Divím se, že jsem tak veselý
Johannes Mario Simmel
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/106892/divim-se-ze-jsem-tak-vesely-106892.jpg
4
143
143
21. dubna 1945 americké letouny bombardovaly Vídeň a zničily i dům, do jehož sklepení se před náletem uchýlilo sedm lidí: tři muži, tři ženy a malá holčička. Nikdo z nich netušil, co tu prožije, a každý pak dramatickou situaci řešil po svém...
Literatura světová Romány
Vydáno: 1994 , MelantrichOriginální název:
Mich wundert, dass ich so fröhlich bin, 1949
více info...
Přidat komentář
Určitě hodně zajímavá kniha. Charaktery jednotlivých postav a doba, ve které se to celé děje nutí k zamyšlení. Některé myšlenky jsou jistě poplatné i v současnosti a člověk si říká, jak by se sám zachoval, kdyby se do takové situace dostal.
Tohoto autora si zapamatuji a rád si od něj v budoucnu ještě něco přečtu.
(SPOILER) Knížka o bombardování na konci války. Partička lidí ve sklepě. Myslím, že v tom sklepení někoho zabili a pak všichni lhali. Ale už si to moc nepamatuju. Má lepší knížky.
Mĕl by to být autorův první román vydaný v roce 1948.Vrací se zde k válce,není to napínavé ůplnè od počátku,nicménĕ je znát,že JMS bude psát výborné romány.
Další z mých návratů, u knihy jsem měla poznamenáno jen velké + a teď musím říct, že zcela zaslouženě. Je to taková studie rozdílných přístupů k životu ovlivněných tím, co která postava prožila a samozřejmě také jejich naturelem.
Pro mne mnohem lepší než obecně více oceňovaný román od Simmela Láska je jen slovo.
Uzavřený prostor, 7 postav a děj směřující k napínavému závěru. Líbila se mi.
Je už to přece jen slušnou řádku let, kdy jsem tuto knihu četl, ale když nakouknu do poznámek, najdu tam "TOP10", takže doporučuji a v nejbližší době si ji zopakuji(?).
Divím se, že jsem tak veselý je velké psychologické drama laděné protiválečně. I když bych příběh mezi nejlepší autorovy knihy nezařadila, je rozhodně vynikající.
Bombardování Vídně na konci války svede dohromady sedm lidí, kteří zůstanou zavalení ve sklepě zničeného domu. Autor brilantně vykreslil charaktery lidí, kteří jsou sice každý jiný, ale na všech se už dlouhá válka podepsala. Popisuje tu nekonečný strach, zoufalství, bezradnost, rezignaci, ale i fanatismus, vztek a samozřejmě také to, co je základem naděje - chuť žít...
Autor jde, jako vždy, do hloubky, dokáže věci přesně pojmenovat, podívat se na ně ze všech úhlů a vidí je v širších souvislostech. Rozhovory uvězněných lidí obsahují myšlenky, které donutí k zamyšlení i nás a právě proto stojí zato číst knihy J. M. Simmela.
dramatické situace a osudy lidí během II. WW, když jsou zasypáni po náletu v krytu jednoho domu ...
Kéž bych si tak dokázala vzpomenout na své pocity při prvním čtení této knihy před nějakými třiceti lety.... Mohlo mi být 10, možná 12... A určitě jsem tehdy přemýšlela jinak. Bohužel už nevím jak... Dnes to bylo skvělé setkání. A vůbec nevadilo, že jsem předem věděla jak to dopadne. I tak byla návštěva sklepení strachu skvělým zážitkem, kdy jsem držela pěstičky aby se sazeč písmen v tiskárně (ne)spletl a ne(vložil do stroje jiná písmenka. Děkuji.
Napínavé až k prasknutí,zajímavé postavy a jejich charaktery a Walter Schroder by ukázkový hajzl.
Simmel je vždy zárukou dobrého čítania. Páčilo sa mi, ako sa postavy vyvíjali, ako ich ovplyvnilo to, čo prežili pred tým, ako zostali spolu zasypaní.
Tohoto autora jsem objevila teprve nedávno, ale okouzlil mě. Má takové to "něco", kterým dokáže člověka zaujmout, nechat ho nad knížkou přemýšlet, nechat ho přemýšlet nad hlavními postavami... A tahle knížka se mi líbila moc, líbilo se mi strávit s hlavními hrdiny pár dní ve sklepení starého, velkého a krásného domu, jak jsem si ho ve svých představách vykreslila.
Jakákoliv kniha tohoto autora je u mne zarukou kvality. Tahle je také dobrá, nicméně jsou lepší.
Prvním románem od JMS jsem potěšena a zcela spatřuji v jeho díle jeho směr, myšlenky a styl ve psaní, který se odráží, pokračuje a nadále se lépe rozvíjí v následujících románech.
První kniha JMS, která ještě není až tak jeho typickou knihou. Když od něj máte přečteno více knih, pomalu začínáte chápat v co vlastně sám JMS věřil. Z knihy dýchá konec války a jde cítit, že na JMS nechala velké odrazy, asi jako na každém, kniha je napsána pár let po válce a proto je místy tak autentická a vypovídající. Už asi u první knihy JMS naznačil, kam budou směřovat stopy všech jeho hlavních hrdinů, tudíž že nenajdou štěstí.
Autorovy další knížky
| 1976 |  Láska je jen slovo |
| 1998 | Všichni lidé bratry jsou |
| 1992 | Nemusí být vždycky kaviár |
| 2001 | Svůj kalich hořkosti |
| 2007 |  A s klauny přišly slzy |
Autorova prvotina se liší od pozdějších vyzrálejších děl, občas je to i trochu nudné, sem tam trochu vycpané vatou, ale místy i poutavé. Čte se to dobře a na druhou stranu Simmel napsal román ve svých 24 letech - klobouk dolů. 60-70%, 26. 1. 2024.