Příliš hlučná samota přehled
Bohumil Hrabal
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/431333/bmid_prilis-hlucna-samota-xsD-431333.jpg
4
1152
1152
Hrdina Příliš hlučné samoty, dělník ve sběrně starého papíru Haňťa, pracuje pětatřicet let ve sklepení sběrně u stařičkého lisu. Z hromad starého papíru zachraňuje vzácné knihy a shromažďuje je ve svém pokojíku, čte si v nich a tak je "proti své vůli vzdělán". Celá novela je vlastně vnitřní Haňťův monolog, psaný sonátovou formou se spoustou stále se vracejících motivů. Čtenář se seznámí s Haňťovou první láskou Mančinkou i cikánkou Ilonkou, která zmizela v koncentračním táboře. Je svědkem každodenního zápasu s horami papíru i s nekonečnými džbány piva, vyslyší Haňťovy citace filozofů i jeho sny o důchodu, do kterého si odvede i vysloužilý mechanický lis. Práce je pro Haňťu rituál, balíky slisovaného papíru jsou umělecká díla, v jejichž útrobách se nacházejí poklady ducha. Moderní sběrna, kterou Haňťa navštíví, jej děsí neosobností a sterilitou, nedovede si takovou práci představit, proto, když je přeřazen do sběrny čistého papíru, kde již nebude moci objevovat krásné knihy, je zoufalý až k sebevraždě...... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Příliš hlučná samota. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (148)
Ráda jsem se s touto knížkou seznámila, ale číst jednou mi opravdu postačí. Čekala jsem, že dost depresivní text sebevraždou skončí, závěr mě překvapil.
„Přečti si to,“ říkal kolega.
„Já Hrabala moc nemusím.“
„Ale tenhle se ti bude líbit, fakt.“
Že já na něj dala…
Že je Bohumil Hrabal velké jméno české literatury, neznamená, že se musí líbit všem. A jak mě nenadchnuly jeho dvě jiné knihy, které jsem si troufla číst (Obsluhoval jsem anglického krále, Morytáty a legendy), nezlepšil se můj vztah s Hrabalem ani po přečtení Příliš hlučné samoty.
Samotný styl, který je prostě tokem vět, které přitom jen minimálně posouvají děj vpřed, spíše neustále odbočují, je za mě otázkou zvyku. Stačily dvě kapitoly a tak nějak jsem na to nasedla a vezla se, i když ne úplně radostně. Bokem tu hrdina vypráví anekdotické příběhy jiných, sem tam i úsměvných (třeba mladý a starý, s čepicí a bez), jenže ve mně pořád vězela otázka, proč se tím mám vlastně zaobírat? Navíc to, s jakou lehkostí popisuje ony příhody s lidmi, které znal, a s tím, co dělali zvířatům… A pak ten lis na papír… Ach jo.
Uznávám, že záchvěvy nějakého toho soucitu s protagonistou probleskly. Láska k literatuře a dumání, změna postupu ve zpracování odpadového papíru – jasně, dokázala jsem ho litovat, ale přesto.
Nakonec nejzajímavější pro mě byl nejasný závěr (s ohledem na interpretaci) a doslov, který aspoň něco z přečteného objasnil, přesto mě pro pábení nezískal.
Náš rozhovor s kolegou pokračoval i po přečtení:
„Jak jsi mi to mohl doporučit, když tam dělají zvířátkům takové věci?!“
„Jaké věci?“ (…) „Na to jsem úplně zapomněl.“
Ach jo. Takže pokud jste stejně jako já citlivější na hrozné věci, které se dějí zvířátkům, dejte si na Příliš hlučnou samotu pozor! I když tam tyhle hrůzy nehrají markantní roli (ve dvou případech tady jde dokonce jen o letmou zmínku), ve mně zůstávají vězet vždy velmi dlouho.
Související novinky (1)
Bouřlivá doba, Mysli na mě a další knižní novinky (32. týden)
07.08.2022
Citáty z knihy (1)
„Opřený o pult otevřené skleněné stěny automatu v Černém pivovaře piju popovickou desítečku, povídám si, od téhle chvíle, kamaráde, musíš na všechno být už sám, sám sebe musíš donutit, abys šel mezi lidi, sám sebe musíš bavit, sám se sebou hrát divadlo tak dlouho, než sám sebe opustíš, protože od teďka kroužejí jen samé melancholické kružnice, a tak jak jdeš dopředu, současně se navracíš zpátky, ano, progressus ad originem je regressus ad futurum, tvůj mozek není víc než hydraulickým lisem zpresované myšlénky.“
Kniha Příliš hlučná samota v seznamech
| v Právě čtených | 18x |
| v Přečtených | 1 770x |
| ve Čtenářské výzvě | 244x |
| v Doporučených | 118x |
| v Knihotéce | 316x |
| v Chystám se číst | 339x |
| v Chci si koupit | 59x |
| v dalších seznamech | 6x |
Štítky knihy
zfilmováno psychologické romány pokrok Romové, cikáni samota knihařství lisování
Autorovy další knížky
| 2000 |  Ostře sledované vlaky |
| 2009 | Postřižiny |
| 2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
| 1978 |  Slavnosti sněženek |
| 1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
Nebesa nejsou vůbec humánní, to jsem se dozvěděl od hlavního hrdiny Hanťy. Celkově tato novela byla dosti zajímavá. Abyste tomu rozuměli já sbírám staré vydání knih, kupuji je ovšem na internetu a taky k nim mám určitý vztah, stejně jako Hanťa, zkrátka nacházíme v nich genialitu své doby, takže ztotožnit se s hlavní postavou mi problém nedělalo. Akorát já nepracuji třicet pět let u lisu, nerandím s cikánkami a nepiji pivo. Haňťův příběh mi přišel dost zajímavý a tady šlo krásně vidět jak knihy dokážou ovlivnit člověka, jak člověk dosti sečtělý mluví více filosoficky. Pak tu nastává převrat, v této novele, v podobě obrovského lisu, který nahradí deset Hanťů. Končí to poslední nalezenou knihou pro kamaráda Frantíka. Ve své podstatě mi to připomíná Svěrákovi Vratné lahve, kdy lidskou, poctivou, práci nahradí, umělý, bezcitný stroj. Ale já, já v době technologií, čtu starší knihy, podobné tady těm, a vidím tam krásný duch té doby, kdy ještě lidé, nebyli závislí na technologiích, a všechno tak nějak bylo lidštější. Prostě geniální Hrabal, který mě dokázal dostat na tyhle myšlenky, které jsou dost k zamyšlení, kord v dnešní době...