Izba
Emma Donoghue
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/405588/bmid_izba-GZM-405588.jpg
4
954
954
Neraz sa hovorí, že deti majú vždy pravdu. Aj preto úlohou rozprávača svojho trpkého príbehu zverila Emma Donoghuová päťročnému chlapcovi. Jack je mimoriadny rozprávač hneď z niekoľkých dôvodov: vyrastá v prostredí izby, záhradného domčeka prebudovaného na nedobytnú pevnosť, izolovaný od vonkajšieho sveta. Od svojho narodenia nikdy nebol „vonku“ a pozná iba predmety, s ktorými prichádza do styku vo svojej nedobrovoľnej cele. Poznanie o svete nadobúda iba prostredníctvom niekoľkých detských kníh a detských televíznych seriálov. Všetko, čo je mimo izby, je televízne, jedine izba je skutočná. Jeho výlučným medziľudským vzťahom je vzťah k rovnako uväznenej a týranej matke. Pravdaže, tento nielen materský, ale aj priateľský vzťah mu umožňuje duševne dozrievať oveľa rýchlejšie, než dozrievajú jeho rovesníci, a tak nás nemôže prekvapiť, že hoci má iba päť rokov, vie nielen čítať, písať a počítať, ale vie aj prekvapujúco presne a hodnoverne svoj príbeh vyrozprávať.Donoghuová „vonkajší svet“ chvíľami paroduje – najmä televízne interview s chlapcovou matkou a úryvky z novín, ktoré nastoľujú krivé zrkadlo všetkým necnostiam bulvárnej publicistiky, ale aj nezrozumiteľné mudrovanie psychiatra či čudne usporiadané pomery v rodine chlapcových starých rodičov. Ani chvíľu však nenecháva čitateľa v pochybnostiach, že matka a syn po „veľkom úteku“ začínajú nový život s optimistickou perspektívou.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno:
2017
,
Ikar (SK)
Originální název:
Room, 2010
více info...
Přidat komentář
Zajímavě psaná kniha, očima a jazykem malého chlapce, který neví, že za zdmi pokoje je opravdový život. Kniha mě pohltila, jen ke konci vystupování a chování babičky bylo dost zarážející. Možná tím autorka chtěla poukázat na fakt, že většinou si babičky dělají s vnoučaty vše po svém? Tímto se omlouvám všem vnímavým babičkám, věřím, že jich je většina. :-)
Nádherný příběh, nádherně napsaný s vynikajícím překladem. Kdyby člověk znal i ty britské televizní seriály, byl by zážitek ještě větší. To, že jsem k této knize dostal je zásluha čtenářské výzvy. Bez ní bych se určitě do knih této autorky nepustil. A byla by to hrozná škoda. Tohle se nesmí moc číst hlavou, ale hlavně srdcem. Asi bych přivítal i 2. díl. Je mi strašně líto, že jsem musel Jacka opustit.
Tuhle knihu jsem si koupila před několika lety v Levných knihách na doporučení @klariny.knihy. Začala jsem ji hned číst a vzpomínám si, že mě velice nadchl styl vyprávění, kterým je příběh podán. Vypravěčem je malý chlapec a vy sledujete svět jeho očima. Všechny věci a předměty jsou psané s velkým začátečním písmenem, což mi přišlo jako krásný a roztomilý detail. Jenže jsem kdysi knihu brzy odložila a vrátila se k ní až letos, v audio podobě.
.
S příběhy, kde je dotyčný proti své vůli držen v místnosti, jsem se už několikrát setkala. Originálním prvkem tohoto příběhu je jeho vypravěč, kterým je - jak už jsem zmínila - pětiletý chlapec. Netuší, že se za zdmi Pokoje nachází úplně jiný svět. Že to, co vídá v televizi, je skutečné. Že existuje spousta a spousta věcí, o kterých nemá ani potuchy.
.
To, co jsem poslouchala, bylo strašné a děsivé. Nedokážu si představit, že bych něco takového zažila. Ale nějak to na mě nezapůsobilo. Nevyvolalo to ve mně ty správné emoce. Když jsem audioknihu na Scribdu doposlouchala, pustila jsem si film. Hned v první scéně, v níž jsem viděla Pokoj, jsem si říkala, že takhle jsem si ho nepředstavovala. Viděla jsem ho mnohem hezčí a čistší. Zadržovala jsem dech, i když jsem věděla, jak příběh skončí. Brečela jsem a nemohla přestat. Ve většině případů říkám, že je kniha lepší než film, ale v tomhle je to opačně.
(SPOILER)
Toto bolo náročné čítanie. Bohužiaľ nie kvôli téme, ale kvôli prevedeniu. Vôbec mi nevyhovovalo, že rozprávačom bolo 5 ročné dieťa. Občas som nechápala, čo ten chlapec hovorí, musela som si vety čítať viac krát a znervózňovalo ma to natoľko, že som začala preskakovať strany, niektoré som len preletela očami.
ZAČIATOK SPOILERU
Ako tak to začalo byť záživné, keď plánovali útek, keď Jack utiekol a keď sa dostali na kliniku. Potom to šlo zase z kopca. Nad niektorými postavami mi rozum stál. Jackova babka mi pila krv tým, ako neohľaduplne zachádzala s Jackom, pre ktorého bolo všetko nové. Jeho strýko s tetou museli ísť nakupovať rovno s Jackom, atď.
KONIEC SPOILERU
Bohužiaľ, mňa kniha až tak nebavila, tretinu by som zoškrtala. 2,5/5*
První čtvrtina se mi velmi špatně a pomalu četla. Nemohla jsem si přivyknout řeči pětiletého Jacka. Později jsem si buď přivykla, a nebo se snad i Jackova řeč trochu zlepšila. To, že je kniha psaná z pohledu tak malého chlapce mě však celou knihu nepřestalo fascinovat.
Líbila se mi část, která se odehrávala v Pokoji, sympatizovala jsem s Mami, která se pro Jacka v rámci jedné místnosti snažila zajistit plnohodnotný vývoj. Část odehrávající se ve Venku byla zpočátku zajímavá, avšak po pár stranách příliš utahaná běz nějakého zvláštního děje. Ten dospěl do ztracena.
Číst o takových věcech z pohledu malého chlapce bylo z části opravdu nepříjemné, z části fascinující. Bohužel je toto příběh, který (ač nepravděpodobně) může být pro některé osoby na světě realitou. Nedoporučovala bych ji pouze slabším jedincům.
(SPOILER)
Ako prvé som, ešte pred rokmi, videla filmové spracovanie, z ktorého som bola úplne odpálená. Teraz som sa dostala aj ku knihe, ktorá ma, pravdupovediac, trochu sklamala.
V prvom rade, slovenský preklad je fakt zlý. Už dlho som nečítala knihu s takým umelým jazykom. Naozaj máme uveriť, že niekto takto rozpráva? A z "pár dúškov" ma až zdvíhalo, brr.
Obsahovo som mala veľký problém s niektorými postavami, pri ktorých konaní mi až rozum zastával. Akože jasné, poďme zobrať Jacka, ktorý je vo svete asi že deň a pol, do múzea. Najlepšie bez mamy. Ale ešte predtým sa nezabudnime zastaviť v obchoďáku, pretože súrne, ale naozaj súrne potrebujeme kúpiť darček a skvelo sme si to naplánovali práve na túto príležitosť, lebo inokedy sa proste nedalo. A potom sa čudujme, že to neprebehne úplne najhladšie...
Detto stará mama, ktorá mala ohľaduplnosti a empatie asi toľko, čo sa jej za nechet zmestilo. O starom otcovi, ktorý sa zastavil na otočku z Austrálie radšej pomlčím.
Príbeh to bol ale nevšedný, páčilo sa mi, že celé rozprávanie bolo z Jackovho pohľadu. Ale za mňa je to ďalšia z (mála) kníh, pri ktorých sa mi filmová adaptácia zdala oveľa vydarenejšia.
Kniha psaná z pohledu 5leteho chlapce který nezná nic jiného než život v pokoji se svojí úžasnou maminkou a jak se život může během chvíle otočit a vytrhnout ho z toho jediného co zná a svým dětským způsobem miluje. Dala jsem jen 3hvezdy protože mi kniha přišla místy velmi zdlouhavá, předvídatelná a za půlkou už jsem se musela do čtení trochu nutit.
tedy... kniha byla velmi emotivní... nedovedu si představit, že by někdo něco takového mohl vydržet...
Doporučuju.
Ačkoliv jsem Pokoj četla již před deseti lety, ihned po vydání, do dneška si vybavuji všechny pocity, které jsem při čtení tohoto příběhu prožívala.
(SPOILER) Hmm..do polovice super, do 3/4 fajn, koniec nič moc. Rozprávanie z pohľadu dieťaťa bolo iné, ale zaujímavé, vôbec mi to nevadilo, naopak, prinieslo to príbehu iný rozmer. Kniha bola zo začiatku veľmi pútavá, až mrazivá...Neskôr, po oslobodení sa hlavných hrdinov a po pokuse o samovraždu, nasledovalo na môj vkus veľmi zdĺhavé čítanie. Jack strávil veľa času u svojich starých rodičov a to bolo pre mňa najúmornejšie, niekoľko stránok som musela aj preskočiť..pretože ma to tak veľmi nudilo. Musím však podotknúť, že tá časť knihy, kde ,,mama" robila rozhovor s médiami bola dosť citovo náročná...Viem si predstaviť tú strašnú frustráciu z otázok, ktoré viedli k spomenutému pokusu o samovraždu.
Dovolím si knihu nehodnotit klasickými hvězdičkami. Popravdě bych ji nikomu nedoporučila. Nebyla špatná, ale bylo strašné číst o takových věcech z pohledu malého dítěte. Bylo mi z toho smutno a je mi z toho smutno pořád.
Dobre, som rada, že som si knihu prečítala a súhlasím s jej zaradením do zoznamu kníh, s ktorými by sme sa mali za život stretnúť. Ale...
V prvom rade chcem podotknúť, že príbeh je super, ale spracovanie po chvíľkach pokuľhávalo. Jedna stránka napínavá, druhá nudná.
V druhom rade musím ubrať hviezdy za mnou zakúpené vydanie knihy. Mnoho gramatických chýb a preklepov, veľmi zlý preklad a slová ako "kamoško, cikáčik", za to by som utínala ruky.
Čtení příběhu od počátku vtáhne do děje. Je zajímavě psán z pohledu pětileteho dítěte, kde pro Mami je Pokoj vězením, ale pro Jacka je celý jeho svět. Ale po zdařeném útěku do Venku se stává pro oba život zcela obrácený naruby.
Příběh je dost mrazivý, ale podán "snesitelně" z pohledu malého Jacka. Bylo zvláštní a zajímavé, jak popisoval svůj svět a Věci. Celkem tři a půl *.
Napsat knihu z pohledu dítěte a dokonce i jeho jazykem je vždy problém, protože jako dospělí už jsme zkrátka od tohoto pohledu moc daleko a navíc se autoři obvykle nevyhnou tomu, že chtějí sdělit nějakou hlubokou myšlenku, která ale k dítěti úplně nesedne. V tomhle směru to pro mě vyšlo tak půl napůl - zejména v první části v Pokoji jsem Jackovi často nevěřila: někdy používal velmi komplikovaná slova i tvary a naproti tomu pak chyboval v banálních výrazech (a to příliš často), nicméně tohle mohla být i chyba překladatelky... Část mimo Pokoj pro mě byla mnohem silnější a zajímavější a také věrohodnější. Myslím, že se povedlo celkem reálně zachytit faktické i psychické obtíže, kterým Jack a jeho blízcí museli čelit. V téhle části mě kniha hodně zasáhla a nakonec i převážila mé hodnocení k vyššímu počtu hvězdiček.
(Možný spoiler!) Hodně zajímavý příběh o jednom malém vězení, o jednom velkém útěku a o jedné obrovské snaze začlenění se do standardního života.
Zatímco pro „Mami“ je život v Pokoji jedno neskutečně velké utrpení, pro malého Jacka je synonymem celého, šťastného a naprosto normálního světa.
Podobné příběhy - pokud mají šťastný konec - téměř vždy končí útěkem a šťastným shledáním s rodinou a blízkými lidmi.
Tento je ale trochu jiný, zde totiž útěkem velká část příběhu teprve začíná.
Zatímco „Mami“ se vrací do života, který kdysi znala, pro Jacka je to ztráta absolutně všech dosavadních jistot. Teprve teď začíná objevovat a bojovat s běžnými a nám naprosto přirozenými věcmi, jako jsou například schody nebo boty. Zjišťuje, zda všichni noví, neznámí lidé kolem jsou opravdu skuteční nebo ti „televizní“. Pokoj byl pro něho bezpečí, „Venek“ vnímá spíš jako nejistotu a důvod k ostražitosti.
Celá kniha je psána právě z pohledu Jacka, takže spolu s ním poznáváme jeho pocity a myšlenky, radosti i strachy. Příběh je vyprávěn jeho dětským jazykem a jeho vnímáním, kdy nic z toho, co se děje v Pokoji, vlastně není nenormální. Ve své dětské nevinnosti a neznalosti běžné „hmotné“ věci považuje vlastně za kamarády, přirozeně s nimi hovoří a dává jim téměř lidský statut (například „ahoj Židle“, nebo „jdu k Umyvadlovi“).
Druhá polovina knihy otevírá spoustu dalších otázek, pro koho je život mimo Pokoj vlastně těžší. Ani pro „Mami“ to totiž není konečná úleva a automatická vstupenka do šťastného života. Jizvy a prožitky z věznění nejde tak jednoduše vymazat a „Mami“ zjišťuje, že vůbec není jednoduché se se vším vyrovnat, automaticky se začlenit zpátky do společnosti a navázat tam, kde byl původní život násilně přerušen. Paradoxně je to pro ni možná ještě těžší než pro Jacka.
Nechci moc přemýšlet a spekulovat nad tím, jak moc byly některé úseky knihy nereálné a těžko uvěřitelné, kolik přímo pohádkových náhod se událo a nasměrovalo tak další děj (zejména situace kolem útěku), kniha mě totiž opravdu strhla. „Bojotečného“ Jacka jsem si prostě zamilovala.
Nejhorší je, že se něco takového skutečně děje.
Ne v knize, ve filmu, ale i ve skutečnosti. Mnohé případy známe, ale o kolika zmizelých nemáme ani potuchy, kde a jak skončili.
Nebudu tu hodnotit, jestli jsou věrohodné všechny úvahy pětiletého dítěte, styl jeho vyjadřování nebo jestli se to mohlo takto všechno odehrát.
O tom to není.
Pro mě to byl opravdu silný zážitek.
P.S. Jen tak pro zajímavost - 65 her (slovy šedesát pět , všechny jsem si je vypsala) vymyslela Mami pro Jacka jen tak z nábytku, papírových krabic, těstovin, mouky, vyfouklých skořápek, ruliček od toaleťáků a toho, co bylo k dispozici.
Bez mobilu nebo počítače.
Tak matně si vzpomínám na ponorkové nemoci rodičů se svými dětmi za doby covidu...