Já a Kaminski
Daniel Kehlmann
https://www.databazeknih.cz/img/books/77_/77238/bmid_ja-a-kaminski-lRs-77238.jpg
3
57
57
Sebastian Zöllner se po studiu kunsthistorie živí jako příležitostný novinář. Jednoho dne mu ale svitne: napíše monografii malíře Kaminskiho, kterého kdysi objevili a podporovali Picasso nebo Matisse. Napíše knihu o starém malíři, který se stal světoznámým díky tomu, že své obrazy maloval a maluje slepý. Zöllner se za ním vydává do hor, kde muž žije odloučen od světa. Jenže s něčím Zöllner nepočítal: umělec je přes svůj věk a slepotu velmi vitální a neustále obklopen lidmi, kteří brání novináři v práci. Kaminski je mnohem urputnější soupeř, než se na první pohled zdálo. Já a Kaminski je velmi ironický román o povaze kulturního žurnalismu, prolínání lží a pravdy, manipulaci, morálce a umění.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2012 , Mladá frontaOriginální název:
Ich und Kaminski, 2003
více info...
Přidat komentář
Tak tohle se nepovedlo. Mě to teda děsně nudilo, a jen proto, že knihy nerada odkládám nedočtené, jsem se tím protrpěla. Mahlerův čas i Vyměřování světa bylo úplně jiný kafe, tak jsem se těšila. Teď mám doma Tylla a skoro se ho bojím otevřít :-(
Sebastian mě celej začátek knížky štval. To jeho ego a nabubřelost byly tak enormní, že z té knížky doslova vytékaly. Nicméně od druhé poloviny to bylo už lepší a knížka se dala celkem rychle dočíst. Musím ale říc, že mi autorův styl psaní moc nesedl.
Taková oddechovka, není moc co vytknout ani co vyzdvihnout.. Četla jsem lepší knihy ale i horší. Knihu jsem si koupila v levných knihách a nevěděla jsem co od ní čekat a když jsem začala číst trochu mě zamrzelo, že to není o ženě a Kaminském, ale nevadí. Pořádně jsem nepobrala konec, proč Kaminski zůstal sedět na pláži a Sebastian odešel?
Uživatel honajz mi mluví z duše, líp bych to neshrnula. Námět to není špatný, ale dalo by se z něj vytěžit víc, líp zpracovat a hlavně líp rozvinout ten vztah mezi Kaminským a Zöllnerem. Když na konci Kaminski říká, že má Zöllnera rád, tak vlastně ani nechápu proč a vůbec to tomu proradnému lišákovi nevěřím.
Nemůžu si pomoct, ale Kehlmannův styl psaní mi nesedí. Roztěkaný, rozházený, nesoudružný. Naznačená témata, která se nijak nevyvinou. Nápady nemá špatné, viz Mahlerův čas, ale nějak je neumí dobře zabalit a podat. Jako kdyby kuchař dělal lečo, a chvíli ho smažil, pak pražil a nakonec hodil do trouby. Navíc zde jsem celou dobu čekal, kdy Kaminski začne házet nějaká moudra nebo toho sobce a nadutce novináře (vyprávějícího v ichformě) nějak zpraží, ale kromě určitého očekávaného podrázku se vlastně nic moc nestalo. V určité chvíli je z toho dokonce naprosto nudná road historka. Vlastně mi to mnoho nedalo, často jsem se nudil, často mi hodně pasáží přišlo zbytečných, a celkové vyznění je stejné jako Kehlmannův styl psaní - rozhozený, roztěkaný a nesoudržný.
Chvílemi nudné, moc dlouhý začátek. Ale konec byl velmi potěšující, uklidňující. Nakonec to na ten průměr dosáhlo.
Sebastian Zöllner je hulvát, který myslí jen a jen na sebe. Chce být úspěšný, známý, mít balík peněz a je ochoten pro to udělat cokoliv. Kuje pikle, umetá cestičky, zneužívá svých nejbližších, aby mohl sepsat monografii o vyhlášeném výtvarníkovi. Zöllnerovým protipólem je Kaminski, umělec, který ztratil veškerý zájem o svou vlastní existenci. Účtuje se svým životem a vše, co nesouvisí s tímto posledním úkolem, přenechává zapomnění. Je tím nejnevhodnějším partnerem pro rozhovor. A paradoxně je to Zöllner, který jedná jako raněn slepotou (a hluchotou) vůči muži formulujícímu své umělecké a životní postoje. Kniha krásně plastická. Zajímavé dialogy. Skvělá pointa.
Myslím,že o Danielu Kehlmanovi ještě uslyšíme....
Já a Kaminski je lehce napsaný román o průměrném kulturním žurnalistovi v konkurenčním světě (mediálních) vychcánků. Zábavné i poučné.
Štítky knihy
malířství zfilmováno německá literatura novináři malíři společenské romány
Autorovy další knížky
| 2019 |  Tyll |
| 2007 | Vyměřování světa |
| 2012 |  Já a Kaminski |
| 2009 | Sláva |
| 2004 | Mahlerův čas |
Taková příjemně poetická kniha o umění, problémech lidí, penězích, smyslu života a ztracené lásce.
Nečekejte román, na to je formát této knihy moc malý, jedná se spíše o novelu. Má sice pomalejší začátek, ale jako pohlazení po duši to fungovalo. Těšila jsem se na knížku, která bude svým způsobem "náročnější", což je v momentě, kdy zjistíme že Kaminski trpí těžkou demencí a na svůj život vlastně už rezignoval. I přesto všechno je to ale svým způsobem pohlazení po duši, cesta ke smyslu života a objevování pravdy tam, kde by to člověk opravdu nečekal.
Jako bonus má krásnou obálku.