Invaze zlodějů těl
Jack Finney (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/508311/bmid_invaze-zlodeju-tel-Fq4-508311.jpg
4
101
101
Jednoho tichého večera odhalí doktor Miles Bennell děsivou skutečnost. Poklidné kalifornské městečko Mill Valley, kde žil a pracoval celý život, se pomalu, ale jistě mění. Neznámá hrozba z vesmíru pronikla do samého srdce jemu známého světa a mimozemské formy života pokradmu zaplavují těla a mysli jeho sousedů a přátel. Nezbývá než se postavit protivníkovi, před kterým nelze utéct. A nebezpečí se může skrývat za každou známou tváří... Román, který poprvé vyšel v roce 1955, je klasickým příběhem o mimozemské invazi a vítězství lidského ducha nad neviditelným nepřítelem. Stal se rovněž předlohou pro několik úspěšných filmových zpracování.... celý text
Literatura světová Horory Sci-fi
Vydáno: 2023 , FobosOriginální název:
Invasion of the Body Snatchers, 1955
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Člověk by vůbec neřekl, že je to téměř sedmdesát let stará kniha. Opět se mi potvrzuje, že mi sedí styl autorů minulých generací, kteří nikam nespěchají, rozvíjejí zajímavou myšlenku bez zbytečných hektolitrů prolité krve a nesnaží se nacpat na každou druhou stránku nějakou šokující událost, násilí, sex a kdoví, co ještě. Příběh plyne přirozeně, postupně čtenáři poodhaluje děsivé skutečnosti a napíná ho až do chvíle rozhodujícího vyvrcholení. Nápad s invazivním mimozemským druhem, který se rozmnožuje formou obřích semenných lusků je skvělý. Taktéž způsob přejímání identity jednotlivých lidí je pozoruhodný. Zkrátka - fakt mě to bavilo. Možná jsem konzerva, ale knihy z edice Smrtihlav mě opravdu berou.
Zaskočilo ma, že na tom prakticky vôbec nie je cítiť zub času. Ak by mi niekto povedal, že to vzniklo v roku 2018 a nie v 50. rokoch 20. storočia, asi by som mu bez problémov uveril. Vydanie je to sympatické, fajn paperback s peknou obálkou, svižne to odsýpa, postavy skvelé. Prvú polovicu. Počas nej som bol fakt nadšený a rozhodnutý dať jasné a nekompromisné 4*. No a potom sa niečo stalo. Postavy sa divne začali motať od ničoho k ničomu, príbeh stratil drajv, napätie zmizlo, záhadnosť i atmosféra sa takisto vyparili (nevedno kam) a celkovo by sa dalo povedať, že tomu proste spadla reťaz. Dovtedy mrazivý v podstate až horor, následne sklamanie. Pripájam sa na stranu užívateľa Corsa, že logika hapruje, viď. šialený telefonát s kamarátom u armády, hoc akože hej, ak by som bol profesionálny vojak a zavolal by mi kamarát, že jeho mesto je plné dvojníkov, neviem, ako by som zareagoval, aj keď by to bol uznávaný doktor. Takže dám skromné 3*, ale s dodatkom, že vo všeobecnosti je to dôležitý román. Spolu s Campbellovým Ledovým peklom (predloha Carpenterovej Veci), prípadne Heinleinovými Vládcami loutek, patrí do zlatého fondu sci-fi trilerových hororov o dvojníkoch. Z novších spomeňme potom knihu Zloději tváří od A.M. Shinea. Okrem toho patril svojho času do vlny mimozemských románov (napr. Den Trifidů alebo Midwichské kukačky, oba od Wyndhama). Obľúbené je to i pri filmoch, na túto tému toho vzniklo kvantum (Starman, Fakulta). Mňa osobne téma fascinuje, pripadá mi neuveriteľne desivá, intenzívna a nepríjemná. Veď čo je mrazivejšie, ak nie váš príbuzný, ktorý nie je váš príbuzný? I preto nedám dopustiť na film Črepy v hlave s Lenou Headeyovou, to je fakt majstrovské dielo. Takže som si užil aj Finneyho jazdu... ale myslel som, že si užijem viac. Neskôr s podobným motívom nedôvery pracoval skvele i Ira Levin a to nielen v Stepfordských paničkách, ale taktiež samozrejme v Rosemary má dieťatko, kde majstrovsky využil paranoju a hnusne zneužil, pošpinil a do jarku popri ceste znechutene odhodil pocit istoty, ktorí cítite k príjemným susedom, z nich sa napokon vykľujú zlí roboti a zákerní sektári, ktorí vás chcú zákerne oplodniť. Invaze zloděju těl bola viackrát sfilmovaná. Najvýraznejšie v rokoch 1956 (čierno-biela verzia s Kevinom McCarthym) a 1978 (s Donaldom Sutherlandom). Pikoška: v knihe vystupuje postava menom Kaufman, pričom Philip Kaufman neskôr natočil spomínanú verziu so Sutherlandom.
Behom víkendu prečítaná táto super kniha, ktorá sa mi veľmi páčila. Mám rád ako sci-fi, tak aj horory a keď sa to spojí do sci-fi hororu, tak to stojí za to. Veľmi dobre napísaná kniha s hustou atmosférou a keďže som videl obe staré filmové spracovania, ktoré boli super, len mali pesimistický koniec, o to viac sa mi páčil koniec v knihe, ktorý bol optimistický. Inak v celej knihe som bol veľmi napätý, atmosféra bola výborná a mrazivá a mne neostáva nič iné, len túto knihu odporučiť. Jednoznačne pecka.
Přiznám se že jsem měla velká očekávání která se naplnila. Celý příběh je temný a strašidelný. Několikrát jsem měla pocit sklíčenosti a celkově mi bylo tak nějak divně. Přece jenom, co když ve vesmíru opravdu něco takového je?
Autor se s ničím moc nemaže, téměř hned vás hodí do vody a za mě je to moc fajn, žádná zbytečná omáčka okolo.
V příběhu je naťuklá i romantická linka, která je tak akorát.
Víceméně všechny postavy jsem si během čtení oblíbila.
Byla jsem hrozně překvapená tím v jakém roce je kniha napsaná. Pokud bych to nevěděla, ani bych to nepoznala.
Styl psaní mi vyloženě sedl.
Kniha je i několikrát zfilmovaná ale neviděla jsem ani jeden z filmů. Určitě to napravím a jsem fakt zvědavá jestli se i tady potvrdí pravidlo že kniha je lepší než film.
Velice zajímavá kniha. Možná trochu krátká. Mohlo to být celé trošku obsáhlejší, ale zajímavé čtení
Klasika sci-fi žánru srovnatelná třeba s Dnem trifidů, jen na ty hororové prvky je si dnešní čtenář už moc otrlý :D Jinak je to příjemná a rychle přečtená oddychovka.
Člověk se dívá na rok vydání 2023 a říká si, tvl, kdo má tohle potřebu psát v téhle době a pak zjistí, kdy byl napsán originál... a jako oookeeey. Touhle optikou dobrá knížka.
Klasický román mimozemské invaze v hororovém podání. Příběh se odehrává v malém americkém městečku Mill Valey, kde si lidé – nejprve ženy – začnou všímat, že jejich blízcí vlastně nejsou tak úplně jejich blízcí. Protagonistou je místní praktický lékař, doktor Miles Bennell. Miles a několik jeho blízkých přátel zjišťují rozsah událostí a pátrají po původu změn. Pátrání je zpočátku téměř detektivní. Počáteční nevíru a skepsi záhy vystřídá hrůza v podobě hlubšího poznání a následuje nesmiřitelný boj o přežití. Nastupuje strach, paranoia, boj o život. Kdo je kdo? Kdo je člověk a kdo není? A komu věřit? Téma je klasické, text je čtivý, nicméně z dnešního pohledu hodně předpotopní, archaický a zoufale nemoderní. Hlavní postava Miles je fajn, celkem si mě získal a se zájmem jsem sledoval jeho osudy, od počátečního pátrání, přes první zásadní objevy, přes následný boj za záchranu sebe a svých blízkých, vč. decentní romantické linky. Kritice se z dnešního pohledu nevyhne často krajně nelogické chování postav, místy značně nekonzistentní děj a do očí bijící díry v příběhu. Ale též třeba zastaralý styl psaní – vyloženě mě štvala literární forma nevyřčených náznaků, „panika a strach v očích“, jako prostředek budování hororové atmosféry. Na mě to nefungovalo. Některé scény jsou dobré, např. objevy lusků ve sklepech, jiné méně, konec je výrazně slabší. Je to čtivé, není to špatné, ale není to ani skvělé. Postrádal jsem trochu víc napětí a strachu, ale je pravděpodobné, že jsem zkrátka jen zhýčkán a rozmazlen moderním stylem psaní hororu a sci-fi. Doporučit lze v rámci poznávání historie žánru.
Taková fajn oddychovka. Občas trochu naivní chování postav, ale beru, že to bylo napsáno v padesátých letech minulého století, kdy ten styl psaní byl malinko odlišný. Ten závěr ale hodně rychle vyřešený, z čehož jsem asi malinko zklamaný.
Aby bola kniha dobra, nestaci mat len dobry napad.
Ze je to jeden z dolezitejsich titulov zanru hororov? No to ja nepopieram.
Zhodujem sa s predoslymi nazormi, myslel som ze budem v opozicii, ked mi konanie postav prislo nelogicke, detinsky naivne a vlastne nie len konanie postav. Finney nevedel pisat dialogy, nevedel vystavat ani zapletku, v ktorej by postavy dokazali konat uveritelne. Mal len napad, aj to nie originalny, len dostatocne paranoidny. Co ho preslavilo boli vsak coskoro filmove adaptacie. Fakt az krutite hlavou nad konanim postav, najdete u seba v dome nehybne ludske telo ale neoznamite to policii. Ujdete aby ste sa tam zase vratili. (Zavolajme vojakom, ti to vyriesia. Akurat mam znameho podplukovnika v Pentagone. OK. Zavolas, bez problemov Ta tam prepoja... a on ti povie ze urobi co moze ale aj tak ho nik nebude pocuvat mozno len jeho plukovnik ale ten ze to uz generalom dalej urcite nepreda. Aha...no tak to nechajme tak.) Finney sa naozaj vyhybal viac postavam, dialogom, styl a tempo zodpoveda skor dobovym kratkym poviedkam ktore maju len rychlu expoziciu a tah k pointe. Roztiahol to na velkost novely, ale fakt to nie je literarne dobre citanie. A ako horor to tiez velmi nefunguje, akurat obcas atmosferou situacii. Nebudem ani uvazovat nad tym, ako by sa dokazal rozpisat Stefan, a v klude by mal 1000 stran a 60 postav s dokonalou motivacou a vyvojom. Zo strukov by sa liahli najprv macky a psy, neskor male deti, matky a nakoniec majitel motorestu... potom uz by to bol regularny Akta X material :)
Ja nemam problem byt aj trosku zhovievavy k starsim dielam, predsa len zaner prechadzal vyvojom a zlata era podla mna nastala az v takych sestdesiatkach, sedemdesiatkach. A preto tri hviezdy, to som totiz este zhovievavy.
Ačkoliv základní kostra příběhu není špatná, některé sekvence děje jsou dobře popsané a celkově děj plyne rychle, tak kniha úplně nezaujala. Jednak ne úplně povedené rychlé finále, kde ještě pár stránek před koncem netušíte, kam to směřuje a najednou je hotovo, především však práce s postavami, kde nelogické a naivní jednání je až příliš časté. Díky tomu ani atmosféra vyprávění není nějak příliš hororová či tajemná.
Na to, že dílo je skoro 70 let staré, tak příběh je aktuální i v dnešní době. Škoda jen "useknutého" konce.
Ze začátku mi docela trvalo, než jsem se začetl. Dokonce jsem i přemýšlel, jestli knihu neodložit. Jsem rád, že jsem to neudělal, protože zhruba od poloviny to začalo být fakt super. Knihu určitě doporučuji.
Určitě záslužné dílo, které pak nebo možná předtím člověk už tolikrát viděl v televizi nebo v kinech. V osmdesátkách bylo toto téma hodně populární. Kniha je napínavá a trpí podle mě hodně useknutým až nepovedený koncem. Ten mě vyloženě zklamal. Jinak ale krátká knížka má spád a docela sympatické hlavní postavy.
Krásně paranoidní drama říznuté ufouny. By to bylo. Být to v režii R.Heinleina, P.K.Dicka, případně S.Kinga, což bohužel nebylo. Takže nebylo. Nebylo to parádní paranoidní drama. Což o to, zhruba do poloviny Invaze vůbec špatná nebyla a bavil jsem se královsky. Jenže pak hlavní postavy začaly být docela akční a rozjely neskutečně pitomou řadu dokonale nereálných a veskrze blbých rozhodnutí a nesmyslného chování nádavkem k tomu. Přesně takto se chovají postavičky v mizerných hororech a céčkových sci-fi filmech. Prostě dementi bez mozku. Ne, autora vážně neomlouvá rok sepsání dílka. Je mraky starších sci-fi počinů kde jsou hrdinové normální a reagují na situace vesměs reálně a logicky. Tady ale opravdu ne. Z čehož plyne, že za mě je Invaze zlodějů těl hodně mizerný příběh s tragickým chováním protagonistů a vlastně chápu proč doteď knížku nikdo neměl chuť přeložit do češtiny a vydat. Takže doporučuji jakoukoliv zfilmovanou verzi a budete se bavit. U předlohy si pravděpodobně ukroutíte hlavu, protože tupější hrdiny aby jeden pohledal.
Zlatí Vládci loutek. Beztak je Finney okopíroval v domnění, že to dokáže líp. No, ani omylem!
Dnes můžeme tuto knihu považovat již za klasiku sci-fi žánru. Bohužel, stáří je znát, určitá jednoduchost příběhu je už za svým zenitem v čtivosti a zajímavosti. Přesto přečtení knihy nelituju, byl to takový výlet do minulosti sci-fi románů.
Ačkoliv byl tento kousek napsán už téměř před 70 lety, na kvalitě tento fakt rozhodně příběhu nic neubral. Děj byl velmi poutavý a užívala jsem si tu děsivou atmosféru. Kniha bude mít čestné místo v mé knihovničce.
Invaze zlodějů těl
Je to sedmdesát let stará kniha, ale překvapivě pořád aktuální a zábavná. Nejistota toho, co se děje a jak je vybudovaná super, odhalení způsobu infiltrace je náležitě děsivé a hrdinovi jsem držel palce, protože je klasický chlapík od vedle, co se nebojí ušpinit si ruce, ale má srdce ze zlata. Bezva pulpovka.