Já blázním s vámi
Martin Jarolímek
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/362446/bmid_ja-blaznim-s-vami-qDz-362446.jpeg
4
11
11
Kniha Martina Jarolímka, uznávaného českého odborníka na léčbu schizofrenie, zakladatele a primáře Denního psychoterapeutického sanatoria Ondřejov, mapuje jeho celoživotní snahu o pochopení a léčbu psychotického onemocnění. Na základě celoživotní zkušenosti s léčbou pacientů trpících schizofrenií Martin Jarolímek zformoval originální terapeutický přístup, který přibližuje na řadě příkladů. Čtenář získá hlubší pochopení příčin a vnitřních zákonitostí psychotického světa a nahlédne do terapeutické práce s bludy a halucinacemi (hlasy). Autorův komplexní přístup zahrnuje jak farmakoterapii, tak další nezbytné psychosociální intervence. Vedle psychiatrů, zdravotníků, sociálních pracovníků, nemocných a jejich rodin může tato odborně-populární kniha oslovit i širokou veřejnost.... celý text
Přidat komentář
Pan Jarolímek prosazuje spíše alternativnější přístup k terapii schizofrenie a ve své knize se tento přístup snaží lehce načrtnout. Kniha je nejprve protkána některými kazuistikami, tedy včetně některých postupů pana doktora, poté se čtenář seznamuje s jednotlivými symptomy schizofrenie a některými varováními autora (např. co všechno hrozí, když pacientovi sebereme jeho blud a nic dalšího mu nenabídneme). Přesto knihu hodnotím 3 hvězdičkami, čekala jsem mnohem více kazuistik a případů z praxe.
Kniha pana doktora Jarolímka poukazuje na rezervy, které má české lékařství v oblasti psychiatrie. Že není dostatek psychiatrů (natož kvalitních), je známý fakt, o dětských psychiatrech, za nimiž rodiny jezdí běžně několik desítek kilometrů, ani nemluvě. Zmíněných 12 minut na pacienta, dlouhé vysedávání v čekárnách, léčba převážně formou rychlé medikace zní jako hloupý žert, ale žertem není. Kniha nevyznívá příliš optimisticky - je o ideálech jednoho (nebo několika) lékařů, kteří tak trochu svádějí boj s větrnými mlýny, jimiž jsou zažité modely psychiatrické péče. Navzdory tomu, že autor sám je trochu kontroverzní postavou, obsahuje dílo opravdu momenty, nad nimiž je dobré se pozastavit. Protože lidí, kteří potřebují pomoc a ne vždy je jim poskytována odpovídajícím způsobem, máme kolem sebe poměrně hodně .
Kniha rozhodně zůstává v mojí knihovně. Jak autor píše, tak je sám opakem medicínského modelu léčby tj. psychoterapeutickým přístupem se snaží lidem se schizofrenií najít tu správnou cestu, jak "vycházet" se svojí nemocí. V několika kazuistikách popisuje, jaká může být alternativa tradičního práškového přístupu k léčení. Navazuje s pacientem chápající vztah, vidí ho v kontextu celého jeho života a veškerých vazeb, nejen jako nemocného člověka. Poukazuje na český systém v psychiatrickém přístupu, který se začíná hroutit. Navíc lidí s duševním onemocněním neustále přibývá. Schizofrenie se objevuje především mezi studujícími, které vyřazuje z běžného života už navždy. Je třeba se zamyslet na efektivním a hlavně jiným přístupem ke schizofrenii a jiným duševním onemocněním, tak jako třeba k autismu, abychom jen neplnili léčebny a ústavy, ale dokázali nemocné nechat žít v domácím prostředí a mnohdy i plnohodnotnějším životem. V tomto ohledu pěkná a čtivá kniha, která se nebojí otevřít témata, která občas proletí i mediálním světem, možná zcela nepochopena a dezinterpretována. Cesta pana doktora je ta správná, ale vyžaduje vysoké osobní nasazení, empatii a zamyšlení.
Já blázním s vámi
Myslím, že text anotace je trošku zavádějící. Za mě je ať už vědomým či nevědomým cílem knihy na kazuistikách a příkladech dobré praxe vysvětlit, podle jakých základních principů, je dle autora nutné s lidmi s psychotickým onemocněním pracovat a proč. Především se ale snaží vysvětlit a zdůvodnit nutnost transformace psychiatrické péče. Kniha je populárně naučná, skutečně nenáročná, čtivá a velmi ilustrativní. Souhlasím s anotací, že ji ocení také rodinní příslušníci pacientů s tímto onemocněním.
Nemůžu ale říct, že bych s Jerolímkem ve všem souhlasila. Zejména mám pocit, že se pro něj stírá rozdíl mezi psychoterapeutem a lékařem, což jsou nicméně dvě různé profese s odlišným posláním. Mohou se setkat v jedné osobě, ale nevidím žádný důvod, proč by tomu tak nutně být mělo. Lékař bude mít nutně na pacienta méně času než rehabilitační pracovník ať už jde o zlomenou duši nebo koleno. V každém případě ale souhlasím zcela, že přístup psychiatrů je často alarmujícím způsobem nelidský. Je ale otázka, jestli může být v rámci tohoto systému nějak výrazně lepší? Jerolímek si myslí, že ne a já s ním souhlasím.