IVF máma z Prahy: Když je touha po miminku větší než zákony přírody
Daniela Šplíchalová
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Přidat komentář
(SPOILER) Knihu jsem četla, abych víc pochopila ženy podstupující IVF, jelikož pro mě je to jak z jiného vesmíru. Nutno tedy říct, že autorka rel.brzy přišla o vejcovody, proto se ani nestihla o dítě pokoušet přirozenou cestou. Je mrzuté, čím vším si v touze po dětech prošla. Je dobře, že šla s tématy neplodnosti, IVF a potraty ven, to je potřeba. Určitě i hovořit o tom, jak s takovými ženami ne/komunikovat. Přesto mám z knihy dojem, že mohla vzniknout s větším odstupem. Aby v ní byl i náhled, pochopení, proč právě ji (a jejího muže) potkaly takové zkoušky. Prostě jsem čekala větší hloubku v uchopení zmíněných témat. Je to na můj vkus psané nějak moc zkratkovitě. Jedna IVF střídá druhou a už v obsahu, který je na začátku, se čtenář dozví hlavní milníky autorčiny cesty. Holt doba je zrychlená , tak co se dlouze rozepisovat, že. A já jsem holt v soc.bublině, kde se potracené děti pohřbívají pod stromy, než by se splachovaly. Ale je asi potřeba vzít v potaz i autorčin mladý věk. Kniha je hezky graficky zpracovaná, je prokládaná zřejmě instagramovými texty (a instagramově perfektními fotkami...) autorky. Oceňuju kapitolu, jak to celé vnímal manžel autorky.
Kniha na mě působila depresivním dojmem, neumím si představit, že by mě to jako sledující na instagramu mělo jakkoliv povzbudit. Z autorky čiší velká frustrace, hodně emocí. Vím, že nikdo nemá právo hodnotit cokoliv z jednání ženy, která se snaží o dítě a nejde jí to. Vím, jak moc citlivé téma to je. Celou dobu jsem si však při čtení říkala, proč se sama tak ničí a není dostatečně vděčná za dceru, kterou má, ale dál psychicky (i finančně atd.) zatěžuje rodinu dalšími pokusy, které mají vzhledem k jejím zdravotním predispozicím opravdu asi jen mizivou šanci na úspěch. Velmi těžký úděl, velmi smutné a bolestivé. Jako kniha ale ne úplně přínosné. Ponechala bych jako zpověď ženy někde na osobním blogu.