Italské prázdniny
Jan Werich
Cestopisné črty s humornými postřehy z Rakouska a Itálie. Vyprávění jsou prokládána úvahami, které skrývají pod slovními hříčkami a vtipy všelijaké aktuální problémy lidského soužití.
Humor Literatura česká Cestopisy a místopisy
Vydáno: 1967 , Československý spisovatelOriginální název:
Italské prázdniny, 1960
více info...
Přidat komentář
Hezká a paradoxně i smutná připomínka dob, kdy zajet si do Itálie bylo něco tak mimořádného, že si to zasloužilo napsat o tom knihu. Je mi jen líto, že protagonisté té jízdy a knihy se nedožili časů, kdy návštěva Mnichova, Říma, Sieny je běžně možná, dostupná až všední.
Snad jediné myšlenky, které považuji za názory přesahující do našich dnů, jsou slova toho údajného australského televizního producenta, který jim skřížil cestu, o neblahé úloze televize a jejích dopadech na kreativitu lidského ducha.
V době, kdy tahle knížka vyšla, byla pro běžného obyvatele České kotliny cesta do Itálie jen o málo představitelnější než cesta na Měsíc. Hltali jsme ji s dychtivostí, kterou už dneska nikdo nepochopí. Werich je vypravěč par excellence, takže dám všechny hvězdičky.
Výborná knížečka, v níž Jan Werich vtipně a lehce popisuje svou dovolenou v Itálii a jen tak mimochodem dokládá, že mu hluboké postřehy a závažné myšlenky rozhodně nebyly cizí. Nádherná, oddychová kniha, ovšem s hlubokým poselstvím. Celkový dojem: 100%
Zajímavě podaná cesta s dcerou do Itálie. Stesky na mraky turistů u římských památek jsou veselé, nevím, co by pan Werich říkal dnes.
Skvělá kniha na cesty, pro mě rozhodně. Cesta vlakem mi utekla rychle a zároveň jsem se s panem Werichem hodně nasmála!
Můj první Werich, ale rozhodně ne poslední. Knihu jsem objevila v antikvariátu za 20,-, tak jsem si jí koupila a jsem příjemně překvapená, našla jsem dalšího skvělého a pro mě zajímavého autora :)
Mám ráda Wericha, jeho myšlenky a styl vyprávěníl, který je jedinečný, takže jsem nečetla jen o cestě do Itálie, ...
Není to zrovna můj šálek čaje, ale je to hezky napsané, párkrát jsem se zasmál a něco se dozvěděl.
Do Itálie jsem se dostal dlouho po přečtení Werichovy knihy a byl jsem docela zklamaný. Podle jeho vyprávění mi připadala Itálie daleko zajímavější.
Italské toulky Jana Wericha, které později zopakoval i jeho dočasný nový divadelní kumpán M. Horníček.
Štítky knihy
humor cestopisné příběhy Itálie Rakousko cestopisy vyprávění, narace čeští spisovatelé autobiografie cestovatelský průvodce
Autorovy další knížky
2008 | Fimfárum |
1957 | Balada z hadrů |
1965 | Osel a stín |
1965 | Italské prázdniny |
1980 | Kat a blázen |
Útlou knížečku jsem si vybrala chvíli po dočtení „Steinbeckových Toulek s Charlyem“ a vyvolalo to ve mně vlastně takové obdobné pocity… Milé, chytré…, ne tak sociální…, spíš úsměvné …a takové prosluněné. Však to byla také cesta za sluncem. V uších mi zněl typický Werichův hlas a já se cítila jako utajený pasažér na zadním sedadle jejich auta a užívala si. Líbila se mi předmluva k výtisku z r. 1960, kde se píše, že Werichovy Italské prázdniny, vycházely během několika let na zadní stránce Literárních novin a že čtenáři se nad nimi prý královsky bavili , takže začínali noviny číst odzadu. Poté je Werich začal číst v rozhlase a posluchači zase zjistili, jak dobře se jeho čeština poslouchá, jak v ní není jediná nemluvná věta a jak Werich rád myslí ve slovních hříčkách a jeho příběh musí mít nějaký vtip. No, prostě Pan Werich. Nezaměnitelný :)
PS : Bez kultury není civilizace...