• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Bohové jste vy - Bohumil Hrabal

Spisovatel a doktor práv Bohumil Hrabal prošel řadou profesí: byl skladníkem, výpravčím, pojišťovacím agentem, dělníkem v hutích, baličem starého papíru. Myšlen... detail knihy

Populární knihy

/ všech 99 knih

Nové komentáře u knih Bohumil Hrabal

Perlička na dně

„Povídky, které psal sám život a Bohumil Hrabal je zhmotnil do knihy. První povídka je vzpomínky Hrabala na to, jak dělal autoškolu na motorku, v dalších najdete vzpomínky na maminku, tatínka co miloval motocykly, stréčka Pepina, povídku o Hanťovi, který v Příliš hlučné samotě pracoval ve sběrných surovinách a je takovým baronem Prášilem a mnohé další. Svérázné postavičky, které zaujmou svým vyprávěním a specifickým českým jazykem. Povídky jsou různorodé, stejně jako jejich kvalita, z některých jsem byl nadšen (Fádní odpoledne či Smrt pana Baltisberga), s některými jsem se trochu trápil (U Zeleného stromu či Pražské jesličky). Přesto se mi celkově kniha líbila i proto, že je v ní jedna velká pravda a to : Starej Jupa se vzpamatoval a voptal se úlisně: „Pane, lidi co rozumějí fotbálu, říkají, že za Real Club by mohl hrát jedině Bican, na vrcholu svý slávy.“ Host od sebe odstrčil kastrol se zelím a volal: „Kdepak! Bican přeci není žádný konstruktivní centrforvard! Jediný hráč, co by mohl hrát za Real Club … , je Karel Koželuh, který měl smysl pro kolektivní hru.““... celý text
— n.ezn.amy

---

Taneční hodiny pro starší a pokročilé

„Další z knih, kde se naplno projevuje hrabalovský pábitelský styl. Musím říct, že číst Hrabalovy knihy je pro mě celkově těžké. Zvláště na udržení pozornosti, protože to množství odboček k různým mini příběhům o lidech, kteří často nejsou ani důležitými postavami příběhu, je vyčerpávající. Je to kouzelné umění namluvit v jedné úzké knize tolik příběhů a ve výsledku k té hlavní příběhové linii neříct nic komplikovaného nebo silně zvratového, pouze zaznamenat okamžik. Ale fanoušek takového vypravěčského stylu ze mě pravděpodobně nikdy nebude.“... celý text
— pleybe

---

Ostře sledované vlaky

„Jak je u Hrabalových knih ustáleným zvykem, tak i tady máme opět sbírku dlouhých souvětí, která vyžadují čtenářovu pozornost. Jinak se v nich ztratí a je úplně jedno, kdo to vypráví. Možná je lepší jeho knihy raději poslouchat. Jde o velmi útlou knížečku, která působí, jako by jich měla nejméně 2x tolik. Udělat z tohoto film je opravdové mistrovství. V podstatě tu máme střípky příběhů tří obyčejných lidí, tří nádražáků, kterým do života zasáhla druhá světová válka. Z nichž jeden prošel proměnou z chlapce v muže a ve finále se stal hrdinou, ale za jakou cenu. Válka je zbytečná. O ostře sledovaných vlacích mi vyprávěla i má babička, která viděla projíždět vlaky s municí, raněnými vojáky, bohužel i transporty lidí do koncentračních táborů a lidí odsunutých z naší země. Hrabal umí z obyčejných věcí díky svému vyprávění udělat neobyčejné. Akorát to naseká jako Baťa cvičky nebo možná spíše vychrlí jako gejzír. Evidentně toho potřeboval sdělit opravdu hodně.“... celý text
— RMarkéta

---

---

Ostře sledované vlaky

„K Hrabalovi mě obrazně kdysi přivedl kamarád a jsem mu za to dodnes vděčný. Nikdy vyloženě nezklamal. Z mého pohledu skvělý spisovatel a toto dílo zatím jedna z top chuťovek co jsem od něj zďobnul. Diky Mistře.“... celý text
— bublifut

---

Slavnosti sněženek

„„Slavnosti sněženek“ od Bohumila Hrabala jsou fakt zajímavá kniha, kterou jsem si přečetl nedávno. Na začátku to vypadá, že to bude jen taková obyčejná knížka o nějakých slavnostech, ale pak jsem zjistil, že to je vlastně o hodně víc. Je to o lidech, kteří žijí v malém městečku a každý rok slaví příchod jara, když kvetou sněženky. Ale i když to vypadá jako něco hezkého, celá kniha je vlastně o tom, jak je život složitý a někdy trochu smutný. Co se mi na té knize líbilo, je ten její zvláštní humor. Je to takové, že se směješ, ale zároveň si říkáš: „Hmm, to vlastně není úplně vtipné.“ Postavy jsou divné, ale nějak je máš rád. Jsou prostě obyčejní lidé, kteří se snaží být šťastní, i když to nemají v životě snadné. A ta atmosféra v knize, jak popisuje malé městečko, mě tak nějak vtáhla. Měl jsem pocit, že jsem tam s nimi, jak procházejí lesem, nebo jak se baví o věcech, které pro ně jsou důležité, ale pro ostatní to vlastně ani neznamená. Když jsem knihu dočetl, tak jsem si říkal, že to vlastně není jen o těch slavnostech sněženek. Je to spíš o tom, jak se lidé snaží najít nějakou radost, i když život někdy není úplně jednoduchý. A že i v těch malých, obyčejných věcech, jako je třeba květina na jaře, se dá najít něco krásného.“... celý text
— svatyknihomol