Inteligence kosmu

09.08.2019

Kniha je trochu podvodem na čtenáře, protože Laszlo z ní napsal jen 44 stránek se širokým řádkováním. Hodnotím tedy jenom jeho příspěvek, jinak by hodnocení muselo jít o stupeň či dva dolů. Laszlo je podnětným filosofem a erudovaným, vizionářským systémovým vědcem, pokud ho tedy za vědce můžeme označit, nematerialistický vědec je trochu protimluv, ačkoli to může být dosti pravdivé pojetí. Jeho stať je výživná a hutná, se spoustou zrn k přemýšlení. Společně s ním se domnívám, že pravdivý obraz světa nemůže být tak ořezaný, jak nám moderní věda - s čestnou výjimkou především čelných představitelů fyziky 20. století (Tesla, Einstein, Schrodinger, Planck, Bohm...) - zatím předvádí. Laszlo hledá společného jmenovatele vědy, výzkumu vědomí a NDE, moudrosti a zkušenosti hinduismu, taoismu a buddhismu, a dospívá k zajímavé, provokativní, ale pro mne velice přijatelné vizi inteligentního kosmu, kde vědomí tvoří vesmír, a dává mu řád a pravidla. Není lehké dát takovému pohledu slovní vyjádření, aniž bychom sáhli do pojmosloví východních náboženství, ale Laszlovi se to (s výjimkou použití termínu "akáša") podařilo. Tak si zkusme představit, že jsme "klastry vibrací, formované kosmickou inteligencí", "nekonečné vědomí, spojené s konečným tělem", že "ve vesmíru musí být něco - mysl, princip, inteligence - co řídí nebo "formuje" vibrace, které zodpovídají za jevy, které pozorujeme," a že "tato nekonečná a věčná inteligence vytvořila konečnou doménu prostoru a času: vesmír." Takové paradigma sice není dokázáno, ale nepřímé důkazy a různé prožitky mnoha lidí různých věků a světadílů potvrzují, že je to oprávněný a v mnohém neméně správný pohled na Vše, co existuje, než jaký nám sebejistě avšak sporně (za tímto slovem si stojím, ale obhajoba jeho použití by zabrala příliš místa) předestírá věda. Pokud jde o poselství knihy (smysl naší existence a smysl vývoje lidstva obecně), bylo by hezké věřit, že brzy nastane rozvoj lidského vědomí, a že dojde ke "super-koherenci" těla, mysli, společnosti a životního prostředí, ale to už pokládám za pohádky, protože podle mého názoru se lidská povaha moc nemění, vyspělé 20. století přineslo dvě světové války, dva surové typy totalitních režimů a genocidy, a naše úžasné 21. století začínáme šestým vymíráním druhů, postupující devastací životního prostředí, válkou s terorismem, masivním zadlužením států a značné části občanů, posilováním diktátorských režimů, názorovým rozštěpením celých národů, přenesením značné části svého života do virtuálního prostoru počítačů a komunikátorů zvaných mobily, a relativně málo nebezpečnou epidemií, která stejně dokázala zbrzdit nebo přímo ochromit celé ekonomiky a společnosti. Tak raději přestaňme zvelebovat lidstvo, a spíše začněme pěkně u sebe. Tam je náš plácek, a tam něco můžeme změnit k lepšímu... (Také se vám ta možnost zdá nepřitažlivou, a jde vám proti srsti? Jasně, vždyť ego je přece tak dokonalé, a jediné, co potřebuje k dokonalému štěstí, je změnit okolní svět podle sebe sama. A proto se pořád motáme v tom kruhu jako štěně za svým ocasem.)