Italské prázdniny
Jan Werich
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/44845/bmid_italske-prazdniny.jpg
4
365
365
Beletrizovaný cestopis Italské prázdniny bývá srovnáván s cestopisnými črtami Karla Čapka. Werich tu zaznamenává cestu, kterou na Apeninský poloostrov podnikl v 50. letech spolu se svou dcerou Janou. 4. vydání
Humor Literatura česká Cestopisy a místopisy
Vydáno: 1965 , Československý spisovatelOriginální název:
Italské prázdniny, 1960
více info...
Přidat komentář
Krásná jednohubka od mého velkého oblíbence pana Wericha. Roztomilé a příjemné vyprávění o cestování a potkávání zajímavých lidí. Jan Werich je na takové vyprávění mistr a já si to pohlazení po duši užila.
Poetické vyprávění Jana Wericha o cestě do Říma. S dcerou Janou se zastavili v mnoha městech a potkali spoustu zajímavých lidí, o kterých nám pan Werich svým nezaměnitelným stylem vypravuje. Není to pouhý cestopis, dozvíme se něco o historii, tehdejším dění a i o obyčejném lidském žití. Vše je protkáno typickým werichovským humorem.
"Po mé pravici seděli manželé. Manželé se v autokaru poznají podle toho, že na sebe nemluví. Ta paní už byla v letech, kdy každý flirt je dobrý k povzbuzení ženského sebevědomí. Považovala můj ohlížecí protirytmus za donchuánský trik a svěřila se manželovi. Ten pak, kdykoliv jsme skrčeni vystoupili, diskrétně odešel a doufal, že mu žena ve Vídni se mnou uteče a že mu konečně vypuknou prázdniny."
Pro mě je to pohlazení na duši. Děkuji, pane Werichu!
Vytříbená čeština Jana Wericha je známá. Jeho vyprávění z cest bylo velmi barvité a zábavné.
Jan Werich miloval Itálii již ve 30-tých létech minulého století. Měl možnost tam pobývat s Ježkem i Voskovcem. Jak zde píše "woodward" v době, o které píše v této knize byla návštěva této země řekněme nereálná. (Dobře mu radil Voskovec ať neblbne a toho národního umělce od Novotného "přebere"). Krásu jeho slov, jeho vyprávění jsem sám mohl ocenit až o hodně později. Vždy jsem myslel, že nejkrásnějším městem Evropy jsou Bruggy, po návštěvě Benátek již vím, že tomu tak není. Mnohé díky do nebe pane Werichu !
Po návštěvě Korespondence V+W jsem pátrala po díle a objevila tento cestopis ve kterém popisují svoji cestu do Říma. Cestu, takže samotného Říma tam moc není.
Kapitoly jsou členené po jednotlivých městech, jako bonus máme Vídeň a Rakousko. Tento cestopis je takový náhled, jak se dřív cestovalo (zdržení na Breneru na zpáteční cestě, kvůli chybějícímu razitku), ale také ukazuje, že cestovní ruch vypadá dneska po 60 letech naprosto totožně (v fotografické šílenství před šikmou věží v Pise). Jenom mi t popisu vyplývá, že pan Werich a jeho dcera Jana se sice prodírali davy turistů, ale že pro ně dav znamenal něco jiného než pro nás.
Italské prázdniny jsou plné i osobních Werichových vzpomínek, zaujalo mě, že mu dcera říká Jene a také to, že o sobě říká, že je herec. Já mám po letech literatury jeho herectví pouze jako vedlejšák.
Vtipné je zdůrazňování jeho podoby s Hemingwayem a to, že si je lidí pletli. Když si představím jejich fotografie, tak na tom něco může být.
Rozhodně tento cestopis doporučuji.
Knížku jsem poslouchala na cédéčku v nezaměnitelném podaní samotného autora. A je to podle mě jeden z textů, který právě autorským podáním získává další přidanou hodnotu. I v tištěné podobě ale jistě zůstává vyprávění stejně milým a úsměvným, se spoustou nečekaných a moudrých postřehů, se specifickým pohledem na historii, památky, s pochopením pro rozličné postavičky a lidskou povahu. Naštěstí Werich oplýval nadhledem, jazykovým umem, pozorovacím talentem. Je se tady čemu smát, je tady nad čím přemýšlet. Za mě palec nahoru.
Ačkoliv se jedná o útlou knihu, najdeme v ní nejen cestovatelského průvodce z Prahy do Říma a zpět, ale i různé vzpomínky na dobu minulou, úvahy a vtipné komentáře, kterými je knížečka hojně protkána.
Jan Werich spolu s dcerou Janou podnikli cestu do Itálie, do Benátek, Padovy, Bologne, Florencie a taktéž do věčného města Říma, kde se setkali se spoustou zajímavých lidí, zažili mnoho vtipných situací a ochutnali spoustu výtečných jídel. O tom tento ne zcela běžný cestopis je, ale také o komentářích k historickým událostem, o asociacích, hodnocení aktuálních dějů i obecných lidských problémů. A to vše s vtipem a neuvěřitelnou lehkostí.
Útlá knížka, kde vnímavý čtenář najde spoustu moudra a jemného humoru. Začtete-li se, autor Vás s lehkostí odpoutá od starostí všedního dne a vezme sebou na cestu za sluncem...
Díky pane Werichu :)
Pri čítaní knihy ako by som počula hlas pána Werich. Stále som na Googli hľadala miesta, ktoré opisoval a aj keď veľa krát som sa v jeho rozprávaní strácala, kniha bola príjemná.
Itálii mám moc ráda. Je to nádherná země a baví mě i mentalita jejích obyvatel, takže jsem byla zvědavá, jak po ní cestoval a jak to všechno viděl pan Werich.
Knížečka je plná drobných příhod, vtipných postřehů a úvah. Najde se tu i pár životních mouder, která uměl pan Werich krásně shrnout do jedné věty.
Je to pohodové počtení na pár hodin.
Werichovu tvorbu miluji a velice obdivuji, ale tohle mi úplně nesedlo. Když mi o tom tchýně nadšeně vyprávěla, že si to před cestou do Itálie určitě musím přečíst, čekala jsem něco víc. Na mě moc upovídané, málo cestopisné.
Kniha se pěkně čte, příjemné povídání s pěknou češtinou. Člověk si umí představit, jak to Werich vypráví.
Milá kniha plná laskavého humoru a vtipných komentářů a postřehů, u které se nebudete nudit ani náhodou ;-). Myslím, že víc snad ani dodávat nemusím - a hodnotím plným počtem.
Vtipný popis cesty pana Wericha do Itálie.I když nedojel až na jih,který je oblíbeným místem pro čtenářskou výzvu.
Asi by stačilo o jednu hvězdičku méně, ale dlouhá léta jsem se k ní vracel aby mi zlepšila náladu v pochmurných dnech a to za další hvězdičku stojí.
Příjemné čtení, krásná čeština, milý humor :) Zahřálo na duši v nynějších chladných dnech :)
„Po mé pravici seděli manželé. Manželé se v autokaru poznají podle toho, že na sebe nemluví. Ta paní už byla v letech, kdy každý flirt je dobrý na povzbuzení ženského sebevědomí. Považovala můj ohlížecí protirytmus za donchuánský trik a svěřila se manželovi. Ten pak, kdykoliv jsme skrčeni vystoupili, diskrétně odešel a doufal, že mu žena se mnou uteče a že mu konečně vypuknou prázdniny.“
„Podle mého názoru do Pisy se má jet jen za věcným účelem. Za dědictvím, za tetou nebo tak. Jinak stačí koupit si kdekoliv pohlednici se šikmou kampanilou. Nebo také nekoupit. Jediné, co stojí trochu za podívanou, je fotografické běsnění, kterému při pohledu na nepovedenou věž propadají turisté téměř bez výjimky. Spokojil jsem se tím, že se mi povedlo věž alespoň fotograficky narovnat, a jeli jsme dál.“
... Většinou vtipné, občas se hlava zamotá z Werichových slovních hříček, občas ukecané: 80 % (aktuálně 182 hodnotících s průměrem 86 %).
Štítky knihy
humor cestopisné příběhy Itálie Rakousko cestopisy vyprávění, narace čeští spisovatelé autobiografie cestovatelský průvodceAutorovy další knížky
| 2008 |  Fimfárum |
| 1957 |  Balada z hadrů |
| 1965 | Osel a stín |
| 1965 | Italské prázdniny |
| 1980 | Kat a blázen |
Sranda ala JWx2