Italské prázdniny
Jan Werich
Beletrizovaný cestopis Italské prázdniny bývá srovnáván s cestopisnými črtami Karla Čapka. Werich tu zaznamenává cestu, kterou na Apeninský poloostrov podnikl v 50. letech spolu se svou dcerou Janou.
Humor Literatura česká Cestopisy a místopisy
Vydáno: 1963 , Československý spisovatelOriginální název:
Italské prázdniny, 1960
více info...
Přidat komentář


Takhle si představuji "cestopis", který nečteme kvůli zeměpisným reáliím, ale kvůli osobnosti autora, jejím postřehům a úvahám. Rozsah ideální. Kdo hledá, kousek duše Jana Wericha, nebude zklamán. Koho bolí očička, nebo neumí číst, může si pustit i jako audio. Třeba při cestě do Itálie.


Jan Werich sedl do auta, přibalil dceru a valuty a vyrazil do Itálie, dokud ještě byla ta možnost. Napsal, co všechno zažil, koho potkal, nad čím se zamýšlel a co ochutnal. Nečekejte veledílo, ale jak už tady mnozí napsali, příjemný letní cestopis na jedno odpoledne. A tím, že ho psal Werich taky často zábavný a zároveň nutící k zamyšlení.


Skoro vše tu bylo o knize napsáno, ale přeci mi to nedá nevytáhnout z ní jeden nadčasový šleh:
"...srovnávala tehdejší šovinismy s dnešními a došla k názoru, že tenkrát to bylo vydání pro mládež ve srovnání s dneškem. Nemyslím, že měla pravdu. Ono je to na světě podivné: z lidského hloupého počínání nejdříve vyvane krutost. Na tu lidé zapomínají z přirozené živočišné touhy nemyslit stále na ošklivost. Když krutost vyvane, zbude jen směšné a hloupé a mladým se pak zdá, že proti krutému dnešku to nic nebylo. Šovinismus bylo zlé idiotství a je dál."
Dobrá připomínka uprostřed léta!
Každý prožíváme ten "svůj" šovinismus, který právě panuje a ono zapomínání je bezpečná ochrana před návštěvou blázince.


Já nejsem moc cestopisný fanda, ale toto dílo mě chytlo za srdce. Je v něm nejen vlídný Werichův humor, ale i spoustu moudrosti.


Nález v knihobudce a určitě si jí nechám. Pěkně se čte, ale raději bych jí poslouchala v podání pana Wericha. Tenkrát to cestování asi bylo klidnější, ale nedostupnější.


60.léta 20.století. Jan Werich s dcerou Janou na cestě po Itálii. Časté záměny za E. Hemingwaye. Popisy cest a dojmů.
(2006)


Tenké, vtipné, letní čtení.... pochopitelně trochu zastaralá forma psaní, ale nevadilo mi to.


Jedba z mých hodně oblíbených knížek, vtipná i poučná. Dnes bych ráda objevila nějakou podobnou, která by mè tak pobavila...

Krásné lehké čtení na léto. Pan Werich měl úžasný dar slova a kdyby to jen trochu šlo, tak zítra balím a jedu :-)


Ráda bych se zase do Itálie podívala. A když to zatím není možné z důvodu uzavřených hranic, tak aspoň prostřednictvím pana Wericha.


Moc milé čtení. Pan Werich je kouzelník. Kouzelník slova, příběhu, lidské dobroty a inteligence. Užila jsem si tuto malou knížečku a potěšila mě v době koronavirové. Myslím na Itálii.


Okouzlit se Itálií je snadné, zvlášť když je to návštěva po četbě této knihy - audioknihy.
Doba se mění, jen zažít ten operně, jmenný, restaurační rodokmen, tak tiše závidím národní hrdosti. Ty dumavé myšlenky J.Wericha před sochou Davida bych s nadšením sdílela s ním. Krása v umění je povznášející pocit, kterým se lidstvo zušlechťuje.
Z knihy dýchne atmosféra z okouzlení a autorův přednes je jeho srdeční záležitostí.


Trochu jiný cestopis. Tahle útlá knížka popisuje pár humorných příhod z cestování pana Wericha a jeho dcery po Itálii. A zdůraznil bych ten humor a lidskost vyprávění. Velmi příjemná knížečka na jedno odpoledne. Vřele doporučuji.
Velmi uspokojivé.


...Všímám si, že na stropě v autu sedí moucha a ani se nehne. Jestlipak ví, že jede do Bolognu? Jestlipak tam má známé mouchy?...
Autorovy další knížky
2008 | ![]() |
1957 | ![]() |
1965 | ![]() |
1965 | ![]() |
2010 | ![]() |
Nádherná kniha, plně souhlasím s lencin