pleybe komentáře u knih

(SPOILER) Stejně jako předchozí knihy této autorky, které jsem četla, i tato má své nedostatky. Ale sedla mi o něco více než duologie Bouře v našich srdcích – nejen tematicky, ale také mi zde postavy přišly uvěřitelnější a více plastické. Místy jim chování sice trošku ujíždělo od nastolených charakteristik, ale rozhodně na mě působily více reálně a více funkčně. Oceňuji zejména to, že i když je Markel psychicky nemocný, nedovoluje mu autorka, aby se choval, jak se mu zachce, a aby jeho činy zůstaly bez následků. Zhoršení jeho stavu zde má určité logické vysvětlení a Argi, jakožto jeho partner, reaguje na náhlé změny v Markelově chování také logicky a s dostatečným pudem sebezáchovy. Trošku jsem se bála, že Markelovi jeho facka projde, Argi se stáhne a iracionálně zůstane po jeho boku, i když se situace bude ještě zhoršovat. Naštěstí Argi mile překvapil a nenechal si to líbit.

Obecně si myslím, že autorka má dobrý styl psaní co se jazykové stránky týče. Není náročný, složitostí je adekvátní zvoleným tématům, zkrátka vhodný pro čtení oddechových příběhů. Větší problém však autorce dělá vystavění příběhu – u Bouře v našich srdcích jsem viděla nedostatky především v realizaci jednotlivých postav a kresbě jejich charakteru, tady mi zase jako hlavní minus přijde výstavba děje samotného.

Autorka se tu snaží dotknout spousty témat najednou, což by samo o sobě nebylo vůbec na škodu, ale v takovém případě by bylo vhodnější příběh prodloužit a dotáhnout vše, co se v něm nakousne. Osobně si myslím, že měl být rozdělen do dvou knih, z nichž by se první věnovala počátkům příběhu Argiho a Markela a více vykreslovala jejich seznámení, začátky vztahu, prohlubující se city, Enthonyho napadení, Markelovu psychickou nemoc a třeba i situace s rodiči na obou stranách; a druhá kniha pak mohly být všechny události o 4 roky později. Právě dějová linka před tímto časovým skokem působí opravdu neukončeně a vyvolává nejen spoustu otázek, ale hlavně se v ní také všechno odehrává zbytečně hopem, takže mi tam jako čtenáři mnoho scén chybělo. Linka odehrávající se o 4 roky později na mě působila již uceleněji, ale i tak zde bylo dosti hluchých míst, která by si zasloužila být dotažena do konce. Přesto jsem byla značně v šoku, když jsem se najednou ocitla na začátku další kapitoly a tam stálo o 4 roky později. Žádný čtenář takový skok určitě nemůže čekat, přichází na nevhodném místě, resp. značnou část příběhu nechává tento skok nedořečenou, a proto se do daného místa nehodí a nemůže být čtenářem ani očekáván.

I samotný konec je neskutečně utnutý, urychlený a zbytečně nechává čtenáře tápat. Opět vyvstává spousta nezodpovězených otázek, a to ne v duchu přijatelného otevřeného konce, nýbrž zkrátka utnutého a nedopovězeného příběhu. Navíc, podle toho, jak autorka závěrečné kapitoly směřovala, a podle dalšího časového skoku čtenář očekává spíše svatbu Argiho s Markelem, než jejich kamarádky. Takže nejen že marně hledáte své odpovědi, ale ještě jste dokonale zmateni situací, v níž se příběh najednou ocitává.

A minusové body ode mě kniha dostává i za ukončení Enthonyho linky. Nevadí mi, že je mu v knize věnováno dosti prostoru, ale už jen proto měla být jeho linky také více uzavřena. A pokud autorka nechtěla věnovat tolik času Enthonymu a Elvinovi, šlo to opět vyřešit např. rozdělením příběhu a ponecháním Enthonyho v Odstínech náhody v čistě vedlejší roli, bez jakýchkoliv podrobností o jeho nové práci a Elvinovi – a tohle všechno vepsat do další knihy věnované jenom Enthonymu (a Elvinovi). Nebo to zkrátka všechno dotáhnout, věnovat jim aspoň dvě kapitoly navíc, a mít delší, leč mnohem kvalitnější příběh.

Osobně bych autorce doporučila najít si před vydáním dalšího příběhu aspoň nějaké dobré beta čtenáře, v lepším případě si zaplatit kvalitního redaktora, který by jí pomáhal s případnými nedostatky a nelogičnostmi v příběhu a jeho výstavbě. Máte na to napsat kvalitní příběh, Jenny Naomi, jen to chce na sobě ještě trošku zapracovat. :)

1 21.09.2024

Romantické útěky Julie Caplin nejsou zrovna moje krevní skupina. Když už se mi některá z těchto knih dostala do rukou, hodnotila jsem ji jako průměr – v tomto nemůžu jinak a povídku Potkáme se v Praze hodnotím zcela stejně. Musím ale říct, že mě bavila mnohem více než celé knihy, krátký žánr této nenáročné oddechové tematice sedí. Možná kdyby Julie Caplin věnovala maximálně novelistický rozsah všem svým příběhům z této série, neztrácela by postupně tolik čtenářů. Všechny tyto příběhy jsou si totiž dosti podobné a časem okoukané, až se čtenář(ky) při věčně se opakujících schématech nudí.

1 19.09.2024

(SPOILER) Z příběhu mám poněkud rozporuplné pocity. Chvilku mi trvalo, než jsem si zvykla na skutečnost, že se tu páruje náctiletý chlapec s o dosti starším ex-manželem jeho starší sestry. A že se do svého ex-strýce zamiloval prakticky ještě jako dítě... Ten věkový rozdíl je tu dosti velký, Rikimu už patnáct sice bylo, ale stále je to oproti Markovi mladé pískle. A tak se také ostatně celou dobu choval – jeho počínání nebylo vždycky úplně logické a místy působilo stále pubertálně a teenagerovsky nevyzrále. Což na jednu stranu můžeme brát jako fajn dokreslení Rikiho charakteru, na druhou stranu to na mě ale místy bylo až moc dětské a naivní (dokonce víc naivní, než mladý člověk při první lásce normálně bývá).

Co mi ale vadilo mnohem více než Rikiho dětinské chování, byl fakt, že se příběh odehrával během jednoho týdne. Proběhlo tu až moc změn na pouhých sedm dní. Vztahy a city takhle rychle nevykrystalizují, zvlášť, když jsou na začátku týdne ještě silně jednostranné a působí místy spíše platonicky a umanutě. Možná by pro mě příběh byl uvěřitelnější, kdyby se odehrával v delším časovém úseku. A ten zcela nekonfliktní postoj Verulky k tomu, že se Riki a Marek dali dohromady? Její přijetí nové skutečnosti bylo stejně rychlé jako mávnutí rukou. Neříkám, že nejsem ráda za její pozitivní postoj, není nutné, aby jim dělala problémy, ale vše šlo zase až příliš rychle – tak moc, až to působilo neadekvátně situaci.

Oceňuji však vnitřní grafické zpracování e-knihy. Obálka mohla být propracovanější a považuji ji za e-knihový průměr, ale hra s černým a bílým pozadím stránek + grafické prvky bublinek se mi velmi líbily.

2 19.09.2024

Přiznám se, že kdybych si druhý díl nezakoupila rovnou s tím prvním, nejspíš bych se do jeho přečtení nikdy nepustila. Už první díl mě zklamal, tento moje zklamání ještě umocnil. Postavy zůstaly stále stejně ploché a emočně nevyrovnané, navíc přibyla spousta dalších, u kterých mohla autorka na charakteru více zapracovat, ale nestalo se. I děj byl stále iracionální, plný toxického chování a ještě více přibylo (nejen sexuálního) násilí. To bylo odsuzováno zejména u postav sultána Emrana a Tanii, ale sexuální nátlak ve vztahu Dominika a Kemala byl opět prezentován jako zcela normální prostředek pro urovnání konfliktů a k zahojení psychické újmy. Morálně s tímto příběhem nesouzním a ani jeden z dílů mi nepřijde dostatečně propracovaný, bohužel.

19.09.2024

Tahle kniha byla poněkud velké zklamání. Jsem náročný čtenář a sáhla jsem po ní jako po oddechovce, ale i přesto, že jsem neočekávala nic excelentního, musím být silně kritická.

K přečtení mě zlákalo vysoké hodnocení tady na Databázi i exotické prostředí, které příběh nabízí. Autorčin styl psaní je dobrý, ale schopnost vystavět příběh je už na horší úrovni. Za mě příběh nebyl ani trochu uvěřitelný, a i když jej budu vnímat jako fantasy odehrávající se v alternativním prostředí, pořád v něm je spousta problematických míst.

Nejméně zvládnuté jsou podle mě postavy – většina z nich není dostatečně charakterově vykreslená, jsou ploché, fungují na základě jedné nebo dvou svých povahových vlastností a kvůli nedostatku plasticity jsou zkrátka neuvěřitelné, iracionální a emocně nezrálé.

Postavy i příběh, v němž figurují, je plný toxicity a nezdravých vztahů (a ne, tím teď nemyslím harém jako takový – ten v tomto případě beru jakou součást vykresleného prostředí, v němž je podobné uspořádání kulturně normální). Příběh, jak je napsán, však aplikuje stockholmský syndrom, normalizuje sexuální násilí a idealizuje násilnické chování. Také využívá sexuálního nátlaku jako prostředku pro udobření, vyřešení konfliktů a prezentuje jej dokonce i jako důkaz lásky.

Morálně je tu spousta věcí špatně, a leč má příběh fajn téma, bylo by potřeba s ním lépe pracovat, aby byl kvalitnější. Provedení zkrátka silně pokulhává.

19.09.2024

Naturalista je série, která mě od Andrewa Mayna zatím bavila nejméně. Jeho ženské hrdinky v ostatních sériích mi přišly mnohem více sympatické než Theo, jemuž jsem pořádně nemohla přijít na chuť. První dva díly této série si mě ještě dokázaly získat, zbytek jsem četla spíše ze setrvačnosti a zklamání postupně rostlo. Temný vzorec ve mně tento dojem jen umocnil. Jde podle mě o nejméně povedenou Maynovu knihu, kterou jsem doposud četla. Scházelo mi tu zejména napětí, v jehož důsledku se jindy od příběhu nemůžu odtrhnout a jež je pro autorovy knihy typické. I míra akce postupně slábla a klesala. Námět andělů smrti byl fajn, ale myslím si, že z něj šlo vymáčknout mnohem víc.

4 19.09.2024

Řekla bych, že tu opět máme čest s typickou Mayneovkou. Napínavý, leč možná lehce překombinovaný příběh, rychle ubíhající děj plný zvratů, krátké kapitoly, čtivá kniha. A jako vždy trochu ukvapený konec, který nezodpoví všechny čtenářovy otázky, takže nikdy nevíte, jestli se zlobit a doufat, že se vše dozvíte v pokračování (ne, nedozvíte, nikdy), nebo to prostě přijmout a mezery si domyslet.

Tak či onak, tuhle sérii s Jessicou mám ráda. Kouzelnické prostředí je fascinující a neskutečným způsobem žeru postavu Damiana. Jak to ten chlap jen dělá?

1 14.08.2024

Druhý díl mě zklamal snad ještě více než ten první. Hodně jsem se čtením této knihy bojovala. Spousta nudných dialogů, spousta nudných pasáží, spousta přeskočených stránek. A to se tu konečně víc rozjíždí lgbt linka. Bohužel, to je taky asi jediné pozitivum, které mě na tomto díle bavilo. Tenhle fantasy svět zkrátka moc nefunguje, autor zapomněl vychytat spoustu věcí a bohužel, občas mi ty nedomyšlené záležitosti kazily celkový dojem z příběhu, přestože ekologický přesah románu se mi velmi zamlouval.

14.08.2024

(SPOILER) Začíst se do této knihy bylo poměrně těžké. Leč má zajímavý nápad, děj se šíleně táhl a jediné, co mě nutilo číst dál, bylo střídání dvou časových rovin. To mě udržovalo v jistém napětí a jen díky tomu jsem zvládala číst dál. Často jsem se ale i tak do čtení musela nutit, některé pasáže jsem doslova přelétla očima a šla dál. Dialogy byly nudné častěji, než by mi bylo milé, a část popisů taktéž.

Kvalita tohoto příběhu zdaleka nenaplnila má očekávání založená na četbě autorovy předchozí duologie (Muffin a čaj + Koláčky a spiklenci), a to i přestože se zde opět vyskytuje lgbt tematika (i když v tomto díle jen okrajově, v náznacích). Výpravné fantasy bylo ve svém základu fajn, bohužel čím dál jsem četla, tím víc absurdně „divných“ a nelogických momentů to přinášelo.

Samotný konec je pak poněkud zvláštní. Čtenáře lehce překvapí, zároveň zklame a při tom je donutí se znovu ptát, co je vlastně pointou celé knihy a výpravy. Celkově mi přišlo, že autorovi mnohem víc sedí lgbt teen romantika než nějaké pokusy o fantasy/sci-fi.

14.08.2024

Z této knihy mám poněkud rozporuplné pocity. Nejsem zrovna příznivec hororů a tohle byl nejspíš můj první YA horor vůbec. Ke knize mě přilákala spíš otázka vraždy než touha po scary příběhu, ale ve výsledku to byl takový mix thrilleru, hororu a cestování v čase.

Musím říct, že mě kniha ničím moc nezaujala. Jako hororový ne-příznivec jsem nechápala časté narážky na filmy a snad i knihy tohoto žánru a nejspíš se tím o něco z kouzla knihy ochudila. Ale i mimo to, postavy si mě zkrátka nedokázaly získat. Nebyl mezi nimi nikdo, kdo by byl napsán více plasticky, aby se s ním mohl čtenář ztotožnit. Všechny postavy mi přišly podivně ploché a odosobněné. Jestli je to pro YA horory typické, nevím, ale rozhodně je to jeden z důvodů, proč si mě kniha ani nemohla získat.

Zvláštně nedovysvětlené mi přišlo i samotné cestování časem. Chci moc, když i od hororu čekám nějaké logické vysvětlení takového jevu? Má záhadnost přemístění hlavní hrdinky do minulosti napomáhat v navozování tajuplné a neproniknutelné atmosféry? A co ten konec? To byl neskutečný mindfuck. Tak nějak jsem do poslední chvíle doufala, že ten příběh skončí aspoň spravedlivě, když už nic jiného.

Jako příliš neznalá hororového žánru hodnotím tuhle knihu 3 hvězdičkami. Musím ale říct, že i s odstupem času ve mně vyvolává zvláštní směsici pocitů. Vlastně ani nevím, jestli bych ji doporučila, nebo ne. Rozhodně pro mě ale nemá takovou hodnotu, abych ji ještě někdy četla znovu.

10.05.2024

Bohužel se musím přidat do týmu těch, kterým tato kniha moc nesedla. Je na ní neskutečně poznat, že se jedná o autorčinu prvotinu. Styl zpracování je úplně odlišný od odlehčených poloh Srdcerváčů nebo navazujících novel. A nejde o to, že by autorka neuměla napsat prozaický text – to, že to zvládne, ostatně ukázala právě na drobnějších novelách, které Srdcerváče doplňují.

Zatímco v Srdcerváčích se mi Tori jako postava zamlouvala, tady mi absolutně nesedla a spíš mi pořádně lezla na nervy stejně jako její kamarádi. Kvituji, že se autorka skrze její postavu rozhodla řešit další vážné téma, které je a bude mnohým (nejen dospívajícím) čtenářům blízké. Ale za mě je v tomto ohledu příběh nedotažený a nepovedený.

Kniha mě většinu času neskutečně nudila a dočetla jsem ji jen proto, že jsem doufala, že se to v průběhu zlepší a příběh dostane nějakou „šťávu“. Marně jsem v něm hledala tentýž vibe, co je v Srdcerváčích. I při hodnocení jsem hodně váhala mezi 2 a 3 hvězdičkami a nakonec dávám jenom ty dvě, protože když se příběh podívám s odstupem času, prakticky nic ve mně nezachal. Kniha měla svůj potenciál, ale ten bohužel zůstal nevyužitý.

1 10.05.2024

Téhle knížky jsem se trochu bála, ale wow! Příjemně mě překvapila a nakonec jsem se začetla tak moc, že jsem se od ní vůbec nedokázala odtrhnout.

Strážci slunce jsou neotřelou kombinací mytologie, napínavé akce, queer problematiky a v neposlední řadě i romantiky. V mnoha ohledech vnáší do oblasti české překladové literatury spoustu nového stejně jako Kluci ze hřbitova, které ovšem (aspoň za mě) tato kniha naprosto překonala. Velmi oceňuji ztematizování latinskoamerické mytologie, se kterou jsem jako česká čtenářka doposud nepřišla nijak do styku a která mi připadala velmi zajímavá. Vedle antické a příp. egyptské mytologie je to v našem prostředí zkrátka něco nového a neokoukaného.

Akční linka mi trošku připomínala takový mix Percyho Jacksona a Hunger Games. Ale neskutečně mě to bavilo, byla jsem napnutá jako struna od začátku do konce a sledovat měnící se pořadí jednotlivých účastníků zkoušek bylo něco na moje nervy – udržet se a nepřetočit na konec knihy, abych zjistila, jak to dopadne, mi dalo vážně zabrat.

Tematizace queer identity, problémů, které s sebou přináší, a vůbec celkově prezentace LGBT+ komunity jsou v knize velmi podobné tomu, jak to známe z Kluků ze hřbitova. Nenásilnou formou jsme konfrontováni s trans hrdinou, nebinaritou i homosexuální orientací. Musím říct, že do formy, jakou je napsaný Teo, jsem se neskutečně zamilovala. Pohled do jeho nitra je psán velmi nenuceně a přirozeně, až jsem měla pocit, že je Teo můj reálný kamarád. Celkově jsou všechny postavy psány velmi reálně a lidsky, nikoliv černobíle, nýbrž se všemi svými klady i zápory, až jsem si dokonce oblíbila i ty „záporné“.

Romantika mezi Teem a Aureliem zde sice zatím není prakticky vůbec rozvedená, ale semínka už jsou slušně zaseta a já se těším na pokračování, ve kterém se snad ještě více sblíží a my se v této rovině (doufám) dočkáme něčeho pořádného!

Konec knihy je částečně otevřený, ale vzhledem k tomu, že se plánuje pokračování, jsem relativně spokojená. Některé věci by možná chtěly trochu více objasnit a dovysvětlit už teď, ale pevně věřím, že se odpovědí na své otázky dočkám v druhém dílu. Už aby tu byl!

2 10.05.2024

Na knize se mi líbí především to, jak originálně pojímá zadávání hádanek. Spojení s velkým Sherlockem Holmesem a dr. Watsonem, který zde stojí v roli hadače, tak nějak vyplývá ze zvolené tematiky, ale fakt, že jsou hádanky zadané pomocí krátkých příběhů tolik připomínajících Watsonovo převypravování detektivních příhod, se mi velmi zamlouvá. Ne každému musí delší „úvod“ k hádánkám sedět, ale mně se tento nápad líbil. A ty dokonalé ilustrace!

Co však musím knize vytknout, jsou hádanky samotné. Na jedné straně stojí hádanky, které jsou neskutečné primitivní, oproti nim pak lze v knize nalézt i takové, jež jsou jenom pro náročné. Proč aspoň nepoužili nějaké stupně obtížnosti, kterými by pro orinetaci čtenáře jednotlivé hádanky opatřili? Občas bych dokonce řekla, že některé z hádanek mají i více řešení, než je na konci knihy uváděno. A rozhodně se tu najde i značný počet takových, které jsou nejednoznačně zadané (resp. lze je pochopit dvojím způsobem), takže jsem pak u nich tápala, co tím chtěl básník vlastně říct.

Takže na zabavení je kniha asi fajn, ale žádný zázrak od toho nečekejte.

03.05.2024

Tato kniha mě překvapila, a to i přesto (nebo možná právě proto) že podobné příběhy příliš nečtu. Čekala jsem přeslazenou naivní romantiku, avšak tohle převyprávění moderní Popelky má svou hloubku i určitou originalitu. Umí přetvořit ohraný námět v něco, co vás pohltí. Autorka tu skvěle pracuje s emocemi, děj je svižný, rychle ubíhá a já se do něj velmi snadno začetla. V rámci svého žánru pro mě tato kniha představuje opravdu dobré dílo a věřím, že si příběh zamilujete (i když je tam pár momentů, kdy jsem měla chuť s některými postavami pořádně zastřást, a to včetně hlavní hrdinky).

3 03.05.2024

Myšlenka knihy je za mě dobrá, ale s provedením už jsem měla problém. Jako by se autorka přecenila a kladla si mnoho cílů najednou, aniž by byla schopná je všechny dohromady naplnit.

Míchá se tu snaha o odbornou anatomickou osvětu s praktickými tipy do postele, a přestože to má potenciál, zvolený způsob za mě není ideální. Do toho se autorka snaží psát otevřeně a pro všechny, tedy „inkluzivně“ pojímá jak sexualitu, tak genderovou identitu. To zcela vítám, ale rozhodně mi nesedly užívané „termíny“ – těžko říct, jestli to bylo jen tím překladem, nebo jestli bych stejně nelibě vítala i varianty v originálu.

A zároveň je autorka feministka, která ovšem literárně nezvládá prolínat svou apelativní a osvětovou stylistiku s odborným stylem, jakého by tato kniha byla hodna. K tomu si připočtěme nepovedenou grafickou úpravu a zvláštní volbu formátování textu, které ostře kontrastují se super názornými ilustracemi, a máme na světě tuhle příručku s krásně promarněným potenciálem.

1 03.05.2024

Ze čtení této knížky jsem měla rozporuplné pocity. Čekala jsem deníky, dostala jsem spíše propracovanější diáře. Kniha je plná informací o tom, kde s kým a proč se Rickman stýkal, jaké měl pracovní povinnosti, kdo byli jeho přátelé, ... Jsou to prosté Rickmanovy osobní záznamy, nic literárního. A já při čtení neustále měla pocit, že lezu do soukromí někomu, kdo by o to nestál. Navíc jsem se v tom pěkně ztrácela, protože většinu jmen nebo míst jsem neznala.

Deníky představují asi fajn čtení pro někoho, kdo se o Rickmana podrobně zajímá a je hercovým skalním fanouškem. Pokud byste si knihu chtěli zakoupit jen kvůli tomu, že v něm vidíte svého filmového Snapea, přijde mi to spíš jako zbytečná investice. Leč jsou v Denících jisté pasáže natáčení Harryho Pottera věnovány, pro Rickmana to byla jen jedna z kapitol jeho života a z těch textů je to znát. Pokud jste tedy zvědaví na nějaké zákulisní informace o Harrym Potterovi, sáhněte raději po biografii Toma Feltona, která je po literární stránce mnohem přístupnější a také je záměrně psaná otevřeně a „pro veřejnost“.

1 03.05.2024

Moje první setkání s Johnem Grishamem a musím říct, že jsem nebyla příliš unešená. Knížka má průměrný, leč nadějný rozjezd, ale záhy je to spíš propadák než nějaké zábavné čtení. Prokousat se první půlkou knihy bylo peklo a jedna velká kopa nudy. Zlepší se to až s druhou polovinou příběhu věnovanou vyšetřování vraždy, ale ani tak to není žádné terno – ten začátek to zkrátka pohřbil.

4 14.03.2024

Jedna z mála mang, které se mi dostaly pod ruku. Příběh je krásný, sympatický a něžný. A přijde mi i dosti originální. Bohužel, stejně jako u jiných mang, s nimiž jsem měla tu čest, i zde nejde příběh nijak víc do hloubky – i když jsem měla dojem, že postavy jsou přeci jen více plastické než jinde a že v tomto případě můžeme nahlédnout více do jejich nitra. Děj ubíhá tak nějak letem světem, možná až příliš rychle. Určitě by neškodilo, kdyby byl víc rozpracovaný a tím pádem i zpomalený, ale chápu, že potom bychom měli místo dvou dílů celou sérii mang.

1 01.03.2024

Příběh je zasazen v originálním prostředí a i samotná zápletka je velmi neotřelá. Kapitoly jsou sice kratšího rozsahu, ale každá z nich končí tak napínavě, že máte problém se od knížky odtrhnout. Nutno ovšem říci, že celý příběh působí velmi překombinovaně – když knihu dočtete, těžko budete schopní převyprávět její děj od počátku do konce, tak komplikovaný je. Těžko říct, jestli je to pozitivum, nebo naopak. S větším časovým odstupem od dočtení knihy si z ní moc podrobností nepamatuji, což je vlastně škoda, protože při čtení jsem z ní byla naprosto nadšená.

4 29.02.2024

Určitě užitečná příručka, ať už píšete e-maily denně, nebo jen jednou za čas. Autorky vás provedou celým procesem psaní mailu, upozorní vás na nejčastější chyby a přihodí znalosti o všem, co by se vám při psaní mailu mohlo hodit. Oproti "100" trilogii zde oceňuji především ucelenost podání tématu. Tato kniha slouží opravdu jako průvodce psaním mailů od A do Z, je praktická, mířená na běžné uživatele a myslí i na to, jak moc ovlivňuje naše psaní mailů korespondence v angličtině a její specifická pravidla. Za mě opravdu super publikace!

3 21.02.2024