Inspekce
Josh Malerman
J studuje na škole hluboko v lesích daleko od zbytku světa. J je jedním z pouhých šestadvaceti studentů, kteří do jednoho považují tajuplného zakladatele školy za svého otce. J nikdy nepoznal jinou rodinu než své vrstevníky. Ze studentů zde vychovávají geniální vědce. Chlapci neznají nic jiného než život ve škole, nic jiného totiž ani znát nesmějí. J však má podezření, že tam venku, za modříny, něco je. Něco, co zakladatel školy nechce, aby viděli. Začíná klást otázky. Jaký je skutečný účel tohoto zařízení? Proč studenti nesmějí odejít? A jaká tajemství před nimi jejich otec skrývá?... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2020 , FobosOriginální název:
Inspection, 2019
více info...
Přidat komentář
Tahle kniha na mě dlouho čekala v knihovně. Vlastně ani nevím proč. Nápad byl velmi originální. Dobře se četla. Občas jsem měla problém s postavami, kdo je kdo. Ale rozhodně je to kniha, nad kterou se člověk zamyslí.
Zajímavě uchopená myšlenka, co by se mohlo stát, kdyby ... Z mě kniha stojí za přečtení, i když jsem se dlouho nemohla začíst a něco mi od ní pořád odvádělo. Od druhé poloviny, se děj zrychluje a závěr vyústí velice rychle. Kdo se rád zaobírá konspirační, je to kniha pro něj ...
Samotné čtení:
Musím teda říct, že jsem musela zatnout zuby prvních 50 stran, to pro mě byla celkem bída. Ale pak už to bylo super. Jo a prosím Vás další kniha, u které bych doporučila, delat si na začátku poznámky se jmény, protože já jsem z toho byla celá blbá Za mě to byl vlastně super námět, něco zase úplně jiného.
Zápletka:
Představte si věž, ve které žijí jen samý chlapi/chlapci, kteří nemají potuchy o jiném pohlaví.. Ve druhé věži zase žijí jen ženy a dívky a také nemají ani potuchy o jiném pohlaví (samozřejmě krom zaměstnanců) Tyto dvě věže dělí jeden velký les..ale samozřejmě ne tak velký, jak by bylo potřeba, aby se o sobě tyhle dvě "věže" nikdy nedozvěděly. No a víte co, obchody s dětmi, lži, podvody..A jednou se ta hradba tajemství musí provalit. A tady to tedy bylo ve velkém stylu.
Za mě to byl vážně super koncept, ale teda konec mi přišel až moc přehnaný. Každopádně musím uznat, že tento autor moc dobře ví, jak pěkně poskládat slova, aby to bylo nejen chytlavé, ale i sakra poutavé. Jo, vím, že tenhle popis je poměrně strohý, ale upřímně, nemám moc co napsat, abych Vám neodkryla ty důležité karty každopádně, je to husťárna, tak přidávejte do seznamu.
Závěr:
Do toho určitě pojďte - Doporučuji!
Já tak poslední dobou pozoruju, že mívám z knih opačný pocit, než většina. Nevím jestli je to dobře nebo špatně, to je jedno :-) Každopádně, tohle je velmi silný příběh. Děj se rozjíždí pěkně pomalu, ostatně kluci a holky strávili v těch věžích dvanáct let víceméně v klidu. Jakmile ale dospějí k pubertě a začnou klást otázky, děj se zrychluje, tak jak víc a víc rozkrývají své okolí. Poslední dvě kapitoly letí již doslova ve zběsilém tempu. Samozřejmě děj nesleduje jen příběh vybraných chlapců a dívek, ale nabízí i perspektivu z druhé strany, ze strany vedení, inspektorů a inspektorek - jejich pohnutky, motivace, ale i pochyby a deprese. Malerman to vystihl dokonale, skoro jsem to prožíval. Příběh evidentně nesedí každému, ale vše v něm popsané a dopodrobna promyšlené je ve své podstatě v reálném světě proveditelné. A to je na tom příběhu to nejsilnější a nejstrašnější. Malerman mě příjemně překvapil a toto jeho dílo hodnotím výše než daleko známější a profláklejší dvojknihu Bird Box.
To byla tedy špatná volba a zklamání. Pro mě jedna z nejhůře čitelných knih, myslela jsem, že to nemohu nikdy ani dočíst. Trápila jsem se. Dala jsem to, ale s rozporuplnými pocity. Stále jsem doufala, že se kniha ke konci nějak rozjede. Kapet jo, ale stejně mě to příliš nezaujalo.
Tento měsíc moje největší knižní výzva. Našla jsem si tuto knihu, protože se mi hodila do výzvy jak do #proctemeabecedu tento měsíc písmeno i, tak do #proctemesebarvouduhy zelená obálka.
Přiznám se, že kdyby to nebylo do obou výzev, tak bych ji asi odložila. Aby mě kniha tak moc nebavila se mi dlouho nestalo. Každá stránka bylo čiré utrpení. Vůbec to nemělo tah, pořád jsem si říkala, že se to prolomí a bude to dobrý. No nebylo. Jakž takž čitelný bylo až 70 stran do konce.
Nápad asi dobrý, ale zpracování děs. To bylo prostě 270 stran nudy. Postavy nevýrazné, téměř žádný děj. Ale jsem spokojená, že jsem ji neodložila, že si nečtu jen samé lahůdky, které mě baví. Když není kniha úplně můj šálek čaje, ale přesto ji stále dávám šanci. Za ten konec si dvě hvězdičky zaslouží.
I tak si myslím, že pár čtenářů mít bude a moc jí to přeju. Já ji ale bohužel doporučit nemohu.
Kniha Inspekce mě zaujala svým námětem - oddělená výchova chlapců a dívek, utajení jejich existence vzájemně. Opravdu dystopie.
První poloviny knihy je hodně zaměřená na psychologii postav a pomalu se dozvídáme, proč a jak tento experiment vlastně vzniknul. Tato část knížky mi místy připadala táhlá a zdlouhavá.¨
V druhé polovině se dostaneme do akce a zbytek knížky pak uteče, ani nevíte jak.
Konec by mohl být více propracovaný.
Celkově se mi knížka líbila.
Já jsem překvapená , že má kniha tak nízká hodnocení. Mě se téma i zpracování líbilo. Nápad mi přišel velmi originální, zajímavě a napínavé sepsaný. Příběh je velice dobře a logicky propracovaný. Podle mě vychytaný i v detailech. Hra na lodě je skvělá a asi ji pořádně pochopíte až ke konci knihy , takže neklesejte na mysli autor vše dostatečně vysvětlí. Nedoporučuju tuto knihu po pár stranách odložit.
Bavilo mě to hodně, bylo těžké se od knihy odtrhnout.
Konec byl hodně rychlý, ale asi to tak muselo být, a hodně , ale opravdu hodně morbidní , což mě fakt překvapilo a musela jsem to dlouho vstřebávat, i když posléze musím uznat , že to tak asi také muselo být.
Začátek zaujal, zajímavé otázky, téměř filosofování o životě, zejména dospívání, ale v polovině se odehrál poněkud psychedelický taneček se spisovatelem v knize a jeho knihou v knize, která měla ovlivnit další děj. Nicméně to jen oddělilo první od druhé půle, která byla zrcadlová, zase písmenková a zcela zbytečná. Druhá půle zabila tu první. V té chvíli mne to zcela přestalo bavit a zajímat. Škoda, jistý potenciál a přesah to na začátku slibovalo.
Ještě v půlce knihy jsem si myslel, že kniha u mě nemá absolutně šanci. Nuda, nuda a hrozná abstraktnost všech postav a prostředí. Stopro bych ubral některé zdlouhavé a otravné kapitoly. Ale pak se to nenápadně rozjelo a opravdu mě to bavilo. Celá myšlenka knihy má určitou filozofickou hloubku, bude chvíli trvat, než se to celé ke mně dostane. Každopádně jak již níže někdo zmiňoval, myslím, že by na motivy téhle knihy byl skvělý film nebo třeba seriál od Netflixu. Úplně vidím ty kluky/holky v černých kombinézách s velkým kulatým písmenem na prsou :) Taková spousta vedlejších zápletek by se tu dala dovytvořit hmmmm.
Nápad knihy je super ale zpracování mě už tolik neokouzlilo.
Co bych vytkla, tak to je zdlouhavost a nedějovost. Není to špatné čtení, ale po zaklapnutí knihy vím, že ji nikdy znovu číst nebudu a ani ji nepotřebuji mít ve své knihovně.
Zpětně když nad příběhem přemýšlím, tak mi to přišlo hodně přitažené za vlasy, což se mi u knížek vůbec nestává.
(SPOILER) Prvních 200 stran bylo nudných, zdlouhavých, nemohla jsem se začíst, zorientovat se, zabavit se. Četla jsem knihu dál jen kvůli anotaci, která toho napovídá tolik a která se mi jevila jako velmi zajímavá, a doufala jsem, že se pročtu k té zajímavé pasáži. Stalo se tak za polovinou knihy. Pár věcí se mi nelíbilo, přišlo mi, že úplně nezapadají do kontextu (sex 12letých, kteří se vidí poprvé v životě; závěrečný masakr). Námět knihy je velice zajímavý, ale zpracování nic moc.
(SPOILER) Hodně dobré na zamyšlení... Jestli (a kdy) by ti kluci přišli na to, že žijí ve vědeckém experimentu a v naprostých lžích, pokud by se to nedověděli z knihy... Zda by nějak cítili, že jim k životu nestačí jen ostatní kluci nebo tak... Ale ke konci se to fakt zvrhlo. To mě zklamalo.
Kniha mě poměrně překvapila v dobrém. Ovšem hned takto na začátek bych chtěla zdůraznit, že anotace vyzrazuje příliš mnoho, což je obrovská škoda. Děj je totiž skvěle promyšlený. Autor se také dost zaměřuje na psychickou stránku postav. Jejich způsob uvažování, i samotné myšlenky jednotlivých osob, se mi velmi líbily. Atmosféra působí po celou dobu tajemně, chvilkami až hororově. Dále mi chvíli trvalo, než jsem pochopila hru Lodě. Nevím z jakého důvodu jsem očekávala, že na sebe hlavní postavy narazí v lese, ale jejich způsob setkání mě nakonec potěšil. Avšak konec byl, dle mého názoru, poněkud uspěchaný. Z knihy nejsem uchvácená ani zklamaná.
„Umělce zastavíte svázanýma rukama jen na nějakou dobu. Nakonec začne tvořit svýma nohoma.“
Na tuto knihu jsem se těšila, ale bohužel jsem zklamaná. Anotace říká zbytečně moc informací a tak vás připraví o překvapení. Tu hlavní zápletku pak prostě čekáte.
Před čtením knihy bych tedy anotaci vynechala.
Začátek knihy mi přišel zdlouhavý a nemohla jsem se začíst. S knihou Bird box se to nadá vůbec srovnat!
Ve věži uprostřed lesa jsou vychováváni chlapci podle jednoho experimentu, vůbec neznají ženské pohlaví. Hlavní představitel tohoto pokusu je přesvědčen, že ženy je rozptylují a on chce z chlapců mít skvělé umělce, fyziky, vědce a lékaře. Zajímavé je i to, že se chlapci nejmenují celým jménem, ale pouze písmeny z abecedy.
Bohužel jsem od knihy očekávala více. Sice se na jednu stranu dobře četla, docela rychle to odsejpalo, ale bylo to hlavně tím, že příběh byl takový jednodušší, jednoduché dialogy, jednoduchý popis všeho a velké písmena :D To, jak byla kniha prezentována jako strašně super, tak bohužel mi to tak nepřipadalo. Přemýšlela jsem i nad tím, zda by dle knihy byl natočen film. Pokud ano, tak by možná film byl v tomto případě i lepší, než kniha :)
Nuda, nuda, nuda. Stačilo by 200 stran plného napětí a byla by fajn. Takhle to bylo nudné, utahané a konec hoooodně přitažený za vlasy.
(SPOILER)
Kniha mohla být mnohem kratší a osekanější – vše bylo hrozně natahované. Sáhodlouhé popisy myšlenek většiny postav mě ubíjely… Nehledě na to, že když si přečtete zadní desky knihy, je v popisu shrnut celý její děj a nic extra výjimečného se v ní nestane.
Navíc po přečtení dění v první věži (což je cca 200 stran) se dostanete do stejného příběhu ve věži druhé a to je teda dost vopruz. Nehledě na to, že autor už na konci asi zapomněl, že má dvanáctileté hrdiny příběhu a zdánlivá „romance“ mezi dívkou K a chlapcem J byla na mě trochu moc. A o pro mě nereálném konci už ani nemluvím.
Knihu jsem přečetla, ale pokud byl jejím smyslem záměr šokovat v závěru nebo svou myšlenkou, nestalo se.
Poznámka: Autorův Bird Box naprosto zbožňuju a kvůli němu jsem se pustila i do téhle knihy, která mě tedy spíše zklamala…
Co se nemůže Malermanovi upřít je fakt, že umí perfektně natahovat děj, který by vystačil na poloviční porci stránek. Námět knihy je určitě zajímavý, když si odmyslíte pár věcí, které vzbuzují otázky(financování,naprosté utajení před celým světem,závěr).
Každopádně první polovina knihy je neskutečně zajímavá. Představí nám postupně všechny obyvatele věže, jejich osobnost a vize a také to, k jakému účelu byla věž/věže stvořeny. A pak nastává problém. Místo toho, aby kniha pokračovala trochu jiným směrem, tak nám představuje druhou věž a obyvatele v ní. A jelikož v obou věžích dodržují naprosto stejná pravidla, tak je jasné, že většina věcí bude probíhat úplně stejně jako ve věži první. Tudíž poté, co jste dočetli prvních 200 stránek příběhu o první věži, začínáte úplně od znova s věží druhou, která má ale naprosto stejný příběh. Paráda! Takže se louskáte podruhé tím stejným příběhem dalších 200 stránek, aby jste došli do vytouženého finále.
V něm se Malerman nejspíš snažil přiblížit Tarantinovi, ale nechtě nejspíš udělal z lidí, kterým bychom měli fandit naprosté psychopaty a blázny + si nejspíš neuvědomil, že šlo pořád o dvanáctileté děti.
Námět knihy je určitě velmi zajímavý a nedivil bych se, kdyby jsme se v následujících letech dočkali stejnojmenného seriálu. Jediným problémem je tak jeho zbytečné natahování a opakování příběhu, které by mohlo spoustě lidí vadit. 60%
Kniha zajímavá, stojí za to ji přečíst, ale pro mne byl trochu problém.
Nápad originální, všechno fajn, jen to pro mne nebylo tak čtivé jak jsem doufala.
Knihu jsem přečetla, jsem za to ráda, ale vícekrát ji už číct zřejmě nebudu.