Islám a Západ
Luboš Kropáček
Monografie předního českého arabisty shrnuje reálné poznatky o kořenech napětí mezi světem islámu a západní společností ve snaze najít východiska z krize. Současnou krizí není střet s nábožensko-civilizačním protivníkem, ale s patologickým jevem nezvládnutých důsledků evropské kolonizace a následné dekolonizace. Autor se domnívá, že konfrontaci se lze vyhnout tak, že nepřijmeme sebedefinici útočníků jako politických odpůrců a vyzývatelů. Je třeba reagovat tak, jak reaguje právní stát a dále vést partnerský dialog s muslimy na úrovni politických stran, států, církví. Značná pozornost je věnována bouřlivým diskusím, které probíhají v muslimských státech a komunitách na adresu kritiky Západu směrem k muslimské společnosti v otázkách svobody, demokracie a úcty k lidským právům, sekularizaci, fundamentalismu, násilí. Z těchto důvodů polovina práce zahrnuje historii a rozbor nebezpečných křižovatek islámského a západního světa. Interpretuje názory předních odborníků, zejména ty které směřují k partnerství civilizací.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
2003 | Duchovní cesty islámu |
2011 | Hlavou zeď 2011 |
1996 | Islámský fundamentalismus |
2008 | Súfismus – Dějiny islámské mystiky |
2017 | Ve stínu islámu: Menšinová náboženství na Blízkém východě |
Autor si strašně moc sluníčkově přeje, abychom vycházeli s muslimy po dobrém. Toto jeho vnitřní přesvědčení textem prostupuje a bohužel ve výsledku kniha není věcným a neutrálním textem, ale textem které naplňuje přísloví "přání otcem myšlenky". Autor knihy neopomene sebemrskačsky obvinit (dnes velmi moderní) náš civilizační okruh z toho, že za ošklivé chování muslimů můžeme vlastně my (prý kvůli kolonizaci) a řešení nachází v tom, že si sedneme ke stolu a budeme spolu pěkně diskutovat. Autor však zapomíná, že na diskusi musí být nejméně dva a musí být vůle. A ta na straně muslimů zatím chybí. Autor také ignoruje fakt, že islám je neslučitelný s demokracií a pojetím lidských práv tak jak je uplatňuje Evropa, USA ap., takže těžko můžeme o některých věcech diskutovat a nacházet společné řešení. Příklad za všechny: my přiznáváme ženám plná práva .... arabský svět však ženy považuje za neplnohodnotné bytosti ... tak jaká diskuse, o čem?