádně promyslet neumí.
Je to prostě další příjemná oddechovka a já se vrhám na závěrečný díl
Ten konec? Cože.. No nic, jdu na třetí díl. Ačkoliv se děj táhl poměrně, tak potřebuju vědět jak to dopadne.
Přišel mi trošku lepší než díl první, co se týče napětí a čtivosti.
Krásná obálka, poutavější příběh než jeho 1. část. Plný příběhů, které vás vrací do dětství, ale jste nuceni o nich přemýšlet jinak, což vás jako děti nenapadlo. Jsou zde 2 společenství, jejichž popis nemá daleko od toho uvěřit, že by takto lidi opravdu mohli přemýšlet a žít. Konec přečtete jedním dechem.
Opět krásná obálka. V tomto díle se dozvídáme více o prázdných a jejich zvycích. Krásně ukázáno, že v životě není nic černobílé a vždy záleží na úhlu pohledu.
První díl této série jsem četla už před 3 lety a tak jsem si musela lehce připomenout, o čem vlastně tahle série je. Ale bylo příjemné se i po takové době vrátit do světa potetovaných a prázdných. Druhé díly bývají často výplňkové a často se jimi člověk musí prokousat, aby se dostal ke třetímu. Tady tomu tak nebylo. V knize se pořád něco dělo, byla plná akce a zvratů. Je zde přiblížení toho, kdo jsou to vlastně ti prázdní, kterých se potetování obávají.
V dnešní době navíc oceňuji takový popis konfliktu. Viděla jsem tam mnoho paralel s dnešní válkou na Ukrajině a v tomto ohledu byla kniha dost přínosná.
Celkově má kniha originální námět, skvělý fantasy svět, který mě moc baví. Svět, ve kterém máte všechny své činy zaznamenané na kůži, ale zároveň vedle vás žije komunita prázdných, kteří nemají ani jedno tetování. Geniální.
Co se týče postav, tak mi lehce vadilo, že hlavní hrdinka je zase postavena do klišoidní role, kdy jedině ona může vše zachránit a všechny spasit. V tomto mi byla nesympatická. Zbytek postav byl ale skvělý.
Kniha se četla dobře, příběh odsýpal a krásně gradoval a ke konci přišel zvrat, který jsem tak úplně nečekala.
Celkově se mi tenhle díl a celá tahle série zatím dost líbí a rozhodně bych ji doporučila.
Sice už jsem si moc nepamatovala první díl, i přesto se mi dvojka líbila a hned budu pokračovat třetím dílem...
Druhý díl byl o trochu méně záživný, méně akce a obsahoval i více vyprávění. Obvykle druhé díly u trilogií bývají nudnější, takové proložky připravující čtenáře na velké finále. Avšak zde je to kompenzováno prohloubením příběhů prázdných a pochopením jejich společenství, aneb každá mince má dvě strany. Zklamaná ovšem určitě nejsem, podařilo se mi více sžít nejen s Leorou, ale i jinými postavami. Stalo se mi určitě vícekrát, že jsem nebyla v danou chvíli schopná Leoru pochopit, časem mi souvislosti došly a musím říct, že se mi mnoho věcí promítlo i do mého vlastního života. Svět, který příběh popisuje je mi blízký, líbí se mi a často si představuji, zda bych tam žít chtěla či ne a zda na straně prázdných či tetovaných. Rozhodně je nad čím se zamýšlet, nejvíce se těším právě na závěrečný třetí díl.
Druhý díl vnímám jako přemostění mezi tím prvním a posledním, kde by to tedy celé mělo vybouchnout. V Jiskře se buduje atmosféra, poznává se druhá strana barikády a nejde ani tak o akci, jako spíše o to, aby si čtenář vytvořil vlastní názor a rozhodl se, kterou stranu bude podporovat, aby nakonec mohl ve třetím díle sledovat celou tu válku.
Osobně hodnotím druhý díl velmi kladně, protože zobrazuje to, co mám ráda - že nic není jen černé nebo bílé, ale je to směsice obojího a byť má každá kultura svou vlastní pravdu, nikdy není absolutní a zcela prázdná. Jak říká autorka v Jiskře, nesejde na příběhu, ale na samotném vypravěči. Vranov nám ukázal svou vlastní pravdu, své příběhy, víru a naděje. Ale ani to není to nejlepší pro všechny. Leora a její původ jsou krásným přemostěním mezi oběma světy - chápe a soucítí s prázdnými, ale přesto pořád věří něčemu ze světa potetovaných a neobrátí se k potetovaným zády jen proto, že je původem částečně prázdná.
Akce zde příliš není, ale to mi osobně nevadí, protože to právě vnímám víc symbolicky a jako most mezi oběma díly. Samotné zvraty pro mě nebyly příliš překvapující, dalo se to čekat, ostatně je to princip všech takových příběhů. Příběh se mi opět četl úplně sám, po chvíli jsem ani netušila, jak jsem se dostala do poloviny knihy, která nakonec padla hned druhý den od započetí čtení. Mně se tato série velice líbí a byť YA nečtu, tohle je pro mě krásný příklad toho, že v každém žánru můžu najít něco pěkného.
No, asi takhle. Oproti prvnímu dílu se tento příběhově až neskutečně vleče. Nové postavy mě nijak neoslnily, avšak prostředí a tajemno zapůsobilo celkem slušně. Pohádky (příběhy prolínající knihu) jsou tak 50/50, některé dechberoucí, jiné prosté kopie již existujících pohádek (viz Šípková Růženka). S rozpoložením hlavní postavy jsem dokázala soucítit, protože tady lze jasně a přesvědčivě vidět, že nikdo není bez viny, za to má autorka mé uznání. ALE to nekonečné čekání na nějaký zvrat, neustále se opakující sezení u táboráku, obviňování, nevrlý Fen, divná Sana, vrány, kamínky a vrány, to člověku příběh trochu znechutí. První zvrat na konci (Sana) - 10/10, ale ten druhý (Ostříž) byl už trochu přes čáru. Spousta nevyužitého potenciálu. Ale jo, asi si další díl přečtu.
No, ztratilo to veškerou originalitu. Prostředí bylo fajn. Postavy dost šablony, ale nějaké mi přeci jen byly sympatické. Děj rychlý, ale nevykreslený, nudný a plochý. Styl psaní furt nuda a chybějí popisy pro vytvoření realističnosti.
Konec jsem čekala a přitom nečekala xD nevím jak to popsat, hodně mě překvapili některé postavy. Najednou je z dobré zlá a Ostříž loutka. Všechno to bylo dobré, ale...jenom dobré. Nebylo to vynikající ani uchvacující, 5* je moc a 3* jsou zase málo, myslím, že 4* to naprosto shrnují. Samozřejmě si přečtu další díl, až vyjde, ale jenom abych věděla, jestli budou Oskar a Leora spolu, a jestli bude Obel v pořádku xd
Rád by som sa vyvaroval chronickému porovnávaniu s jednotkou, avšak bez toho to nepôjde. Iskra má oproti jednotke oveľa lepší príbeh, a to na plnej čiare. Gradácia je úplne bezchybná, napätie sa dá doslova krájať, o nečakané zvraty nie je núdza... prekvapivých prvkov je tu teda veľmi veľa, čo ma nesmierne potešilo. Ale! Vždy tu nejaké ale musí byť, bez toho to jednoducho nefunguje. Tým ale je zhruba prvých päťdesiat strán, ktoré mali podľa mňa patriť stále do Tinty, keďže sa venujú tomu istému. Jednoducho detailne rozoberajú záverečný ceremoniál, vďaka ktorému sa prišlo na to, že Leora je polovičná Neoznačená. Týmto je kniha na moje pomery dosť krátka a mohlo by sa z jej potenciálu vyťažiť oveľa viac.
Z nasledujúcich kapitol je ale priam cítiť napätie, keďže Leora robí špióna pre starostu. Veľmi sa mi páčila rozličnosť týchto dvoch kultúr, ktoré sú neuveriteľne odlišné a predsa majú spoločný vznik a príbehy. Ďalším mínusom, ktorý oberá príbeh o dostatočnú noblesu, je Leora sama. Keďže je veľmi ľahké presvedčiť ju o vlastnej pravde, dobre sa ňou manipuluje, čo využívajú skoro všetci. Navyše je priveľmi nechápavá, keď vy už tušíte, čo sa deje, ona nemá o tom ani potuchy a s pokojným svedomím si vkráča priamo do jamy levovej, čo ma nesmierne iritovalo. Ak ide autorke o to, aby vykreslila postavu, ktorá si musí prejsť zrodom, nejakou osobnou premenou, aby svet videla inak, potom jej tento zámer pomerne vychádza. V opačnom prípade stojí na zamyslenie jej vykreslenie dievčaťa, ktoré možno zmení svet a doterajší rád v ňom. V takejto podobe je jednoducho stereotypné, šablónovité, YA literatúra má potenciál, aby svoje hlavné hrdinky s niečím ozvláštnila. Prečo ním teda mrhať?
Na knihu Iskra som sa veľmi tešila. Tinta bola super, ale toto ma sklamalo. Dej nebol vôbec akčný, akcia bola iba trošku na konci. Dej stál na jednom mieste a nudila som sa. V knihe bolo o svete málo. Ešte v nej aj mapa chýbalo. Najväčšia chyba tejto knihy je to, že tam nie je skoro žiadne akcia. Autorka krásne píše, má super štýl písania, ale bohužiaľ asi nerada píše akciu. 3*/5
Jiskra je knížka plná pochybností. Zároveň se ale nese v duchu prvního dílu. Pro text je typický krásný poetický jazyk a autorka opět přichází s otázkami, které čtenáře nutí se zamyslet. Kdo má pravdu a existuje vůbec něco jako objektivní pravda?
Děj tu opět prolínají mytologické příběhy, tentokrát však ani ne ty obyvatel Svatoměstí, ve kterém hlavní hrdinka vyrůstala, ale především právě nepřátelského Vranova. To byla na knížce jedna z věcí, které se mi líbily nejvíce. Na světě Broadwayové jsem taky musela ocenit, že není černobílý. Z prvního dílu je jasné, že o režimu ve Svatoměstí není možné hovořit jako o dobrém. Znamená to však, že je Vranov automaticky dokonalý?
Bohužel si ale Jiskra zachovala spoustu nešvarů z prvního dílu. Především tedy lenivý děj s minimem akce. Necítila jsem nutkání knížku číst, a když už jsem se do ní pustila, často jsem se přistihla při tom, že se nudím. Stejně tak bych mohla Broadwayové vytknout, že se sice soustředila na mytologii svého světa, ale už jaksi zapomněla na osvětlení aktuálního stavu věcí. To opravdu na celém světě existuje pouze Svatoměstí a Vranov? Pro mě nakonec docela zklamání.
Za mě je tento díl stejně skvělý možná o malinko lepší než první díl. Moc se mi líbilo, že jsme mohli nahlédnout do druhého světa a dozvědět se tak více. Občas tu byly pasáže, které byly až moc zdlouhavé a já se těšila na dobu kdy skončí a začne něco záživnějšího, ale těchto situací bylo málo tak jsem ráda. Rozhodně čtenáři, kteří četli první díl a moc se jim nelíbil, tak ať zkusí tento a možná je to dokope s radostí čekat na další díl. Za mě je to krásný příběh, ale asi nemám v plánu to číst znovu, ale i tak jsem zvědavá na ten další díl, jelikož tento končí celkem otevřeně.
I ve druhém dílu série se čtenář opět setkává s hlavní hrdinkou Leorou. Ta je, po svém odvážném činu z minulého dílu, ve Svatoměstí vydírána starostou Ostřížem, který ji nedá na výběr a pošle ji jako špeha mezi prázdné do jejich vesnice Vranov. Leora zde ovšem nalézá zcela něco jiného, než na co byla připravena a co změní její celkový postoj k celé situaci. Opět zde vyplouvá na povrch mnoho otázek. Kdo je vlastně ten hodný a kdo zlý? Komu a čemu věřit? Na jakou stranu se přiklonit?
Na tomto dílu se mi líbilo to, že v něm má čtenář pro změnu možnost podrobněji poznat zase komunitu prázdných. Jejich způsob života, tradice, příběhy, pohled na konflikt s potetovanýma a utvořit si tak o nich vlastní názor. Konec mě úplně dostal a už jsem moc zvědavá na třetí díl, kde už asi zřejmě dojde na rozhodující boj... Ocenit bych opět chtěla taky krásné grafické zpracování obálky.
Z druhého dílu mám trochu rozporuplné pocity. Na jednu stranu chápu, jak težké musí pro Leoru být zjištění, že to, co jí bylo celý život předkládáno jako pravda, vlastně pravdou nemusí být. Na druhou stranu mám pocit že neváhá a nezpochybňuje dostatečně. Nicméně příběh je to poutavý, je zajímavé slyšet příběhy, které tvořili jejich svět, z obou stran a přemýšlet kde je asi tak pravda. Konec překvapil a jsem zvědavá na pokračování.