Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet
Bohumil Hrabal
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/171396/inzerat-na-dum-ve-kterem-uz-nechci-bydlet-171396.jpg
4
306
306
Komponovaná povídková sbírka,která je vrcholem prvního publikačního období Bohumila Hrabala. Každý ze sedmi textů této knihy vznikl úporným přepracováním starších znění, do prozaické podoby jsou tu převedeny i rozsáhlé eposy i drobnější lyrické básně, celek je pak rámován autobiografickou postavou se symbolickým jménem Kafka.
Přidat komentář
Tuto knihu mam od Hrabala nejméně rád...i když povídky (básně) Divni lidé, Anděl, Prokopnutý buben a Krásná Poldi se mi líbily, nejraději mám od Pana spisovatele pozdější tvorbu.
Pro tuto knížku povídek od B.H. jsem sáhla jen kvůli letošní výzvy. Ale omlouvám se, nelíbí se mi tento styl psaní. Mám ještě v zásobě Ostře sledované vlaky...tak jsem zvědavá, podle komentářů to je dějově román, tak se nechám překvapit jestli mě osloví pan Hrabal.
Chápu, že Inzerát... zde má tak rozporuplné komentáře. Jedni jej vyzdvihují do nebe a druzí označují jak nečitelnou slátaninu. Je to dáno hlavně tím, že kniha je trochu nepřesně označována jako povídková, přestože má blíže spíš k jakési svérázné formě básnícké sbírky. A tak ti, kdo Hrabalův poetismus znají, si ji vychutnávají plnými doušky, aby ti, kdo potkávají Hrabala poprvé - navíc zmasírovaní Menzlovým filmovým zjednodušováním - stojí v nechápavém úžasu a knihu odmítají. A tak záleží, co kdo od Inzerátu očekává. Pokud lyrické obrazy brutální doby s krvavými skvrnami pomalu se vpíjejícími do duše a mysli, bude nadšen, pokud klasickou povídkovou skladbu s hlavním hrdinou, zápletkou a přímou řečí, bude nemilosrdně uválcován nepochopením a zdánlivou nesrozumitelností.
Musím přiznat, že po první povídce jsem byl jaksi zmaten. Čím déle jsem pak četl a dostával jsem se Hrabalovi pod kůži, tím víc se mi kniha líbila. Místy jsou to spíše básnické, či lyrické obrazy, ale to kvalitě povídek rozhodně neubírá. Naprosto jsem se zamiloval do dvou andělských křídel velkých jako dvě nevěsty. Krásná kniha.
O téhle knize se nedá nic moc napsat. Jsou to jedinečné povídky. Co se povídek týče, nemá podle mě Hrabal v české ani světové literatuře konkurenci.
Měli jsme ji doma zašitou na nejspodnější poličce, a jak tam tak chudinka útlá knížečka ležela, slitovala jsem se nad ní a nelituju, že jsem tak učinila, protože mi obohatila můj život.
Hrabal je pro mě těžké čtení. Nemám z něho žádný zážitek, žádný požitek. Příběhy nemají většinou hlavu ani patu. Je to páté přes deváté a nedává to žádný celek. Je to dost umělecké, blíží se to spíš poezii, která je (pro mě) také náročnější na vnímání a chápání.
Když člověk nespěchá, je spoustu velmi zajímavých pasáží, nebo spíš odstavců či samotných vět - různá poetická přirovnání... Ale není to můj šálek čaje. Z celé útlé knížky je tak jediná povídka, která se dá považovat za "normální", tedy má jakýsi jasně daný příběh. Jedná se povídku Prokopnutý buben.
Celkově za mě maximálně 60%, 17.11.2015.
Nikomu nemožno zazlievať, že sa mu tá, či oná kniha nepáči. Ja mám u Hrabala rád práve to, že v jeho rozprávaní sa dá vyvaľovať ako vo vani s teplou vodou. Dokonca s tou výhodou, že voda v tej vani nevychladne. Mne dáva Hrabal čistú radosť z čítania, príjemného vnímania, ako svet videl on. Prirodzene, že inak ako ja. A práve v tom je jeho čaro. Vie ma strhnúť, premiestniť do iného sveta, ktorý má svoje farby a vône, kde čas plynie inak a jeho hrdinovia sú tak krásne vrstevnatý.
Vzhledem k tomu, že patřím k odpůrcům B.H. tak mě to připadá jako parodie a švejkovština na 50.léta. No je tady vidět, že každý člověk,který v přeměně doby se má bud lépe nebo špatně tak vzpomíná na to lepší. Jinak je zde zmínka,že jedna povídka byla zfilmovaná Jiřím Menzlem. Mě spíš připomínali, že byla zfilmovaná ještě jedna. Ovšem ta druhá moc není vidět v televizi.
Hrabal - takový pojem mezi bohemisty (a čtenářskou společností)! Opravdu jsem se na něj těšila, s radostným očekáváním jsem nalistovala první stránku "Kafkárny"... a bum.
Už od druhé věty jsem byla uražena stylem, jakým se mnou pan autor jedná. Jeho věty vypadají, jako by je psal čtrnáctiletý žák šesté třídy - který ovšem pro velký úspěch posledními třemi ročníky prošel dvakrát - do školního slohu na téma "co je to práce", primitivní navazování souvětí se stává otravným už po třetí souřadicí spojce "a" v řadě, několikeré opakování sdělení mě opět utvrzuje v tom, že mě autor považuje za IQ palačinky, když si podle něj nic nedokážu zapamatovat napoprvé... Prostředí ve mně nebudí vůbec žádný zájem, jen kolem sebe pilně rozsévá zničující nudu, naopak postavy příběhů, často připomínající osazenstvo ústavu pro choromyslné (nikoli však osoby psychicky narušené, ale obyčejné idioty), emoce vzbuzují - především vztek a odpor.
Asi jsem měla tenkrát neodbytnou potřebu sebetrýzně (jinak si to nedovedu vysvětlit), takže jsem se dobrovolně podívala i na Menzelovu adaptaci těchto "příběhů" (nevím, jak jinak to nazvat); naštěstí jsem byla mile překvapena. Film se na rozdíl od předlohy docela povedl...
Můžu s klidem konstatovat, že tahle kniha byla to nejhorší, co jsem kdy četla - a hlavně byla nucena dočíst. Tak nevím, pane Hrabale, jeden z nás dvou musí být divný. Je samozřejmě pravděpodobné, že to budu já - vždyť "Inzerát" se většině lidí tak líbí... Což opravdu nechápu. Nechápu!!!
Musím říct, že po přečtení této Hrabalovi knihy, jsem se mu ještě úplně nedostala na chuť. Povídku Kafkárna jsem četla po cestě domů z knihovny a fakt mě nadchla. Následující povídku už na mě asi byly moc náročné nebo co. Připadaly mi tak trochu vyprávěné od prostředka. Jako by člověk vešel do hospody a zaslechl jen druhou polovinu vyprávění nějakého hosta (který ještě mimo to rád odbíhal od tématu).
Velmi zvláštní povídky, psané nevšedním stylem. Řekla bych trochu zvláštní, ale působivá poetika, které jsem sice místy trochu málo rozuměla, ale vlastně se mi líbila.
Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet, je konstatováním jisté situace, která se nazývá „obdobím kultu osobnosti“. Mýlil by se každý, kdo by v téhle knížce hledal jen odsouzení a palec dolů. Žil jsem tenkrát s lidmi, kteří vycítili nebo věděli, že každá doba už má ve svém břiše dítě, ve které lze nejen doufat, ale kterým a se kterým už lze žít. Byli to lidé, kteří se neodcizili základnímu domovnímu řádu lidského bydlení a kteří byli hrdinové už tím,že nepropadli sémantickému zmatku, ale nazývali věci a události správnými jmény a znaky.
Proto je Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet, nejen součástí mého vývoje, ale součástí vývoje společnosti, ve které žiji a která zrovna tak jako já si přeje bydlet v domech, ve kterých může kralovat bílý humor a láska a naděje, aniž by bylo nutno inzerát na takové domy zcizovat v metafyzický únik. (potud Bohumil Hrabal)
V roce 1969 byl Inzerát… zfilmován Jiřím Menzelem pod názvem Skřivánci na niti, ale okamžitě putoval „do trezoru“. Jak už jsem se jinde zmínil, Hrabal své výtvory často přepracovával – zpravidla v obdobích, kdy mohl publikovat (aby byly přijatelné pro cenzuru a tedy publikovatelné). Nejsem si jist, zda to postihlo i povídky v Inzerátu, každopádně bych ale poradil těm, kteří si Hrabala a jeho svérázný a nenapodobitelný styl psaní oblíbili a nemají jeho knihy v knihovně, aby se je snažili získat spíš ve novějších vydáních (po r. 1989 - ideální by asi byly ze Sebraných spisů BH, které vycházely od roku 1990 v Pražské imaginaci), kde se s nimi mohou setkat v původních neupravených autorských verzích. Platí to pochopitelně nejen o Inzerátu ... ,ale o všech Hrabalových knihách vydaných do roku 1989.
Osobně jeho knihy považuji za svědectví doby, která na štěstí sice minula, ale na neštěstí je na ni velmi často zapomínáno. Případnému lovu Lovu zdar!!!
Štítky knihy
zfilmovánoAutorovy další knížky
| 2000 |  Ostře sledované vlaky |
| 2009 | Postřižiny |
| 2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
| 1978 |  Slavnosti sněženek |
| 1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
Kolegové studenti četli Hrabala a velebili ho do nebes. Já jsem tehdy četl jinou literaturu, jeho poetické složitosti mne na první pohled nezaujaly (rychlý náhled do Harlekýnových milionů u kohosi v podnájmu) a po ledabylém odsouzení jsem Hrabala nonšalantně a šmahem smetl se stolu. Ale jak říkají Jihomoraváci, k červenému se musí člověk propít přes bílé, tak i k Hrabalovi je třeba se pročíst. A nemusí to být jen četbou Kanta či Schopenhauera, ale třeba poválečných anglo-amerických autorů, beatniků, Joyce, Bukowského. A mraků poezie. Obávám se, že četbou severských detektivek či aktuálních bestsellerových velkosérií to nepůjde ani během několika životů. Ano, ovšem, pak se dá tato kniha okomentovat stylem: nejhorší, co jsem kdy četl.
Když jsem pak v polovině osmdesátých let narazil v jakémsi antikvariátu na tuto drobnou knížku, nezaváhal jsem. A byla to šťastná náhoda, protože Hrabal se tenkrát v antikvariátech běžně nevyskytoval a už vůbec ne tato knížka, která se pohybovala na hraně indexové literatury. Pak jsem ji v tramvaji (vlastně v šalině) navíc s pocitem, že tady se přece Hrabal narodil, vytáhl z kapsy a načal první větu první povídky. A najednou kolečka zapadla a – to blaho! Šedivé totalitní ulice zmizely a nastoupila poezie. Protože to je poezie a bez poezie by nebylo Hrabala. A byl jsem ztracen. Ztracen v Hrabalovi a pro Hrabala.
Dnes upřednostňuji vydání Sebraných spisů Pražské imaginace sv. 5 Kafkárna z roku 1994, protože některé autorovy záměry se nakonec do knižního vydání nedostaly. Ale i tak má tato knížečka pro mne nedocenitelné kouzlo a když ji vezmu do ruky, jsem rázem pár desítek let zpátky. Nastupuji na Čáře do šaliny, usedám na červenou sedačku a z kapsy vytahuji malou černou knížečku. Sem tam zvednu oči, kouknu po nastupujících studentkách, a pak se zase propadám do kouzelného světa Hrabalových básnických povídek. Netvrdím, že pan Hrabal nemá lepší knihy; jistě má. Ale je to jako s láskami: jen jedna je ta první, neopakovatelná.
Ještě přidám krátký úryvek z povídky Prokopnutý buben:
„Ach lidi zlatý, jak jen mě lidi děsně serou! Asi půjdu v penzi na Sázavu a tam budu pěstovat slepice.“ Kouzlo nezamýšleného - na stránkách databáze mi právě vyskočila reklama: „Kurníky a husníky - novej bejvák pro vaši drůbež!“ Pan Hrabal se seshora uculuje: Všechno je na gumičce perspektivy…