Já Baryk
František Nepil
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/19906/bmid_ja-baryk-k8W-19906.png
4
296
296
Jestlipak víte, který měsíc v roce je měsíc čiperných blech, měsíc urousaných pacek či měsíc svěšené oháňky? Pokud ne, dobrodružství psa Baryka, kterého mají rádi velcí i malí pejskomilové, vám to prozradí. Seznamte se s ním i s jeho zvířecími kamarády – čápem, šnekem, slepýšem, žábou či sýkorkami. Oblíbené příběhy o dobromyslném pejskovi se staly předlohou večerníčku.... celý text
Přidat komentář
Nedávno jsem s dětmi dočetla Z deníku kocoura Modroočka a nemohu si pomoct, ten nasadil laťku příliš vysoko.
U Baryka děti nerozumí vtipům. Mám ráda, když s nimi mohu o příběhu diskutovat, ale zrovna u vtipů se to nehodí, ten se vysvětlením totiž nedožene... Každopádně to nechci svalovat na autora, děti mám městské a je zkrátka jiná doba.
Knížka je to fajn, jen Modroočko byl o chlup lepší :-D
Knížka z mého dětství.. Mému velkému kamarádovi dnes umřel pes, žádný Puňta, ale krasavec bernardýn, a tak jsem ze sentimentu sáhl po knížce Já Baryk. Po letech pobavilo moc, nejlepší je pro mě určitě červen, měsíc hromdoškopků, člověk je zde popsán jako mnohdy já, když jdu s kosou na zahradu:-) Tak Barney, ať je ti moc dobře v psím nebi....
Vybrala jsem si další aknihu o pejskovi. Pro mě dosud neznámé krátké milé povídky o Barykovi. Příběhů je 12, podle počtu měsíců. Baryk mě provedl celým rokem, jaké má kamarády, jaké má své starosti v jednotlivých měsících, ale hlavně autor mile utvrzuje přátelství mezi zvířecím a lidským světem. Poučené nejen pro malé děti.
Kniha se mi líbila, má to 12 kapitol. Každá je věnována jednomu měsíci, zvířátku a začíná vtipnou psí pranostikou...
Velmi chytrá kniha s mnoha vrstvami, lépe ji dětem číst a diskutovat/vysvětlovat.
Kniha se mi nelíbila, přesně jak říkal Atlantis. Těm vtipům jsem moc nerozuměla. V jednu chvíli jsem i myslela že jí nepřečteu. Jediné+ je ta kapitola o březnu a ježkovi, že kapitoli jsou podle měsíců a nakonci ten přehled. Jinak se mi nelíbila. Nechci někoho urazit. Nedoporučuji. Omlouvám se. :(
Alets
Je to o psovi Barykovi který si myslí že psi jsou lepší než všechna ostatní zvířata dohromady. Tato kniha obsahuje dvanáct kapitol a každá kapitola je jakoby jeden měsíc (a na konci je i kalendář). Líbilo se mi to ale nejlepší bylo když se Baryk na všechno díval psím pohledem. Naučil jsem se že: krtci mají nosní dírky zespoda a že umí plavat, a že zajíci mají v nohou sedmdesátku. :)
Knihu jsem přečetla jako vzpomínku na pana Františka Nepila. Barykovy příhody jsem poznala buď v Mateřídoušce, když jsem ji kupovala dětem, nebo ve Večerníčku, který jsme s dětmi mnoho let pravidelně sledovali. Oboje bylo skvělé. Samotné čtení bylo tak za 4,5 *, ale vzhledem k tomu, že jsem i při tom čtení slyšela nezaměnitelný hlas pana Nepila, tak dávám plný počet. Obrázky paní Heleny Zmatlíkové jsou taky roztomilé, připomněly mi mé dětství.
Klasika, která nezklame. Klasika, která baví děti i dospělé. Mám doma vydání s ilustracemi Adolfa Borna a dodnes si vybavuji, jak jsem byla jako malá holka z knížky nadšená. Dneska jsem si ji dala jako dopolední jednohubku a nemohla jsem si vybrat líp. Doporučuji.
Četla jsem s 9letou dcerou a oběma se nám kniha moc líbila. V knize je doporučení pro děti od 5 let, ale myslím si, že pro tak malé děti to určitě není - vzhledem ke stylu, slovní zásobě a možná i ději, který není příliš akční a spíš si všímá drobných zajímavostí o zvířatech. Ale pro starší děti a dospělé krásné čtení.
Audiokniha načtena autorem. Skvělé dilo nejen pro děti. Hlas a přednes pana Nepila dodává ještě větší grády tomuto počinu.
Výtečná kniha pro menší děti, s úžasnými obrázky od Heleny Zmatlíkové a z dílny skvělého autora Františka Nepila o pejskovi Barykovi a jeho častých příhodách a dobrodružstvích s dalšími zvířaty v přírodě. Baryk je hlavním vypravěčem a jeho vyprávěnky jsou působivé a čtivé. Pan Nepil holt uměl. Howgh.
Já tu knížku, stejně jako všechno ostatní od pana Nepila, prostě miluju. Baryk je skvělý průvodce přírodou, vtipnou formou nás seznámí nejen se životem psím, ale i s dalšími tvory - vlaštovkami, ježky, zajíci, sýkorkami nebo třeba hlemýždi. O každém druhu se něco dozvíme (třeba co má zajíc společného s velbloudem, jaký je rozdíl mezi havranem a vránou nebo že slepýšům dorůstají ocásky) a ještě se u toho zasmějeme.
"Šneci žijí stejně jako my psi v boudách. Oni tedy v boudičkách, abyste si nemysleli, že vás chci oblafnout. Jenže si je musí nosit s sebou. Což je pochopitelné: při té jejich loudavosti by se od ní mohli vzdálit dejme tomu deset metrů a už by se do tmy nestačili vrátit. Zatímco psí bouda je prostě obývací ložnicí, hlemýždí boudička je víceúčelová. Pro šneka je například i chladničkou. Když přijdou vedra, zaleze s ní do stínu a ještě si ji zavíčkuje poklopem ze ztuhlého slizu. Na podzim si udělá z domečku dokonce vrták. Zavrtává se totiž do hlíny a boudička mu slouží jako nebozez. Když je dost hluboko, zavíčkuje se a přespí zimu."
Knížka je vlastně takový psí kalendář - Barykovi ale nestačí obyčejné názvy měsíců, jakkoli jsou v češtině výstižné. Pojmenovává si je podle toho, co se ho přímo dotýká, a tak se setkáme s měsícem blech, měsícem studeného kastrůlku či měsícem opuštěných Baryků. A z toho posledního si dovolím ještě jednu ukázku:
"V srpnu přirachotí můj člověk s autem až na dvůr a vypukne boží dopuštění. Všichni začnou snášet k vozu kufry, kabely, tašky a jiné harampádí a můj člověk to do vozu naskládá div ne všechno. Pak to vyhází zase na dvůr a naskládá to tam jinak a pak to vyhází potřetí a začne to tam rovnat ještě líp. To všechny zaujme tak, že se houfují u auta a začnou mu radit. A v tu chvíli raději zalezu do boudy. Vím, co bude následovat. Vím, že mému člověku zbrunátní tvář, že se vysouká zvnitřku celý upocený a zježený a začne hafat, až se roztřese komín."
Prostě pro staršího čtenáře je radost knížku číst.
Kdyby měl ale hodnotit můj skoro pětiletý syn, asi by to na pět hvězdiček nebylo. Hlavně ze začátku se Baryk věnoval zvířatům, o která se děti tolik nezajímají (bažant, jelen, ptáci), a podzimní příběhy se odehrávaly na honu, což řadě lidí také není blízké. To se naštěstí brzy změnilo. Dost věcí jsem synovi musela dovysvětlovat, třeba kdo byli Lucemburkové, co je morseovka a jaká rychlost je sedmdesátka (to je rychlost zajíce, zatímco Baryk dává jen pětatřicítku - ale on je ještě v záběhu). V tomhle ohledu u něj bodoval spíš seriál, u toho jsme se smáli oba. Navíc ho vyprávěl sám autor svým jedinečným způsobem. A pan Born ho taky dokonale zobrazil!
Naštěstí tady body uděluju já - a já jen lituju, že tu není hvězdiček víc, asi jako v létě na nebi.
Moc pěkná dětská knížka, četla jsem ji svým dětem a když jsme, nemaje televizi, náhodou zjistili, že je to i Večerníček, užili jsme si i ten. :)
Je to takové laskavé pohlazení a milý jemný humor k tomu. :)
Část díla
Já Baryk a má vlaštovka
1977
Já Baryk a má vrána
1977
Já Baryk a má žába
1977
Já Baryk a mé sýkorky
1977
Já Baryk a můj bažant
1977
Autorovy další knížky
| 2001 |  Já Baryk |
| 1986 | Kolik je na světě krás |
| 1987 | Pět báječných strýčků |
| 1983 | Dobré a ještě lepší jitro |
| 2007 | Střevíce z lýčí |
Skvělá vtipná knížka. Pravda, pro malé děti může být text složitý, nicméně razím heslo předčítat dceři i knížky náročnější - posouvat v porozumění a slovní zásobě ji mohu právě skrze (o něco) těžší texty. Čtyřletou dceru knížka bavila, mně se líbila moc - laskavá, humorná, přinášející řadu informací o životě různých živočichů.