Já a ty
Niccolò Ammaniti
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/224628/bmid_ja-a-ty-g1p-224628.jpg
4
39
39
Nevinnou lží začíná příběh několika dnů, během nichž introvertní Lorenzo, čtrnáctiletý „chlapec z dobré rodiny“ hodlá v utajení strávit zimní prázdniny ve vybavené sklepní místnosti domu, místo na lyžích se spolužáky, jak namluvil matce. Jeho představu blaha, kdy nemusí předstírat, že „je jako ti druzí“ a může se věnovat svým poněkud solipsistickým zálibám, nečekaně naruší vpád jeho nevlastní sestry Olivie. Dvě neurotické bytosti se zpočátku střetnou, každá ponořena do vlastních problémů, ale v dobrovolné izolaci od vnějšího světa se mezi nimi začne vytvářet pouto spiklenectví. Lorenzo se dovídá mnoho o sobě samém a Olivia nachází citový vztah, po jakém nepřiznaně toužila. Ammaniti tak na malém prostoru a bez velkých slov dokázal vystihnout tajemství přechodu od dospívání k dospělosti.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2014 , NLN - Nakladatelství Lidové novinyOriginální název:
Io e te, 2010
více info...
Přidat komentář
Kdo miluje krátké a výstižné příběhy jako já, tak tento tenounký příběh ocení. Při svém ražení na knihovnu jsem tento úlovek objevila úplně náhodou, a vůbec nelituji. Určitě se po autorovi ještě poohlédnu.
Fakt dost se mi líbil hlavní hrdina. Zde je popsán jako egoistické hovado, ale to bychom museli být egoistická hovada všichni introverti, že jo XD
16.12.
Za oknem prší. Celý den zataženo.
Co zbývá ? Spousty času pro pár řádků do deníku.
Jsem z nich vyždímanej. Chci se ztratit. Někam. Aspon na nějaký čas.
Tak rád bych jel na ty hory. Stejně nepojedu. Vím kde mě bude líp.
Mamka nic nepozná. Nějak to udělám. Nějak to dopadne.
Každý jsme sám. V podstatě. Nezbývá mnoho času. Zítra je taky den.
19.12.
Odloučení. Odloučení.
Mamko věř mi, že jsem se snažil. Dělám co můžu.
Kéž bys spatřila tu krásu. Věci jsou nepopsatelné. Slasti. Svéhlavé rozptýlení. To je má jediná výhra.
Odloučení. Odloučení.
20.12.
Jsem ve sklepě. Ve skrýši. Ničím nerušené zimní prázdniny. Nic se nemůže stát ...
21.12.
Vypravěč Ammaniti je úderně svěže minimalisticky boží. Překládala Eva Zaoralová.
Připomínka = až vylezu za týden ze sklepa, sehnat další :)
Geniální věc. Můžete si ji vzít v Praze do vlaku a i s pauzami v Ostravě přečtenou odložit, ale ten formátový minimalismus je úderný, není tam prostě ani slovo navíc a z té rychlosti pak čerpá síla a naléhavost vyústění, kterou umožňuje právě to, jak nad ním nemáte čas dlouho přemýšlet. Aniž bych hledal, tohle je mnohem přesněji zachycená esence Nad propastí byla tma (a jistě spousty jiných knih, nicméně znám tuhle) bez zbytečných kudrlinek a právě onoho Lorenzem vzpomínaného upínání se na závěr, který tu samozřejmě je a minimálně v jedné z jeho dvou rovin se dá odhadovat, nicméně jen po montaigneovsku svazuje natrhanou kytici, o níž to celé je.
Niccolo Ammaniti je zaujimavy autor. Na pomerne malom priestore rozohrava celkom zasadnu dramu dospievania. Koniec je trocha pateticky, ale nevadi mi to. Videla som aj film, adaptacia je vydarena.
Zajímavá a velmi čtivá novela o "Osamělosti prvočísel":-) Ráda si přečtu autorovu další práci.
Nejdříve mě děsně štvala, ale nakonec to byla skvělá kniha. Krátká, ale intenzivní. Pro mě rozhodně ne odpočinková.
Jednohubka jako stvořená na záchod. A tím by myslím mohla moje vyčerpávající recenze skončit.
Knihu jsem si přečetla na doporučení od našeho milého Zákazníka. Jde o velice zajímavou knihu, i když děj není rozsáhlý, za to je čtivý a plně Vás vtáthne a pustí Vás až na samém konci.
Kniha má pouhých 110 stran, za to ale skvělých stran.
Doporučuji Těm, kteří se chtějí odreagovat a na chvíli myslet na něco jiného, než jsou starosti.
Knihu jsem si přečetla na doporučení a opravdu se mi líbila. Má velmi pěkný příběh a dobře se čte. Mohu jen doporučit :)
Podobný pohled na věc jako v "Já se nebojím", ale tentokrát jen taková jednohubka.
Zajímavý příběh s mrazivým koncem, který jako by smazal všechno to dětské a naivní a nastolil řád skutečného života, před kterým se už nejde schovat jako před rodiči...
podle názvu a obálky jsem čekal nějaký vztahový šmodrchanec, partnerský, milenecký konflikt mezi mužem a ženou, a překvapilo mne (mile) nečekané setkání dvou nevlastních sourozenců v docela kuriózní situaci;
krátké, ale o to intenzivnější vyprávění o starostech dospívání, které se dotýká mnoha rodinných a sociálních problémů (puberta syna - autisty?, nedořešené bývalé vztahy rodičů, drogová závislost sestry, umírající babička v hospicu; vztahy dětí ve školním kolektivu, nerovnost společenského postavení atd.), velmi uvěřitelné!
epizodní, ale výmluvná scéna generačního dialogu: když Lorenzo sedí u babiččiny nemocniční postele a vypráví jí svou fantazii