Jistou cestou ke zdraví

Nechce se mi hodnotit, protože přínos knihy neleží v literární rovině.

Základní myšlenky jsou samozřejmě správné, ale jak psali i lidé přede mnou, ztotožnit se s knihou na 100 % rozhodně nebude moje cesta. Vezmu si z toho určitě nějaké poznatky - smýšlet o sobě jako o zdravém člověku, být vděčný za jídlo a přijímat ho s láskou apod. Že bychom měli jíst kvalitní, zdravou, ideálně čerstvou stravu a pít ideálně jen čistou vodu, to už všichni asi víme.

Některé myšlenky mi ale nepřišly úplně šťastné. Třeba: "Jezte až kolem 12 hodiny po zasloužené práci. Není možné, abyste měli hned po probuzení hlad, když jdete spát sytí." Upřímně si myslím, že tohle je tak individuální záležitost, že na to neexistuje jediná správná šablona. Kupříkladu u mě by tohle vážně nefungovalo. Pokud se nenajím ráno, jsem celý den unavená, nejsem schopná se soustředit, jakékoliv cvičení není efektivní, protože do něj nedokážu jít naplno atp. Proč bych se tedy nenajedla hned ráno, když vím, že to mému tělu dělá rozhodně líp než čekat s jídlem na poledne?
Nehledě na to, že si to protiřečí s mnoha radami typu "nesmíš hladovět, tělo si pak všechno ukládá do tuků na horší časy" nebo "najez se co nejvíc ráno, ať máš energii na celý den a všechnu přijatou energii přes den spálíš". Takže čím se má vlastně člověk řídit, když očividně každému funguje něco jiného?

Trochu mi proto vadí, že je kniha psána stylem "toto jediné je pravda a nic jiného pravda není". Cítím v tom extremismus a ten sám o sobě zdravý není. Člověk by se určitě měl zamyslet nad základními principy psanými v knize, ale myslím, že "zlatá střední" bude vždycky nakonec ta nejlepší.

"Způsoby myšlení a chování uvedené v knize autor sám úspěšně vyzkoušel" ... a zemřel v "požehnaném" věku 51 let. Děkuji, nechci! To se raději budu inspirovat někým kdo se dožil dvojnásobku.

24.02.2022

Hodnotila bych knihu 2,5 hvězdičkami. (Přikláním se k menšímu číslu vzhledem k vysokému hodnocení na databázi.)

Pozitivním přístupem ke zdraví aneb tak by se dala shrnout myšlenka knihy. Ale proč to rozebírat na tolika stránkách? A pořád dokola opakovat stejné věci. Ano, je to základ plus jak zmiňuje autor - naše zdraví ovlivňuje strava, spánek a pohyb.

Některé myšlenky mi jdou dokonce proti srsti. Např. že nemáme jíst, pokud nemáme hlad i kdybychom neměli hlad několik dní. Jezte jen, když máte hlad. Vím, že u mě hlad nepropukne i když nejím - prošla jsem si i pár půsty. Proti kterým nic nemám - jen se musí dělat s ohledem na ženský cyklus (protože nevhodné půstování rozhodí hormony etc.). Člověk by měl jíst podle svého rozumu a těla (vím, že mě například nevyhovuje jíst v noci, ale kdybych čekala na opravdový hlad, tak by se mohl ozvat klidně o 22 hodinách a pro moje tělo a spánek by to nebylo to pravé).

Naopak, co se týče přímo rozumné míry jídla, skladby jídla a vychutnávání může být kniha pro někoho přínosná.

K mému hodnocení ano, některé myšlenky tam jsou správné a důležité pro (zdravý) život. Ale styl psaní už je horší. Hodně by to šlo zkrátit, napsat jednodušeji, nepsat pořád to stejné dokola. A něco mi fakt drásá nervy. Pijte když máte žízeň? Pro spoustu lidí by to znamenalo vypít 1-2 sklenky denně. Znám takový lidi a rozhodně to zdravé není. Proto aby bylo zdravé pít, když člověk bude mít žízeň je potřeba se dostat do určitého stavu a to u některých lidí je dlouhá cesta. (Cesta, která mi v knize chyběla.)

Nutno podotknout, že napsání knihy je staršího data a v té době nejspíše nebyly tak velké problémy s poznáním pravých lidských potřeb (lidé nebyly tak moc ovlivněni cukrem, náhražky jídel) a rozhodně autor neměl vhled do tajů ženského těla. Na svojí dobu dobrý počin, ale v dnešní době by knize neuškodily nějaké poznámky editora.