Italská cesta
Johann Wolfgang Goethe
Obsáhlé autobiografické dílo líčí osudy Goetheho během jeho pobytu v Itálii v letech 1786 až 1788. Důvěrné setkání se zcela novým světem a především s antikou znamenalo tvůrcovo znovuzrození. Cestopis není jen dokumentem o jedné etapě jeho života, ale i svědectvím o středomořské zemi, o jejím duchovním ovzduší, přírodě, o umění, jež tato země dala v průběhu dlouhých staletí světu a jež bylo pro básníka ze "severu" povzbuzující vzpruhou. Města i umělecká díla, která Goethe popisuje, většinou ještě existují, byť většinou už v proměněné podobě. To či ono umělecké dílo se však dnes již nachází jinde, některé obrazy jsou atribuovány jiným autorům, mnohé antické sochy se jinak vykládají. Proto můžeme dnes Goethovu Italskou cestu vnímat nejen jako hluboce ukotvený cestopis, který jako u všech velkých autorů přerůstá v dílo širšího než jen cestovatelského významu, ale i jako výzvu k poutavému seznamování s Itálií, k dobrodružství poznání, k propátrávání nových souvislostí.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2023 , AcademiaOriginální název:
Italienische Reise, 1817
více info...
Přidat komentář
Opravdu velký zážitek. Setkání s Goethovou osobností a se zemí, krajinou, památkami a lidmi, kteří žili v letech 1786-1788. Knihu je třeba číst pomalu a pozorně, aby čtenáři neunikly zajímavé detaily - a těch je zde opravdu hodně. Tento pozoruhodný cestopis inspiruje k dalšímu poznávání Goethova díla, jeho dramat a poezie. A člověk dospívá k poznání, které bylo našim předkům samozřejmé: Goethe je největší německý básník.
"Čemu chybí opravdové vnitřní bytí, to vůbec nežije a ani nemůže být velké, ani se velkým stát."
S těžkým srdcem musím tuto knihu odložit, protože mám z knihovny zapůjčený sedmý svazek Hesseho Souborného díla, na které je další rezervace a tak nesmím s četbou otálet.
Je to fantastický náhled do konce osmnáctého století, kdy je ještě cestování spojené s dobrodružstvím a údivem.
Je zvláštní číst 250 let starý cestopis. Ale autoři dnešních cestopisů by ze něj mohli hodně učit. Goethe byl univerzální genius, polyhistor, dělal téměř do všech oborů lidské činnosti. Vystudoval práva a pracoval jako vysoký úředník v jednom z německých knížectví. Zdeprimován úřednickou prací jednoho dne bez ohlášení se vytratil a vycestoval do Itálie, kde si psal tento cestopis. Kdysi jsem si tento cestopis vzal na svou vlastní cestu po Itálii. Goethe byl neuvěřitelně pozitivní člověk a básnickým jazykem popisuje krajinu Itálie, přírodu, lidi, města. Popisuje perlu italského pobřeží Neapol pod sopkou Vesuvem. Dnes už je z toho města špinavá stoka plná odpadků a pokleslých živlů a žádná perla Itálie :-)
Představte si hlas Ivana Wernische. Máte? Takže: „Ivane, konečně jsem sehnal Goethovu Italskou cestu!“ – „Ta je krásná, viď?“ – – Další slova jsou myslím nadbytečná.
Autorovy další knížky
1968 | Utrpení mladého Werthera |
1973 | Faust |
1982 | Faust a Markétka |
1974 | Spřízněni volbou |
1976 | Balady |
První literární setkání s geniem jménem Goethe a navíc v milované Itálii. Z dnešního pohledu velice zajímavá retrospekce do dob dávno minulých a přesto (minimálně pro mě) mentálně tak blízkých. Rozsah Goethova zájmu byl opravdu neuvěřitelný. Části knihy, které se věnují popisu cesty, jsou naprosto dokonalé tím spíše, když máte vlastní zkušenost s danými místy.