Rudá můra
Sam Eastland (p)
Inspektor Pekkala série
< 4. díl >
Německá armáda se blíží k Leningradu a kromě běžného plenění a rabování odváží nalezená umělecká díla. Obraz můry, který Rusové najdou v kufříku důstojníka SS ze sestřeleného průzkumného letadla, nemá uměleckou ani historickou hodnotu, a přesto se zdá, že je pro Němce z nějakého důvodu mimořádně důležitý. Myslí si to i samotný Stalin, který vyšetřováním této záhady pověří svého nejlepšího vyšetřovatele – svérázného inspektora Pekkalu. Čtvrtý díl Eastlandovy „rudé“ série nás zavede do Kateřinského paláce, na místo, kam nechala dcera Petra Velikého umístit Jantarovou komnatu. Na místo, kde Pekkala žil v blízkosti cara jako jeho osobní detektiv, než jako miliony jiných skončil po revoluci v gulagu. Teď ho Stalin povolá, aby Jantarovou komnatu zachránil. Nebo ji přece jenom stačili Sověti před Němci ukrýt? Na Stalinův rozkaz se Pekkala vydává na území obsazené Němci, které tak důvěrně zná... Sam Eastland nelíčí jenom běsnění války nebo mrazivou atmosféru stalinského Ruska, kde je možné cokoliv. V kulisách skutečných historických událostí vás dokáže strhnout napínavým dějem... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2016 , XYZ (ČR)Originální název:
The Red moth, 2013
více info...
Přidat komentář
Další pohádkový příběh s Pekkalou v hlavní roli. Oproti předchozím trochu přitažené za vlasy.
Další kvalitní román s Pekkalou, tentokrát v něm velkou roli hraje legendární Jantarová komnata. Závěr románu je poměrně otevřený, což má zřejmě nalákat k přečtení posledního románu s inspektorem Pekkalou. Rudá můra se mi líbí o trochu více než Rudá Sibiř (jiné romány s Pekkalou jsem zatím nečetl).
Moje prvotina s Pekkalou a vůbec to nebylo špatné. Věrohodně a uvěřitelně vykreslené prostředí války a všech utrpení co sebou přináší, zajímavě vystavěný příběh a "přitažlivá" postava Pekkaly. Na druhou stranu je to prostě taková pohádka pro dospělé a vykreslení Stalina jako poměrně mírumilovného, přemýšlivého a chápajícího člověka není na místě. Ten závěr s Pekkalovou domnělou smrtí samozřejmě nabízí další pokračování, ale zároveň ubírá z hodnocení. S odřenýma ušima 4*, ale dám je. Musím vyzkoušet další díly série.
Pěkné čtení, chytlo a nepustilo, za dva dny hotovo, ale pořád mám takový pocit, že to byla spíš pohádka pro dospělé. Na druhou stranu, tím, že jsem na popisovanych místech osobně byl (v Moskvě, v Kremlu, v Puškinu i v jantarové komnatě), tak bylo čtení pro mne o to zajímavější. Spíš bych to viděl na 4 a půl *
Musím konstatovat, že tato kniha je jednou z mých objevů letošního roku.
Na obraze je vlastně nádherný motýl, skrývající tajemství. Patří mezi největší v Severní Americe a nejvíce jich tam najdete na javorech.
Ke knize. Spisovatele Sama Eastlanda (vlastním jménem Paul Watkins) prý díky jeho stylu přirovnávají k Ernestu Hemingwayovi. Budu jim věřit, já takového dojmu ale nenabyl. Kniha je to velice čtivá a těžko jsem se od ní odtrhával. Dozvěděl jsem se i pár nových informací ohledně malířského umění a Jantarové komnaty. Knihu doporučuji.
Výborné jako vždy líbí se mě návaznost dilu nejsou to velké věci, ale drobnosti které postupně člověku dojdou....
Kniha je dobře a celkem čtivě napsaná. Děj je jofně zajímavý, ale mě osobně se kniha moc nelíbila. Řekla bych, že je napsaná pro muže. Nemám totiž moc rada válečnou literaturu proto to nižší hodnocení.
Je to napínavá kniha, Pekalu jako hrdinu jsem si oblíbil a jak jsem začal číst, tak do konce skoro najednou, až mně bylo líto, že už je konec. Koho zajímá historie Romanovců a léta kolem 1917 tak vřele doporučuju.
Zajímavý počáteční nápad, předvídatelné pokračovaný a očekávaný závěr. Není to špatně, ale silnější příběh než v Rudé Sibiři nečekejte.
Lepší, mnohem lepší než předchozí díly. Možná je to tím, že doba začátku invaze fašistů do Sovětského Svazu je mnohem zajímavější než vzpomínky na cara. Po tomto dílu jsem čekal, že tato série končí, ale autor v ní pokračuje v pátém díle pod názvem The Beast in the Red Forest.
Sérii s inspektorem Pekkalou jsem si velmi oblíbila. Pekkala je tak uvěřitelný hrdina, že mu nejde nevěřit a nefandit mu. Tenhle podivín trpící klaustrofobií, nespavostí a chorobnou upřímností se mi vážně moc líbí a má můj obdiv. (místo počítání oveček se budu učit jízdní řády :-D)
Na knihu jsem se těšila a okamžitě se ponořila do jejího příběhu. Z počátku nebyla tak akční jako kniha předchozí a hlavně mi přišlo, že vedlejší dějová linka tu hlavní jen zdržuje a je zbytečná. Opak je ale pravdou, protože ke konci knihy se všechny události krásně spojí v jeden celek a vše do sebe lehce zapadne.
O jantarové komnatě se toho moc nedozvíme, ta v příběhu poněkud ustupuje do pozadí.
Svůj prostor konečně dostává i major Kirov.
Napínavý a čtivý příběh, do kterého jsem se s velkou chutí pustila, i když ke konci se mi trošku stáhl žaludek. (V nejbližší době otevřu i další díl, který na mě čeká v AJ).
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Sovětský svaz Josif Vissarionovič Stalin, 1879-1953 jantarová komnata válečné romány dobrodružné romány
Autorovy další knížky
2015 | Rudá Sibiř |
2011 | Oko rudého cara |
2016 | Rudá můra |
2017 | Bestie v Rudém lese |
2012 | Rudá rakev |
Pěkná oddychová četba, kde v téměř detektivních příběhu o záchranu Jantarové komnaty,byla v pozadí popsána situace Stalinského Ruska.