Italské prázdniny
Jan Werich
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/376036/mid_italske-prazdniny-emm-376036.jpg
4
365
365
Beletrizovaný cestopis Italské prázdniny bývá srovnáván s cestopisnými črtami Karla Čapka. Werich tu zaznamenává cestu, kterou na Apeninský poloostrov podnikl v 50. letech spolu se svou dcerou Janou.
Humor Literatura česká Cestopisy a místopisy
Vydáno: 1960 , Československý spisovatelOriginální název:
Italské prázdniny, 1960
více info...
Přidat komentář
Stal som sa spoločníkom pána Wericha na jeho ceste/dovolenke do Talianska. A bola to parádna jazda! Humor a vtip nás sprevádzal na každom kroku... Doporučujem!
Střípky zážitků, hlubokých myšlenek, historie, popisu míst a krajů, historky o lidech. Humor i nadhled, šmrncnuté nutnou werichovskou filozofií. Fajn, ale ne extáze.
Jan Werich nikdy nebyl můj oblíbený herec, ani jako člověk mě neokouzlil, čekala jsem tedy, jak na mě zapůsobí jako spisovatel. A musím říct, že velice dobře! Na knize vůbec není vidět její stáří, všechno co napsal o své cestě do Itálie se mi zdá i dneska aktuální a užitečné. Trochu autobiografické, trochu humorné. Je to skvělá směs tří žánrů, které mám nejraději. Nejradši cestuji letadlem, ale tahle cesta po vlastní ose, vlastním autem nebyla vůbec špatná. Chcete-li se vydat na cestu do Itálie, tudy vede nejrychlejší cesta.
Milá knížka o Werichově návštěvě Itálie, země která ještě tenkrát měla svou hrdost, soběstačnost a originální kulturu (vzpomeňme např. na geniální spaghetti westerny, giallo, či populární hudbu) a která se dnes potácí nad propastí, závislá na penězích z EU, jejíž noty musí za onu almužnu zpívat. Ještě že se toho pan Werich nedožil.
Lehké tenké prázdninové čtení. Trocha bedekru, špetka dějin umění, vydatně špikováno werichovským vtipkováním a rozšafným mudrlantstvím. Psáno možná až příliš lehkou a sebevědomou rukou.
Krásná knížka, která mě zaujala před třiceti lety. Tenkrát v devadesátých letech se otevřely pomyslné dveře do světa a plánovala jsem si kam se všude podívám... Uplynulo tolik let a do světa jsem se zatím možnost neměla podívat, ale vlastním spoustu knih, tak tam vyrážím aspoň touto cestou :-)
Pana Jana Wericha zbožňuji a tuto útlou knížku jsem si s chutí připomněla a po letech se k ní vrátila. Mám třetí vydání této knihy z roku 1963 a strašně se mi líbí černobílé fotografie, které podtrhují celkovou atmosféru v krásné zemi Itálii. Pan Werich úžasně vypráví, kde všude se svou dcerou Janou byl a jak návštěva měst a památek probíhala. Určitě se ke knize zase jednou vrátím.
Moc rád cestuji a poznávám různé země, tudíž mám i moc rád cestopisy a tento byl pro mě jako pohlazení po duši. Jan Werich svým nezapomenutelným humorem provází čtenáře svou cestou z Prahy do Itálie, přes Vídeň, Benátky, Florencii, Řím až zpátky domů. Zážitky z cesty, antické památky, chování místních či skvělá kuchyně ať rakouská či italská, o kterých tak dokáže nádherně vyprávět.
Vídeň a Praha mají mnohé společné, a že právě proto mám Vídeň rád.
Společný jazyk. Nikoliv ten, kterým se mluví. Ten, kterým se chutná.
Plíčky po vídeňsku, znáte? Nebo vídeňský řízek, vídeňský guláš?
A divadlo, opera, kavárny a vinárny.
Milá kniha, která byla napsána před více jak sedmdesáty lety, ale ty malé kavárničky ve Florencii či Pise, ten italský temperament a jejich naturel, si rád užívám i v dnešní době, když tam vyrazím.
Oddechová humorná cestopisná kniha, při které dostanete chuť jet nebo letět do Itálie. A jak je psáno v záložce na obálce, při čtení máte pocit, že knihu nečtete, ale posloucháte samotného mistra pana J.Wericha. Kniha mne pobavila a provedla místy, které jsem v Itálii ještě nenavštívila. Protože jsem tam již byla za poslední rok dvakrát, vím, že se tam vrátím. Úzké uličky, historické a současné moderní budovy, dobré jídlo a pití už lákalo jako mne samotného autora.
Nezávazné zápisky z cest do Itálie, kam si vyjel Werich se svojí dcerou, tak nějak o všem, o kultuře, o lidech, o tom, co se přihodilo. A Werich je prostě Werich, opatřený svým typickým ostrovtipem; navíc jsem to poslouchal, načtené samotným autorem, což je ještě o třídu lepší:
"Přivádějí Iaga. Othello ho chce mečem zabít, ale jen ho zraní. Iago konstatuje, "Krvácím, ale mrtev nejsem," Hm, realista."
Část, kde si Wericha konstantně pletou a žádají o autogram, v domnění, že je Peter Ustinov, Christopher Justice, Ernest Hemingway, protože má plnovous. Ten přístup, humor a ta lidskost, jaké se dnes tolik nevidí, pokaždé zapůsobí jako znovuobjevené.
"Nejsem herec. No atore."
"Si, si, atore."
"My víme, pane Ustinov. No tak dobrá, když to víte líp, než já. Když všechny vaše děti, bláznivé po autogramech volají na mě "Si, si, atore" a chtěj podpis... no, tak jsem jim ho dal. Jednomu, druhýmu, třetímu. A každýmu jinej."
"Já nechci vědět proč. Kdykoliv tam sedím, je mi dobře."
"Mám teticku Toscu, teticku Carmen, strýčka Rigoletta..... "
"A jak se jmenuje maminka? Krutnava? "
Ne, Aida. Jmenuju se po ní. "
Vtipné a čtivé i po letech. Díky, mami.
Příjemné čtení...nad něčím jsem se pousmála, nad něčím zamyslela...ovšem pasáž o courách a slušných ženách jsem četla asi 3x :D
Nádhera. Úžasný Werichův jazyk, kouzelná hra se slovy i s příběhem. Zábavné i poučné zároveň, doporučuji.
Můj první cestopis, co jsem, kdy četla a nemohla jsem si vybrat líp. Doporučuji.
Štítky knihy
humor cestopisné příběhy Itálie Rakousko cestopisy vyprávění, narace čeští spisovatelé autobiografie cestovatelský průvodceAutorovy další knížky
| 2008 |  Fimfárum |
| 1957 |  Balada z hadrů |
| 1965 | Osel a stín |
| 1965 | Italské prázdniny |
| 1980 | Kat a blázen |
Poslouchal jsem audioknihu, kdy vyprávějícím je sám Jan Werich a je to lahůdka non cuc flundra... prostě čirá radost...