Islámský stát: Cesta k moci
Fawaz A. Gerges
Jeden z nejvýznamnějších světových expertů na problematiku muslimského extremismu, rodák z Libanonu vyučující mezinárodní vztahy v Londýně, podává zasvěcený a do hloubky jdoucí portrét této zlověstné organizace. Počátky islámského státu Gerges sleduje v chaosu vyvolaném americkou invazí do Iráku v roce 2003, popisuje, jak jej posílily události kolem tzv. arabského jara a jak dokázal převzít z rukou al-Káidy vůdčí roli džihádistického hnutí. Věnuje se hlavní postavě takzvaného Islámského státu, Abú Bakru al-Bagdádímu, jeho strategii a metodám stejně jako základní komponentě úspěchu IS, vztahu mezi militantními džihádisty a někdejšími důstojníky rozpuštěné irácké armády Saddáma Husajna. Ve světle dění v Iráku a Sýrii v posledních měsících vyznívají aktuálně autorova slova o tom, že i pokud bude IS vojensky poražen, nepřestane existovat. Pouze změní svou strategii a stáhne se do podzemí, kde bude čekat na další šanci – tak jako al-Káida Ajmána Zaváhirího, jež ostatně podle Gergese časem opět získá na džihádistické scéně dominanci. A další příležitost, ať již pro Islámský stát či pro jiné skupiny, pravděpodobně přijde, protože radikální islamismus je dvojčetem politického autoritářství a celkové krize politiky v arabském světě.... celý text
Literatura naučná Historie Politologie, mezinárodní vztahy
Vydáno: 2017 , VyšehradOriginální název:
ISIS: A History, 2016
více info...
Přidat komentář
Velmi dobrá kniha, která vysvětluje všechny souvislosti někdy až přehnaně repetitivně. Ale na druhou stranu to vede k většímu pochopení dost nepřehledné situaci na blízkém východě. Líbilo se mi i to, že autor se snaží myslet kriticky a vyvracet zaběhlé teze hlubším rozborem souvislostí.
Kniha si dává za cíl popsat vznik a vzestup ISIS a to je přesně také to, co čtenář dostane. Ocitovaná fakta, popsané souvislosti, chronologická návaznost i geografické vymezení. Vše servírované věcně a bez teoretizování. Výborná řemeslná práce.
Proč tedy ne plné hodnocení? Přestože mě téma zajímá, nějak jsem se nemohl začíst a často jsem myšlenkami utíkal pryč. Možná to bylo na mě místy až moc analyticky strohé, repetitivní, nebo je to prostě faktem, že jsem knihu četl až letos (2022) a věděl, jak to všechno dopadne.