Intermezzo
Sally Rooney
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/545544/bmid_intermezzo.jpg
4
32
32
Kromě toho, že jsou bratři, toho Peter a Ivan Koubek nemají příliš společného. Peterovi je přes třicet a v Dublinu pracuje jako právník. Je úspěšný, schopný a působí jako člověk, jehož nic nevyvede z míry. Po otcově smrti však neusne bez prášků a přes hlavu mu přerůstá i vztah se dvěma velmi odlišnými ženami – jeho první láskou Sylvií, k níž pořád něco cítí, a vysokoškolačkou Naomi, které je celý svět k smíchu. Ivan je dvaadvacetiletý závodní šachista. Vždycky si připadal jako společensky neobratný samotář, který se nonšalantnímu staršímu bratrovi nepodobá ani pramálo. Krátce po ztrátě otce se Ivan seznámí s Margaret, o několik let starší ženou s vlastní pohnutou minulostí, a rychle spolu navážou intenzivní vztah. Pro oba truchlící bratry i jejich lásky nastává nové mezidobí. Čas touhy, beznaděje i nenadálých možností, během něhož dostanou šanci zjistit, kolik jejich život unese, aniž by se docela rozpadl.... celý text
Přidat komentář
Nádherně intimní příběh, který nikam nespěchá, ale zároveň chcete vědět, jak bude pokračovat . Život prostě není jednoduchý, a nejčastěji si ho dokážeme komplikovat právě my sami. Skvělý!
Sofistikovanější oddechovka.
Pro každého, kdo řeší své postavení ve světě, ve vztahu, v rodině a nenechává vše plynou kolem sebe, ale přemýšlí nad věcma. Přesně pro toho ta knížka je. Rooney vše pitvá, rozebírá ze všemožných úhlů.
Postupovala jsem ve čtení pozvolna, netlačila na sebe, nad každou situací se snažila zamyslet, proč mě tak zasáhla. Ona píše zkrátka ze života, generaci 25-35 let na tělo.
Je ukecená holka. Ale stejně jako já- ukecená se správnýma lidma, co ji poslouchají, vnímají, může být sama sebou.
Když jsem psala, že je pro mou generaci, pár se vás ozvalo, že jsou starší a i tak ji milují. Its nice
Takže upravuju-je pro ty, co si naši generaci nebojí poslechnout a pochopit.
Taková ta knížka, kterou hrdě ukazuješ, že čteš v dopravním prostředku a když ji popisuješ někomu, chceš se nadechnout a jet jak to bude jednoduché ale ono vlastně vůbec není.
Je tak bolavá ve své čistotě, upřímnosti.
Tak mistrně popsaný vztah dvou sourozenců, až mám pocit, že jednoho mám taky, že každé písmenko chápu a vím. A to jsem jedináček, jak vyšitý -rozmazlený a privilegovaný až na půdu.
Dvacátnici a třicátníci jsou tu ve vztahovém propletenci, každý má svůj úhel, své křivdy. Já se hodně v knihách vyhraňuju na určitou stranu a nepřijímám jiné názory. Tady jsem chápala každou jednotlivou postavu a její motivy a ve spoustě věci se našla a měla úsměv od ucha k uchu. Nebo dýku v srdci.
Nejlepší knížka spisovatelky a jsem sakra hrdá, že ji čtu.
(SPOILER)
Román za mě nedosahuje kvalit Normal People, který mě uchvátil proměňující se dynamikou mezi postavami v průběhu delšího času. Ale určitě stojí za přečtení, je zase vyspělejší, na druhou stanu stejný v tom, že opět sleduje vztahy několika málo postav a do hry vstupují společenská témata i filozofické úvahy.
Zklamáním pro mě byla postava Sylvie, která je poměrně plochá a Rooney nám do ní nedává nahlédnout. Život obrácený naruby nehodou, život už navždy s bolestí, neschopnost přijmout novou realitu (vyrovnat se se změnou možností v erotické oblasti)... Čekala jsem, že bude tuto postavu pojímat hlouběji, ale připadalo mi, že je vždy přítomna, jen aby byla dostupná pro Petera, byla jeho svědomím, jeho úlevou. Nedostala vlastní prostor, vlastní vývoj, vlastní dynamiku. Existuje jen pro Petera a její minulost i přítomnost je reflektována z Peterova pohledu.
Mám k tomuhle očekávanýmu bestselleru pár výhrad, a to především praktických. Ve větách často chybí sloveso nebo jiná důležitá část větný stavby, což není chyba, ale autorskej záměr. Pro mě to však bylo matoucí a pro úplný porozumění textu jsem se musela nejednou vracet.
Uvítala bych větší světlost stránek, víc odrážek nebo volných řádků mezi odstavci. Text je nahuštenej do hutných dlouhých bloků a když si potřebujete udělat ve čtení pauzu, nějak není kde. V přímý řeči navíc úplně chyběj uvozovky i odrážky, a to jsou všechno dohromady faktory, který orientaci v textu zbytečně znesnadňujou.
Po obsahový stránce jsem však mimořádně spokojená, takhle si vlastně představuju dobře napsanou moderní společenskou prózu. Román v první řadě velmi autenticky reflektuje dynamiku a složitost mezilidských vztahů. Ačkoliv žijeme v nejsvobodnější a nejdiverzifikovanější společnosti v historii, stejně více či méně ochotně setrváváme v sevření společenských konvencí a názorů druhých, což Rooney zřetelně demonstruje na problematice věkovýho rozdílu milenců nebo polyamorního uspořádání vztahů.
Velmi zajímavý pro mě bylo i téma bytový krize v Irsku, ke kterýmu jsem si něco ještě dogůglila a zjistila, jak velkej problém to je.
Sice ten hajp kolem Rooney úplně nechápu a nesdílím, ale jestli váháte, zda se do Intermezza pustit, můžu vám tenhle dráždivej příběh dvou rozdílných bratrů a jejich vztahů vřele doporučit. Je to silná kniha, co zanechá ve čtenáři emoce, věřím, že taky nebudete zklamaní.
Může Sally po vydání románů Conversations With Friends, Normal People a Beautiful World, Where Are You ještě nečím překvapit? Může. V Intermezzu rozpoznáme její styl psaní, a přece není tenhle román repetitivní, přece nás opět překvapí. Postavy byly skvěle vykresleny, děj mě vtáhnul – a ta bolest… Už teď se těším na její příští knihu.
4,5/5*
Life itself, he thinks, every moment of life, is as precious and beautiful as any game of chess ever played, if only you know how to live.
And what if life is just a collection of essentially unrelated experiences? Why does one thing have to follow meaningfully from another?
Didnt human sexuality at its base always involve a pathetic sort of throbbing insecurity, awful to contemplate?
Dva bratři balancující životem po smrti otce.
Jeden třicetiletý, úspěšný právník mající v životě dvě ženy, které snad nemohou být odlišnější. Morálně pochybný vztah se studentkou Naomi a dlouholeté pouto se Sylvií, jež nyní zůstává v rovině přátelské, nebo snad ne? Po Sylviině nehodě už nic není stejné, přesto Peter nemůže ignorovat své přetrvávající city k bývalé přítelkyni, zároveň ho to ale táhne k Naomi, která zatím život nebere příliš vážně a částečně zahání jeho samotu a touhu po fyzickém kontaktu.
Druhý o deset let mladší, bázlivý, zádumčivý šachista, který se seznamuje se starší Margaret, jejíž život teď právě taky není to pravé ořechové. Sama se vyrovnává s rozchodem a reakcí okolí na tuto skutečnost. Ivan je pro ni naprostým úkazem, a přestože chápe, že jejich vztah není společensky právě přijatelný, nedokáže se s tímto tichým mladíkem zatím rozloučit.
Sourozenci Koubkovi nejsou na stejné vlně, přesto je spojuje článek osamělosti. Oba plují životem, který jim hází klacky pod nohy a my sledujeme existenční drama, na něž je Rooney mistryně. Každý má jiný názor na život. Ivan ví, že by ho většinová společnost nepovažovala úplně za “normálního, ať už to znamená cokoliv a Peter by zase naopak byl raději považován za nevěrníka než za nenormální osobu v očích okolí, jak sám v knize zmiňuje. Filozofické a společensko-ekonomické otázky plynou spolu se vztahovou rovinou textu. V textu jsou i náznaky špatného psychického rozpoložení - ne nepodobné těm, které pociťoval Connell v Normálních lidech.
Je pravdou, že tahle kniha se mi četla v angličtině trochu hůř než autorčina předchozí. Chtělo to víc soustředění a času, ale nelituju. Opět jsem dostala emoční jízdu s mnoha věcmi k zamyšlení.
Sally Rooney je prostě top vypravěčka.
Téma bratských vzťahov ide pomima mňa v rámci výberu kníh, ale keďže je to Rooney, tak som si dala výnimku. A nakoniec neľutujem, aj keď to bol boj až do polovice... Ale pekne po poriadku...
Najnovší počin Rooney je o vzťahu bratov Petera a Ivana, ktorých delí značný vekový rozdiel a spoznávame sa s nimi v okamihu ich životného "intermezza", keď sa vyrovnávajú so smrťou svojho otca po chorobe.
Atmosféra je relatívne komorná- okrem dvoch bratov sa tu vyskytujú viacmenej už len tri postavy, Margaret, Silvie a Naomi. Ako vždy, hlavný prím vedú konverzácie a dialógy, hoci sa bratia stretnú počas celého dlhého románu len trikrát (a aj to s riadnou kataklyzmou).
Román beží v troch perspektívach - prvým je myšlienkový prúd staršieho brata Petra, druhým je racionálny hlas mladšieho šachistu Ivana, a tretím je hlas Margaret (ale ten je v menšine, ani neviem, prečo ju autorka tam vložila). Čitatelia knihu prirovnávajú k Bratom Karamazzovcom, ale to sa mi zdá trošku prehnané. Napriek tomu som dostala skvelý čitateľský ponor do charakteristiky psychológie postáv. Na môj vkus tu boli ženské postavy vykreslené plocho, fakt sa viac vyhrala s mužmi.
Prečo Intermezzo čítať? Dobre vykreslené charaktery mužských postáv, zobrazenie straty blízkeho človeka, s ktorým máte konflikty, ale aj napriek tomu sa milujete, to, ako vás dokáže takáto strata rozkolísať, aj keď to navonok najavo nedáte. A to, aký prerod môže v človeku takáto strata vyvolať. P. S. Aj tak si myslím, že ak máte s autorkou hate relationship, tak váš názor kniha nezmení. Ale za mňa jeden z najzrelších počinov autorky, aj keď vždy vidieť, že autorka píše z triedy svojej sociálnej bubliny.
Autorovy další knížky
| 2020 |  Normální lidi |
| 2019 | Rozhovory s přáteli |
| 2022 | Kdepak jsi, krásný světe |
| 2024 |  Intermezzo |
Byť se mě samotný příběh velmi dotkl a zaujal, trápila jsem se při čtení absencí uvozovek. Tento styl je mi vzdálený. Zároveň jsem od poloviny měla averzi na slova vlhký a mokrý :(