Interpretace hudby 17. a 18. století

06.08.2024

Asi za nejhodnotnější z celé této poučné knihy pokládám souhrn pravidel o způsobu interpretace melodické ozdoby s názvem "opora" (appogiatura). Jedná se o melodickou ozdobu, která se velmi často hrává ke škodě jinak krásné interpretace nesprávným způsobem. Pro ne zcela poučené - v notách je to malá nepřeškrtnutá notička o sekundu výše nebo níže před velkou (hlavní) notou. Typicky se hraje na polovinu celého trvání hlavní noty. Takže pokud je opora před půlovou notou, hrajeme to celé jako dvě čtvrťové noty svázané obloučkem do legata, přičemž důraz je na té prvé notě (opoře) a hlavní notu hrajeme slaběji - s odtahem. Toto je všeobecně známý fakt, ale je to jen základ. Jsou totiž případy složitější, které jsou právě zde perfektně popsány. Jedná se o zkrácený přehled, který najdeme v knize na straně 52, do strany 56 jsou potom uvedeny konkrétní příklady. Jde o pravidla, která trochu složitějším způsobem popsal slavný flétnista J. J. Quantz (1697-1773).
Dovolím si zde uvedených šest pravidel hraní opory opsat. V závorce za uvedeným pravidlem uvádím A. Dolmetschem uvedený příklad:
1. Opora u noty s tečkou zabírá dvě třetiny její hodnoty, takže se hlavní tón zahraje v době tečky. (J. S. Bach, WTC 2, Fuga G dur, poslední takt.)
2. V 6/4 taktu zabere opora u půlové noty s tečkou, spojené ligaturou s jinou notou, celou její hodnotu a hlavní tón připadne na hodnotu noty druhé. V 6/8 taktu platí totéž pravidlo pro čtvrtě s tečkou, spojené ligaturou s jinou notou. (J. S. Bach, WTC 1, Preludium cis moll, 2. a 4. takt.)
3. Opora u noty, po níž následuje pomlka, zabírá celou hodnotu noty, hlavní tón se zahraje místo pomlky. (J. S. Bach, WTC 2, Preludium Es dur, 2. a 4. takt.)
4. Mezi dvěma notami stejné výšky se musí hrát příraz, a to velmi krátce a na těžkou část doby. (J. S. Bach, Matoušovy pašije, houslový hlas altové árie "Erbarme dich" ozdoba na 4. osmině prvého 12/8 taktu. Je zapsaná jako opora, hraje se jako příraz.)
5. U noty nejkratší hodnoty ve skladbě nebo pasáži se musí hrát příraz, a to velmi krátce. (J. S. Bach, WTC 1, Preludium cis moll, ozdoba na začátku 5. taktu.)
6. U noty, která tvoří s basem disonanci, zvětšenou kvartu, zmenšenou kvintu, septimu, sekundu atd., musí se hrát příraz také velmi krátce, neboť jinak by se disonance změnila v konsonanci a harmonie by se tím zkazila. (J.S. Bach, WTC 2, Preludium Fis dur, ozdoba na prvé notě taktu 15.)

Na stranách 55 a 56 uvádí autor několik příkladů, kde logika hudební řeči nám napovídá, že uvedená pravidla někde dodržovat nelze. (WTC 2, Preludium gis moll, prvá opora ve druhém taktu se nehraje podle pravidla 3, ale jako dvě osminy. Paradoxně všeobecná neznalost a ignorování pravidla 3 - viz následující odstavec - způsobuje, že uvedené místo se vždy hrává správně)

Dovolím si zde zdůraznit význam opomíjeného pravidla 3, jehož správné použití nám krásně vyřeší zdánlivě problematická místa i slavných známých skladeb (J. S. Bach, klavírní resp. cembalový koncert d moll BWV 1052, 2. věta, druhý takt předehry. W. A. Mozart Klavírní sonáta D dur KV 311, prvá věta, opora na prvé notě sopránu 4. taktu.)