Intimní schránka Sabriny B. (final cut)
Emil Hakl (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/91_/91180/bmid_intimni-schranka-sabriny-b-final-cu-Sht-91180.jpeg
4
49
49
Román se odehrává v polovině 90. let minulého století, v době, kdy v Čechách obyčejní lidé zkoušeli rozjíždět podnikání. Původně vyšel v roce 2002. Nyní se dostává čtenáři do ruky ve značně přepracované, doplněné a zhutněné podobě. Autor říká: Sabrina byla můj první román. Psal jsem ho v zajetí dojmu, že se musí fabulovat, aby to byla ta správná literatura. Dnes to vidím tak, že je pro mě zajímavější vrátit dobu a lidi do jejich původních souvislostí. A tak jsem původní text přemontoval a přepsal podle toho, jak si popsané události pamatuji. Jinými slovy, pokusil jsem se vyházet z románu zbytečnou veteš. Zda to bylo k něčemu dobré či ne, je na čtenáři...... celý text
Přidat komentář
Dobře napsaný český současný román, jen trochu moc vztahových a pracovních bezvýchodností na tak mladé Pražáky. Ale třeba to tak mají jen kreativci.
Svěží sloh, ale stále jsem čekal nějaký vývoj včetně katarze. Nedočkal jsem se. Obrázek neukotvenosti generace 90. let na mne nezapůsobil. Škoda. Psát umí.
Hakl mi byl velmi doporučován, a proto pro mě trochu zklamání. Nedokázala jsem s příběhem dostatečně rezonovat, nechat se jím unášet. Styl je syrový, což neškodí, ale stále ve mně zůstával pocit, že teď už by se mělo něco odehrát a ono to stále nepřichází.
Mé první literární setkání s Emilem Haklem a musím konstatovat spokojenost s úsměvem od ucha k uchu. Kniha nemá ucelený děj, nedá se ani pořádně komentovat, je to sbírka různých historek, zážitků, střípků a postřehů ze života. Já jsem se velmi dobře bavil, některé hlášky jsem si poznamenal a seznamoval s nimi své blízké. Původní verzi jsem nečetl, proto nedokážu posoudit, zda autor udělal dobře, že svůj román přepracoval.
Po několika stránkách mě napadlo, že femme fatale Petruše z Haklova románu může být Eva Turnová, současná basačka Plastic People of the Universe, tak jsem zagoogloval a ejhle, v jednom rozhovoru to potvrzuje. Ostatně o pár stránek dál bych na to přišel i bez googlu podle odkazů na DG307 a Šílenství. Důležité na tomhle zjištění je, že tvrzení samotného autora, že se ve formě final cutu nejedná moc o fikci, jako spíš o reálné zachycení jeho zážitků z poloviny devadesátých let, je nejspíš pravdivé. Vše podáno s klasickou Haklovskou roztěkaností a sebeironií... práce v reklamkách, snaha o podnikání, snahy někdejších protagonistů undergroundu protlouci se v nové době, milostné eskapády, chlast, drogy a rocknroll. Intimní schránka Sabriny Black se čte sama, občas malinko nudí, možná je to tím, že realita bez velkých fabulací prostě taková je. A jako taková je prostě skvělá!!!
Já mám asi s touto tvorbou problém: ono je vidět, že ten autor je šikovný, umí, zná, vyzná se, jenže mě odrazuje ten stereotyp, vlastně jedno jediné žité schéma (ožrat se-s někým se vyspat-ožrat se-nejíst-někam jet-tam se ožrat atd.) a razance, s jakou je to čtenáři předsouváno. Chápu, že jde o určitou životní etapu, o obraz doby, ale asi jsem na to ocenit to moc mladá. Nebo moc normální.
Moje prvotina od Hakla. Na doporučení jsem vynechal původní verzi a četl jsem final cut. I přesto, že Hakl píše, že z toho vysekal vše, co mu přišlo nadbytečné a soustředil se, aby zůstal syrový základ, občas mi přišlo, že je to takové zbtyečně rozplizlé. Na druhou stranu je potřeb říct, že jsem rád, že vedle Viewegha je tu jiný současný autor, který se dá s klidným srdcem doporučit i nečtenářům. Nebudu tomu říkat román, ale tahle sbírka životních příběhů jednoho reklamního agenta s teplou vodou mě velmi bavila a bez váhání dávám 4 hvězdy.
Propracovaný, výstižný, přitom zcela přirozeným jazykem psaný text, příběh, ve kterém jako by navzdory letopočtu rezonoval dřívější český underground (a to nejen kvůli jménům, jež se tam objevují). Maně se mi při čtení vybavují vzpomínky na Placákova Fízla, přestože jde o zcela jiný soudek. Intimní schránka je spíše magicky realistická, podmanivá... tím více, že se jedná o autobiografické vzpomínky. Od nynějška pro mě budou mít návštěvy letenských či bubenečských hospod nový přídech. Výborné čtení, i když sám Hakl v popisu jedné z nástěnek v agentuře poznamenává, že "poselství není to, co předkládá přednášející, ale to, co si z toho vezme příjemce".
V původní Sabrině (2002) žádná "veteš" nebyla. Podle mě šlo o vůbec nejlepší knihu Emila Hakla a jednu z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Proškrtaná verze je to samé v bleděmodrém - geniálně vyprávěný příběh zůstal, ale některé perly jsou definitivně fuč. Škoda zbytečné práce.
Autorovy další knížky
| 2001 |  Konec světa |
| 2008 | O rodičích a dětech |
| 2013 | Skutečná událost |
| 2016 | Umina verze |
| 2014 | Hovězí kostky |
Spíš než román je to kaleidoskop více či méně bizarních historek navlečených na niti bezvýchodné nihilistické existence pražské bohémy a undergroundu devadesátých let. Z knih, které jsem od Hakla četl, je pro mě tahle nejslabší. A opět mě hrozně štve nesprávné používání zájmen (jí/ní místo ji/ni) - má to snad ve všech knihách, tak nevím, jestli je to jen odfláknutá práce korektora/redaktora, nebo má jít o nějaký autorský špílec, každopádně je to ale otravné.