Ja, čo som nepoznala mužov
Jacqueline Harpman
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/181898/ja-co-som-nepoznala-.jpg
4
13
13
Po záhadnej zemskej katastrofe sa ocitnú strážené v klietke iba ženy, ktorým sa podarilo prežiť. A medzi nimi dievča, ktoré nikdy nepoznalo mužov... "Malá" počúva rozhovory pokračovateliek dnešnej civilizácie a podľa ich rozprávania sa usiluje pochopiť ľudský život. Jej otázky smerujú k jeho podstate, ktorá sa akýmisi čudnými zákonmi stráca a s tým zaniká aj vnímanie toho, čo je na svete nevinné a pekné.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2000 , Slovenský spisovateľOriginální název:
Moi qui n'ai pas connu les hommes, 1995
více info...
Přidat komentář
Vážení, toto dielo si nenechajte ujsť! U nás vyšlo už dávnejšie pod názvom Ja, čo som nepoznala mužov, Jacqueline Harpman (Slovenský spisovateľ, 1995) a keby nebolo knižného klubu @fabulaklub tiež by som o nej nechyrovala. A to by bola škoda! Belgická autorka nám predostiera svoje zvláštne dystopické, scifi dielo, ktoré je napísané z pohľadu bezmennej osoby a jej náhľadu na zvláštny svet, v ktorom sa ocitla- jedna cela, 40 žien a 3 mužskí dozorcovia s bičom. Ale čo sa stane, keď sa raz tým ženám podarí z cely ujsť a vyjdú na povrch? Čo alebo koho tam nájdu? Sú vôbec na Zemi? Nájdu svojich dozorcov? Kniha, ktorá bude pre scifi priaznivcov, ale aj pre filozofov. Dielo o inakosti, samote, osamelosti, ale i o zapadnutí, či skôr opaku... Nebudem prezrádzať viac, ale rozhodne dielo, o ktoré by bola škoda prísť (mimochodom, ak dávate angličtinu aspoň stredne plynulo, tak ju v pohode zvládnete prečítať aj v tomto jazyku).
Štítky knihy
vězení, věznice postapokalyptická sci-fi
Ja, čo som nepoznala mužov
(SPOILER) Jediné pozitivum, které knize přidává trochu na hodnocení, je styl psaní, připomínající "stream of consciousness". Na druhou stranu jsem si z knihy neodnesla ani jedinou myšlenku, kterou by stálo za to uchovat. Kniha, v zahraničí promovaná jakožto feministická novela, připomíná spíše zdlouhavou esej velmi namyšlené a zoufalé ženy. Jelikož v životě neměla muže, neokusila nikdy lásku, ženy, které jí obklopovaly od doby raného dětství, dříve matky, s klidem na duši přihlížely, jak se malému děvčeti nedostává mateřská láska a raději klebetili pouze mezi sebou, protože jsou to přeci nevzdělané ženy, kadeřnice či prodavačky... ani jedna z těchto věcí ve mně neovokuje ani vzdáleně smýšlení o hodnotách feminismu.
Ačkoliv se v knize odehrává spoustu událostí, všechny jsou popsány tak bezcitně, bezprožitku, že i útěk z vězení se zdá jako maličkost a škoda to vůbec zmiňovat.
A zápletka, že neví, jak se dostaly do jejich vězení, jelikož jim na začátku nasadili omamné látky, bojí se udelat vzpouru, aby nebyly byty a jeden den prostě všichni zmizí bez jakéhokoliv důvodu. Akorát další hrst písku do již tak plné pouště plného ničeho.