Interpretace kultur

21.06.2023

Čteno ve fakultní knihovně, s dobrou vůli proniknout pod povrch sociální antropologie a do základů etnografie. To jsem si dala.

Základ esejů tvoří historky různých "kulturních šoků", které autor - případně autor spolu se svým kolegou či manželkou - prodělal na cestách po Maroku, Bali, Jávě, Indonésii a všech možných čertech Severní Afriky. Má se jednat o příkladové studie, ale jaksi mi chybělo nějaké jasnější ukotvení pojmu - doslova jsem lovila věty, které by mi poskytly osvícení v této tématice. Žel, marně. Úvodní esej, která má čtenáře seznámit s interpretativní teorií kultury, je těžce nesrozumitelná ne-definice, prokládaná rádobypoučnou a rádobyvtipnou historkou, kterak je nehezké v Maroku krást ovce.

Po prolistování 'Poznámek o kohoutích zápasech na Bali' (viz komentář níže) si odnáším ponaučení, že na Bali vás neberou a prakticky vás ani "nevidí", dokud vám nezačnou přátelsky nadávat do kohoutů či jiných opeřenců.
Naštěstí dovolenou na Bali v nejbližších letech neplánuji, takže tuto informaci, spolu se samotnou existencí této knihy, s klidem pouštím z hlavy.

„Velmi často a skoro okamžitě vzlétnou dva kohouti proti sobě s útočně vysunutou hlavou, tlukoucími křídly a sekajícíma nohama v natolik ryzí a naprosté zvířecí zášti, že je to svým způsobem nádherné, až bezmála abstraktní a jakoby platónské pojetí nenávisti.“ (O kohútich zápasoch) Zvláštne, že antropológ dokáže napísať takúto nezmyselnú antropomorfizáciu, navyše keď sám si je vedomí (ako k tomu dodáva), že sa kohútom zasunie do kloaky kus čili papričky, aby sa náležite rozbesnili (čiže sa nesprávajú vôbec prirodzene). Zášť, nenávisť, a podobné vlastnosti sú zvieratám v skutočnosti úplne cudzie. Výkladom z tejto knihy nehodno veriť.