Vynucených 7 dní
Lenka Hnátová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/538315/bmid_vynucenych-7-dni-66424cf122384.jpg
4
75
75
Marek je typický tuctový chlap heterosexuální běloch ve středních letech, rozvedený workoholik, milující svůj stereotyp. Proto je pro něj opravdu překvapením, když se mu bez předchozího ohlášení nakýbluje do domu Riki, emočně nestabilní bublina, a především bývalý švagr. Pohlídat na týden tohoto pubertálního smrada by pro Marka nemělo znamenat problém, kdyby však první, co uslyší, nebylo: „Miluji tě, chci s tebou žít jako tvůj partner.“ Rozjede se kolotoč milostných náletů a láskyplných vyznání ze strany Rikiho a odmítání ze strany Marka. Je pravda, že láska si nevybírá?... celý text
Přidat komentář
32 letý Marek se rozvedl se svou ženou a kvůli tomu začal kouřit a našel si dvě neobvyklé milenky. Jednoho dne, když se vrací domů, tak se v jeho domě objeví 17 letý Riki (jeho bývalý švagr), který Markovi řekne, že ho miluje a chce s ním trávit čas, aby mu zahojil zlomené srdce. Riki chce pouze Markovi ukázat že láska nekouká lidem do kalhot.
Štvalo mě, že Riki vždy dostane to, co chce za každou cenu, i když Marek byl proti. Také mi přišlo, že časové období 7 dní je málo na změnu Markovy orientace a citů k někomu, koho nezná. Konec byl trochu více dramatický, ale i přes to byl zajímavý a dokonce i pobavil. Celkově mě velmi baví postavy a i když je mezi nimi větší věkový rozdíl, vůbec mi to nevadí. Jsem ráda, že se v knížce řeší LGBTQ komunita a různé výrazy ohledně toho. Kniha byla velmi čtivá a přečetla jsem ji jedním dechem. PARÁDA
Nic js necekala a dostala tolik smichu, ze js chvilemi nemohla pokracovat ve cteni. Diky Erikovi se clovek vratil do svych pubertalnich let. Proste parada
Byla to taková jednohubka. Ani mi nevadilo, že se to odehrálo tak rychle. Je to protipól všech knih, kde se hlavní hrdinové 400 stran plácají ve svých pocitech a rozhodnutích.
Ale jestli by mě něco odradilo od čtení a koupení knihy, tak to není hodnocení obsahu ale obálka (jak tohle mohl někdo vypustit…).
Dvaatřicetiletý Marek je rozvedený a svou osamělost doplňuje hlavně alkoholem a cigaretami. Jednoho dne se mu v bytě objeví bývalý švagr. Skoro sedmnáctiletý Riki, se kterým během manželství s jeho sestrou, promluvil sotva pětkrát. Jeho nečekaná přítomnost je ale ten menší problém. Ten větší je přiznání, že Marka miluje a chce s ním žít. Jak dlouho dokáže Marek vzdorovat Rikiho náletům? Vždyť Riki nemá sebemenší šanci, Marek je přece na ženy. Nebo ne?
Kniha je vyprávěna v ich formě z pohledu Marka. Kromě krátkých čtivých kapitol osvěžují příběh chatové konverzace a citoslovce nahrazující určitou část děje. Do knihy jsem šla s tím, že se u ní pobavím a odpočinu si. To kniha splnila. Je to trhlé, bláznivé, ujeté a na mě to fungovalo.
Ač chyběl Rikiho pohled, nemáte pocit, že byste o něm nic nevěděli. Právě naopak. Svou urputností a spratkovitým chováním dává Markovi i čtenářům jasně najevo, co chce a co hodlá získat za každou cenu. Nepochyboval, že se mu to podaří. Vlastně se nebylo co divit, že se na Marka tak upnul vzhledem k jejich minulosti. Ve věku, kdy se člověk hledá a dostane od života tvrdou lekci, se pak každý i malý plamínek světla promění v naději, že někde je přece jen někdo, ke komu patříte.
Jejich větší chemie se projevila až někdy za polovinou, ale pro takové to definitivní propadnutí bych potřebovala větší časový prostor, aby to bylo uvěřitelnější. Bylo vysvětleno proč sedm dnů, ale přišlo mi to málo proto, aby Marek tak rychle měnil názory a pocity. I když pod Rikiho nálety neměl moc na výběr. Také mě při čtení trochu rušilo neustálé opakování milenky číslo jedna a dva.
Knihu doporučuji vzít do ruky ve chvíli, kdy budete chtít vypnout a nic neřešit. Dostanete tak přesně to, co potřebujete.
Nenechala jsem se odradit touto příšernou obálkou, protože minule mě autorka mile překvapila, bohužel nedočetla jsem, i když jsem se hodně snažila. Protivný mladý kluk, který si lásku vymrčoval a chlap s cígárem u jídla i v ložnici.... nedalo se.
Jak může mít jedna spisovatelka tak odlišné obálky? Po nádherných Strastech je tohle trn v oku :( ale zbytek je skvělý. Vnitřek knihy je velmi propracovaný a příběh opět nezklamal. Autorka šokovala věkovým rozdílem už dříve, Max s Bertem mají mezi sebou mnohem větší rozdíl, ale Bert je miláček, zato Marek je alkoholik a mrznout, přesto se autorce povedlo mě vtáhnout do čtení a přimět mě Rikimu fandit. Ten roztomilý puberťák musel rozehřát mrzputovo srdce :) nic netlačilo na pilu Markovo prozření bylo nádherné. Ano láska nekouká lidem do kalhot!
Krásný vtipný příběh zabalený v ohyzdné obálce. Ta se skutečně nepovedla, vnitřní ilustrace už je jiná káva, ty jsou krásné. Co se příběhu týče, jsem nadšená. Sama vím, jak moc se můžou změnit city během jediného posezení u skleničky vína a co teprve po týdnu nadbíhání sexy kluka s kulatým zadečkem narvaným v tangách a s upřeným zamilovaným kukučem. I já bych Rikimu podlehla.
(SPOILER)
Z příběhu mám poněkud rozporuplné pocity. Chvilku mi trvalo, než jsem si zvykla na skutečnost, že se tu páruje náctiletý chlapec s o dosti starším ex-manželem jeho starší sestry. A že se do svého ex-strýce zamiloval prakticky ještě jako dítě... Ten věkový rozdíl je tu dosti velký, Rikimu už patnáct sice bylo, ale stále je to oproti Markovi mladé pískle. A tak se také ostatně celou dobu choval – jeho počínání nebylo vždycky úplně logické a místy působilo stále pubertálně a teenagerovsky nevyzrále. Což na jednu stranu můžeme brát jako fajn dokreslení Rikiho charakteru, na druhou stranu to na mě ale místy bylo až moc dětské a naivní (dokonce víc naivní, než mladý člověk při první lásce normálně bývá).
Co mi ale vadilo mnohem více než Rikiho dětinské chování, byl fakt, že se příběh odehrával během jednoho týdne. Proběhlo tu až moc změn na pouhých sedm dní. Vztahy a city takhle rychle nevykrystalizují, zvlášť, když jsou na začátku týdne ještě silně jednostranné a působí místy spíše platonicky a umanutě. Možná by pro mě příběh byl uvěřitelnější, kdyby se odehrával v delším časovém úseku. A ten zcela nekonfliktní postoj Verulky k tomu, že se Riki a Marek dali dohromady? Její přijetí nové skutečnosti bylo stejně rychlé jako mávnutí rukou. Neříkám, že nejsem ráda za její pozitivní postoj, není nutné, aby jim dělala problémy, ale vše šlo zase až příliš rychle – tak moc, až to působilo neadekvátně situaci.
Oceňuji však vnitřní grafické zpracování e-knihy. Obálka mohla být propracovanější a považuji ji za e-knihový průměr, ale hra s černým a bílým pozadím stránek + grafické prvky bublinek se mi velmi líbily.
Typický letní příběh, který příliš nezatíží hlavu a pokud nad ním nebudete příliš přemýšlet, i dost pobaví. Vlastní děj je hodně crazy, až na hranici uvěřitelnosti (popis postupného vznikání trochu bizarního vztahu muže - třicátníka, s pozitivním vztahem k alkoholu, do té doby typického heterosexuála, a ufňukaného dospívajícího kluka, otevřeného gaye), ale když se mu člověk poddá, tak nad knížkou stráví příjemné letní odpoledne. Z textu lze také vypozorovat generační odlišnosti v přístupu k životu. Knížka se čte dobře, lehce, a pokud člověk neočekává výjimečné literární zážitky (což jistě nebylo ani cílem autorky), lze ji i pozitivně hodnotit.
80 %
Nejnovější kniha z pera Lenky Hnátové je ideální letní oddechovkou. Bláznivá láska dospívajícího kluka ke svému bývalému švagrovi zpočátku vypadá divně, ale nakonec to není vůbec špatné. Kniha se četla skvěle a nenašel jsem příliš věcí, co bych vytknul. Snad jen občasnou repetitivnost některých scén a prvků, ale to se dá u příběhu, který se odehrává v tak krátkém úseku, jakým je jeden týden, pochopit. Ačkoliv obálka nepatří mezi nejpovedenější na českém trhu, uvnitř je kniha na skvělé úrovni. Líbil se mi stylový motiv bublin, smskové konverzace, ale i oddělení jednotlivých dní nebo vzpomínek na minulost. Asi jsem již, co do obálek, zmlsán zahraničím nebo jinými českými ilustrátory, ale i když za mě nepatří obálka mezi nejpovedenější, tak k tomuto příběhu sedí. Pokud vám nevadí téma věkového rozdílu, který se v MM romancích často vyskytuje i v zahraničí, pak je Vynucených 7 dní přesně pro vás. A nečekejte žádné explicitní žhavé scény, přeci jen Rikimu táhne teprve na 17 let. Co v mých očích také knize trochu ubírá body, je velká přítomnost cigaret a alkoholu, to mi vadilo, i když chápu, že pro Marka jsou tyto dvě "milenky" velice podstatné a důležité.
Na první pohled taková nenápadná nic neříkající obálka, na ten druhý je dokonalá. Výrazy jednotlivých postav k nim skvěle sedí a všimla jsem si i jiných drobností jako je tyrkysová barva košil, lahev v ruce a hlavně bublinky. Klobouk dolů před paní Theresou Black.
Vnitřek knihy mi vzal dech. Řadím ji k nejpropracovanějším knihám, které jsem kdy držela v ruce. Tmavé stránky, bublinky mezi kapitolami a hlavně výstižné názvy i dělení podle jednotlivých dní, to mě hodně bavilo. Člověk věděl, kde je a co se přesně děje. Nejvíce mě rozesmál nadpis 7. den, když to tedy ta bublina tvrdí :)
Příběh jako takový byl vtipný, rychle plynul, nechybělo napětí, ani vývoj jednotlivých postav. To se mi líbilo asi nejvíc, že jsem vnímala Markovy postupné změny v pohledu na věc. Nic netlačilo na pilu a i já bych se do Rikiho postupně zakoukala. Sice si nemyslím, že by se zamiloval, ale i on sám řekl, že neví co cítí, ale že je to silné a že se toho bojí. Po všem co prožil, bych se bála taky.
Konec byl možná předvídatelný, protože proč by tam jinak byl ten prolog, ale všechno do sebe zapadlo. Možná bych byla radši za trochu větší slaďárnu ke konci, ale ta by se nehodila, sedm dní může změnit hodně, ale jsme ve skutečném světě ne v pohádce, proto můžu oběma akorát tak přát, aby bublina nikdy nepraskla :)
32 ročný rozvedeny alkoholik a 16 ročný uplakaný a "ukníkaný" puberťák, ktorý sa chce hrat na partnerov a vzťah....dočítala som , ale nútila som sa do toho (nerada nechavam nedočítane knihy). Bohužial mne tento príbeh nesadol.
Nevím co si mám po přečtení myslet. Né že by se to četlo špatně, v podstatě jsem tento příběh zhltla bez odložení, ale pořád mám v hlavě že je to celý špatně a mimo. Věkový rozdíl, histerie, citový vydírání, hádky i změna orientace a láska mi prostě v takové situaci nesedí a pro mě není uvěřitelná.
Neočekával jsem nic a toho se mi také dostalo.
Kniha Vynucených 7 dní se ke mně dostalo naprostou náhodou, ale jelikož mám pro Queer literaturu slabost, tak jsem si řekl, proč si to nepřečíst.
Zápletka knihy je jednoduchá enemies to lovers, což je taková klasika pro romantické čtení, která nepohorší a ani nepřekvapí.
Co se postav týká, tak jsem dost rozpolcený.
Nemám problém s věkovým rozdílem, ale jen za předpokladu, že oba zúčastnění jsou buď 18+ nebo se mladší osoba blíží věku 18 let, což tady není. Z toho co jsem si tak všiml, tak sama autorka má během psaní knihy celkem problém udržet si kolik komu přesně je a místy to působí, jako když věk postav kmitá nahoru a dolu a to bez nějakého retrospektivního pohledu nebo naopak vizualizace budoucnosti.
Riki/Erik je kluk, kterému je 15.5 let, což je v průběhu knihy spoustukrát zmíněno, někdy je to spíš na škodu. Jeho povaha je jako u běžného teenagera nestálá, ale celkově na mě místy tahle postava působí, že krom naivních představ o životě, lásce a vlastně úplně všem, je to jednak neskutečná fňukna/uplakánek, což ok, kdyby byl nějak citlivý, tak to beru, ale tady je naprosto hysterický. Buď má něco jako hraniční poruchu osobnosti nebo je ta postava napsaná úplně nesmyslně. K domněnce o hraniční poruše mě vede jeho neustálé opakování Miluju tě, chci být tvůj partner! a kvůli sebemenší p*čovině si chce jít sbalit věci a utéct.
Marek - 32 let, rozvedený, funkční alkoholik s mnohými emočními traumaty. Asi tak do poloviny knihy čtete jakej je heterák a druhou polovinu knihy to prokládá tím, že v podstatě slintá nad tím, jaký má Riki zadek. Jeho neduhy, čtenáře provází celou knihou a prakticky neustále jsou označovány jako milenka 1 a milenka 2, což ze začátku je dost matoucí. Bohužel autorka asi netuší, jak probíhá alkoholismus a jeho dopad na vztahy a práci, takže i přes potenciál, který si autorka vytvořila u této postavy, se jej rozhodla nevyužít a jediné co je popsáno je to, že si Marek schovává flašky s tvrdým alkoholem vlastně všude, ale nic víc.
Forma jakou je kniha psaná mi přijde dost neučesaná, něco jako první, maximálně druhá verze textu, což by u něčeho, co je publikováno jinak než vlastním nákladem, být nemělo.
Postavám se neustále mění jejich osobnost, ale spíš z rozmaru autorky než nějakého vývoje.
Myslím, že kdyby mi bylo zase 14-15 let, byl bych z tohoto díla nadšený, neboť podobná díla jsem čítával na wattpadu, fanfictonnetu nebo na osobních blozích podobně starých slečen. S tím se i skvěle ztotožňuje to, že přesně takhle vztahy mezi osobami stejného pohlaví vážně nefungují, ne v reálném životě.
Ve výsledku můžu říct, že těch 300ks výtisků, které jsou uvedené v tiráži jsou škoda papíru, bohatě by stačilo to nechat jako nějakou formu e-knihy a udělalo by to víc užitku.
PS: Jsem velice rád, že jsem si knihu nezakoupil, ale pouze vypůjčil, neboť by to bylo asi nejhůře investovaných 429kč.
PPS: Ví nakladatelství, že na zadní straně obálky má chybu? Schválně, jestli ji najdete, je dost výrazná.
Kniha má nádherné vnitřní zpracování, obálka je taková nijaká, ale uvnitř naleznete i černé stránky (vzpomínky), krásně vykreslené bublinky mezi kapitolami (protože hlavní hrdina má přezdívku Bublina, takže proč ne), zvukové projevy jako v komiksu a dvě nádherné ilustrace (ta poslední vás po tom hořkosladkém konci pohladí po duši), takže krásné dílo, které stojí za to otevřít (snad ho obálka nepohřbí).
Příběh je netradiční, asi jako ostatní knihy od této autorky, ale tady si zahrávala s ohněm víc než kdy jindy. Nejen homosexualita, věkový rozdíl, ale taky bývalý švagr, ukňouraný puberťák, alkoholismus a otázky ohledně queer lidí, nakousla hodně témat a bravurně je zvládla, všechno vystihuje věta Láska nekouká lidem do kalhot, jsem ráda, že se autorka nespálila a kniha vyšla, protože koho baví číst pořád to samé? Tohle tady ještě nemáme a napsala to češka, tohle chtělo koule a odvahu napsat i vydat. Víc takových průkopnických příběhů, život není jenom černý a bílý a tahle kniha je toho důkazem.
Půl dvanácté v noci, mám spát a já si svítím Bridgerton knižní lampičkou, abych dočetla nejnovější knihu od Lenky Hnátové…
Věděla jsem, že to nejspíš bude pecka, ale přesto jsem v úvodu byla rozpačitá z těch sedmi dní.
„Copak se něco může takhle změnit za pouhý týden? pomyslela jsem si, a pak jsem si vzpomněla na sebe.
Na to, jak to funguje u mne, jak snadné to někdy je, jak stačí třeba i jedno odpoledne… co je jeden den proti sedmi? A přece je to možné… a pak… jak jsem mohla váhat, když ve své vlastní knize mám něco podobně zdánlivě neuvěřitelného, co popírám?
Konečně… proč by neměl stačit týden, když já tu pubertální ufňukanou bublinu začala milovat za tři dny čtení? Vlastně za dva, neboť včera jsem nečetla vůbec…
„Jé, tebe znám! pousmala jsem se takto rovnou u dvou postav, neboť Lenka rada odkazuje na postavy ze svých předchozích knih. A Rikiho oblibená kniha mě pobavila, ale proč ne, když mně se líbila taky?
Knihu jsem si moc užila, zamilovala se do Malého človíčka a vřele ji všem doporučuji.
Trochu jsem se bála, aby autorka nevykrádala sama sebe, zase kluci a velký věkový rozdíl stejně jako ve Strastech, ale kdepak :) Kniha byla vtipnější než Strasti, rychlejší, ale zároveň lehce naťukla i náročnější téma, postavy jsou úplně jiné. Max s Rikim nemají nic společného, maximálně to, že pálí za velkými staršími chlapy. Berta s Markem srovnávat ani nejde. Berta jsem milovala od první chvíle, ale Marek je z jiného těsta, zažil bolest a ta ho poznamenala. Na konci jsem si poplakala, takže mise splněna, jsem spokojená.
Riky se hodně povedl, nejde ho nemilovat. Je tělem sice dospělý, ale chováním a myšlením stále dítě. Autorka dokonale vystihla kluka, který se nachází někde mezi dospělostí a dítětem. Kdo v šestnácti nemiloval čistou láskou a svou druhou polovičku nezbožňoval přesně takovou jaká je i se všemi jeho chybami? Vždyť tahle naivní hloupost k tomu věku patří a Riky byl nejen naivní, ale nesmírně vytrvalý a taky správně nemotorný. Na šneky z listového těsta už se nikdy nepodívám stejně, tímto autorce děkuji :) Netuším, jestli je ještě někdy strčím do pusy, asi jsem na tom stejně jako Riki :)
Konec byl trochu hořkosladký, tohle bude asi první knížka u které nechci pokračování, bojím se, že by bublina opravdu praskla a Marek by zůstal znovu sám se srdcem na cucky. Proto chci zůstat v pohádkovém přesvědčení, že když už Rikiho k sobě pustil, tak se tomu puberťákovi otevře a neodežene ho od sebe a že se Rikimu časem opravdu podaří opravit jeho bolavé srdíčko.
Dala bych čtyřku, ale za zmínku o Mártym si ode mě autorka vysloužila plný počet :)
Asi bych nečekala že bych se do takového kousku někdy mohla pustit. Ale pustila jsem se, a vlastně nevím jestli z toho mám dobré nebo špatné pocity. Co si budeme jedna velká toxická "bublina" ať už z Rikiho nebo Markovi strany je jasná. Spratek Riki a alkoholik Marek, ve finále si nemají co vyčítat, protože oba mají problém. Riki má zkreslenou romantickou představu o životě (prostě puberta jak hrom) a snaží se spravit rozbitýho dospělýho člověka který svý problémy řeší v alkoholu. Když na tím tak přemýšlím, vlastně by bylo hezký kdyby stačilo tak málo aby se dal tak lehce za 7 dní zachránit emocionálně rozbitej člověk jako Marek, ale ve skutečnosti by se s takovým floutkem vůbec nebavil. Ale jako naivní pohádka pěkné... Amen
Autorovy další knížky
| 2023 |  Nelži, andílku! |
| 2023 |  Táhni z mé hlavy |
| 2023 | Vrčící naděje |
| 2023 | Zakázaný chtíč |
| 2023 | Zmatená nevinnost |
Tak tohle byla hodně zvláštní kniha. Zajímalo mě jak to celé dopadne, ale měla jsem dost momentů, kdy jsem nechápala, co to je a zda nemá jeden z hrdinů psychický problém. Doporučit nemůžu.