Islandská setkání

09.11.2023

Island je pro mě velice přitažlivá země, zřejmě jsem na Islandu pobýval v některém z minulých životů. Knihu Jiřího Havla jsem četl před dlouhým časem a byla mi sympatická také. Pamatuji si vtipnou kapitolu o erupci jednoho z mnoha místních vulkánů. Lidé z blízké osady se jdou podívat, zda hrozí bezprostřední nebezpečí. Když vidí, že zatím jenom hoří tráva na úpatí hory, jdou si zase lehnout, protože to je prostě normálka!

03.12.2019

"Nejezděte na Island. Lidé jsou tam vysocí a neotesaní. Hledí nezůčastěně kamsi do dálky a vůbec člověka nevnímají. Když se jim včas nevyhnete, strčí do vás, nebo vás třeba srazí na zem. (džentlmen na letišti v Glasgowě)"

a já nedala na doporučení a na Island jsem se samozřejmě s Jiřím Havlem a jeho partou vydala..(kniha vyřazená z knihovny..) a i když je už nějaký ten pátek stará (1989), myslím že se nestratí ani dnes...po chvilce jsem si zvykla na autorův trochu zvláštní styl - místy suchý humor, přecházející až do černého, vše promíchané s neosobně podávanými reáliemi a naopak zajímavými historickými vsuvkami...takže jsem se opět s Islandem seznámila trochu blíže a ráda se opět dostala do míst, které znám zejména z detektivek Arnaldura Indridasona (kdo ještě neví - můj oblíbenec...)
autor se snažil nic neopomenout, a tak člověk získá celkem přehled, jak se takový turista před 30lety na Islandu měl. Nevím, jestli i dnes se lze koupat jen tak někde v teplých pramenech (ale tpiuju že ano) a taky nevím, zda pořád trvá divočina ve stanování - kde chci, tam lehnu....ale věřím, že příroda zůstala stále drsná, krásná a specifická...jak živočichové, tak rostliny a samořejmě teplé prameny, ublající bláto a sopky číhající pod povrchem..
Autor taky hledal na Islandu české stopy, seznámil nás s historiky a ligvisty, piloty, horolezci, statkáři, geology, učiteli, kromě zážitků z muzeí , sportu (vodák prostě na kajak musel, jak na moře tak na ledovcové řeky), ba i islandských domácností sme si poslechli i nějaké islandské ságy...za mě tedy spokojenost...poctivé 4* a asi ju nepustím jen tak z domu :)

a ještě kousek :
"Včera se z letadla zdály vody, které stékají z ledovců, celekm sjízdné, ale při pohledu z dálky nevypadá žádná proudící voda zle. POhled zblízka však obvykle takový názor zkoriguje právě o 180° a hned se najde pár lidí, kteří jsou ochotni prohlásit prohlížený úsek za naprosto nesjízdný. Bývají to právě ti, se kterými se pro tuto část počítalo."

a pak pěkné zamyšlení českého lingvisty Karla Vorovky, které je ale tuze aktuální i dnes :
"Čím víc úsilí musí člověk vynaložit na udržení svého životního stylu, tím víc se odcizuje sám sobě.. A hlavně mám na paměti, že nejhorší, co může jednotlivce v životě potkat, je jeho degradace na bezduchý mechanismus pro výrobu hmotných statků. Zvlášte v dnešní době..."

a co by teprve řekl dnes, o 30let později ??

14.03.2017

Při čtení tohoto cestopisu jsem zjistila, že se bude hodit do čtenářské výzvy 2017 - bod 3. kniha, která má na Databázi knih méně než 500 hodnocení. Ale to nebyl hlavní důvod, že jsem knihu dočetla.
Přišla jsem k této knize v knihovně vlastně náhodou, někdo ji přede mnou vracel, na regálu by mne možná nezaujala. A jsem moc ráda, že jsem se s ní potkala. Velmi čtivá, nabitá informacemi od začátku do konce a navíc zajímavá z pohledu doby osmdesátých let, kdy byla napsaná. Samozřejmě chybí větší obrazový materiál, ale jsem si vynahradila dohledáváním obrázků míst, o kterých autor tak poutavě píše, na intenetu. Takže za mě pochvala a jen lituju, že si nemohu přečíst i další knihu autora o Grónsku, protože tu v naší knihovně nemají. Budu muset zapátrat jinde:-)