Intrikáni
Vítězslav Jareš
Děj knihy začíná v roce 1989, kdy v České republice dochází k sametové revoluci. Přechod od komunismu k demokracii je v celém východním bloku ve skutečnosti řízen samotnou KGB. Část archivů StB je převezena z Prahy do Moskvy. V nich je zdokumentována tajná spolupráce lidí s StB, kteří se i v novém demokratickém režimu rychle adaptují a uchytí se v politice na čelných místech. Časem začínají být vydíráni a jsou přinuceni spolupracovat s bývalými agenty StB a KGB. Tyto souvislosti postupně vyplývají na povrch při „obyčejném“ boji protinarkotického oddělení včele s poručíkem Martinem Stránským s narkomafií zvanou Lvovská brigáda. Zároveň se po stopách úplatků při rozdělování státních zakázek pro armádu vydává agilní televizní reportérka. Dostává se nebezpečně blízko ke skutečným příčinám havárií vojenských stíhaček a sponzorování volební kampaně Strany demokratů z černých fondů. Přesto, že ji hrozí smrtelné nebezpečí, neváhá a v pátrání pokračuje.... celý text
Přidat komentář
Svižný děj, poutavě napsáno. Člověk si připomene atmosféru porevolučního dění. Knihu se mi nechtělo odložit, přečetla jsem za dva dny. Tento žánr autorovi sedí asi nejlépe. I když kniha "Zavěšená pizza" mě potěšila také.
Oceňuji, že autor oslovuje napřímo čtenáře a ptá se na jejich názor, zasílá ukázky své tvorby, poděkuje za reakci a zpětně odpoví.
Těším se na jeho další tvorbu - již mám vše od pana Jareše přečteno.
Toto je přesně ta kategorie knih, které číst nechci, ale přesto je čtu. Je mi smutno. Pravda a láska nikdy nezvítězí. Tak to prostě fungovat nemůže. Moc pěkně napsané . Další kniha, na kterou jsem se každý den těšil.
Strhující koktejl vší možné porevoluční špíny vás udržuje v neustálém napětí od první až do poslední strany tohoto románu.
Jedním slovem: PARÁDA! Rád udělám reklamu autorovi, který mě přímo oslovil skrze tuto databázi (ne přes nějakou stylizovanou magazínovou inzerci, rádio či televizi jako jiní čeští tzv. spisovatelé) s nabídkou ukázky své čerstvé tvorby, načež jsem odvětil - a proč ne rovnou celou knihu? nějakou si opatřím! - a zrovna kápl na jeho prvotinu. Tím líp.
Čili smekám a opakuji: PARÁDA! Velkoplošný (560 str.), neuťápnutý kriminálně-politicko-společenský thriller rozvíjí mnoho dějových rovin, které se důsledně provazují, nikam se nerozutečou, poněvadž autor drží hybnost příběhu plně pod kontrolou, vypráví spatra, vyzná se v prostředí, nezaznamenáte nemotornost. Snad jen ty krajní shody náhod, které inscenují vyšší napětí a dramatičnost... Ovšem to k žánru, v němž alegoricky veškeré bytosti / souvislosti jsou fiktivní (přestože v leckteré literární postavě aspoň tušíte její předobraz), normálně patří. A pokud jde o slavné ústřední protagonisty, kdepak nějací hrubě černobílí a ihned sympatičtí hrdinové! I Stránský s Remešovou vrhají stíny, ale tak to autor jistě chtěl.
Srovnávací resumé: napínavější a prokomponovanější než obletovaný D. Dán - Intrikáni mimochodem jim podobný debut Popel všechny zarovná předběhli o rok.
Nuže zařazuji si pana Jareše mezi favorizované spisovatele, nemám obavy, že by prominentní status hravě neobhájil čímkoliv, po čem příště sáhnu! 2/17
Vzniku téhle knihy musela předcházet velká práce se shromážděním materiálů a jejich zakomponováním do uvěřitelného celku. Bohužel je na díle znát, že jde o autorovu prvotinu - kdyby se stejného tématu ujal Vítězslav Jareš dnes, výsledek by byl ještě o třídu lepší. Takhle čtenář v příběhu narazí na několik logických chyb a jazyk občas připomíná rodokapsové sešity (kapitola 61 mě vyloženě otrávila).
Obsahově se nabízí srovnání s Mafií v Praze a jejím pokračováním Mráz přichází z hradu, ale tyhle knížky Michal Viewegh napsal na vrcholu své kariéry a o několik let později. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby inspiraci k napsání svých knih našel právě v Intrikánech.
Autorovy další knížky
2016 | 12. 12. |
2016 | Vor v zakone - hlava mafie |
2012 | Zloději času |
2022 | Holky se čtečkou |
2019 | Zavěšená pizza |
Četla jsem kdysi dávno. Zůstalo ve mně jen to, že tam byly šílený, drastický scény mučení. Jinak tenhle žánr politického thrilleru moc nemusím, většinou to vůbec nechápu.