Já, Filippo a třešeň
Paola Peretti
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/538894/bmid_ja-fillipo-a-tresen.jpg
4
23
23
Mafalda je teď o tři roky starší, čekají ji už třinácté narozeniny. Proměna z holčičky v malou dívku není snadná téměř pro nikoho, ale Mafalda musí řešit mnohem závažnějšími problémy než jen „obyčejnou" pubertu a nesympatické spolužačky. V první řadě se musí vypořádat se skutečností, že již téměř kompletně přišla o zrak – její choroba postoupila a ona sotva rozpozná stíny a občas červenou barvu; přestože se snaží být co nejvíc samostatná, život „ve tmě", jak to nazývá ona, pochopitelně není vůbec jednoduchý. A aby toho nebylo málo, nastaly v jejím životě ještě další náročné změny: s rodiči se kvůli své nemoci musela přestěhovat do nového bytu, ve škole si musí zvykat na náročnější druhý stupeň a její tatínek přišel o práci. Od její milované třešně ji navíc teď dělí školní plot, takže by na ni už nemohla utéct ani kdyby chtěla. Mafalda všemu jako vždy čelí statečně a pragmaticky. Její okolí je navíc připravené podat jí pomocnou ruku (nebo tlapku). A v momentech, když už si opravdu neví rady, se přece vždycky může spolehnout na nějakého literárního hrdinu – který to bude tentokrát?... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2024 , Slovart (ČR)Originální název:
Io, Filippo e l'albero di ciliegie, 2024
více info...
Přidat komentář
Vzdálenost mezi mnou a třešní byla nádherná kniha, která toho měla spoustu na předání.
Proto jsem se i těšila na pokračování, které mě trochu zklamalo.
Ač byla kniha kratší než ta předchozí, tak se mi četla hůře a ubíhala pomaleji.
Nic nového jsme se nedozvěděli, ale na druhou stranu to bylo milé zakončení.
Spolupráce s nakladatelstvím Slovart
Mafalda bude mít za chvíli 13 a je již prakticky téměř úplně slepá. Přestěhovali se s rodiči do přízemního bytu, táta je bez práce a propadl trudnomyslnosti, maminka má zase práce až nad hlavu, Mafalda nastoupila na druhý stupeň a s novými spolužáky si moc nerozumí. Navíc je na prahu dospívání, což je velice obtížné období, a když se ještě musíte vyrovnávat s tak vážnou nemocí, není co závidět. A co náš Filippo? Ten má také svá trápení...
První díl mě dojal, dvojka byla slabší, to si přiznejme. Nicméně jsem ráda, že jsem viděla, co nového se v životě našich hrdinů událo, jen prostě ta jednička byla mnohem lepší. Mafalda byla úžasná a moc statečná dívenka. A bylo zde spoustu dalších skvělých postav.
V příběhu hlavní hrdinky se posouváme o tři roky dopředu. Mafalda pomalu dospívá a kromě toho, že se úspěšně učí žít se svou nemocí. začíná řešit i problémy dospívání. Napadají ji věci, které by jí dříve nenapadly a prožívá první krůčky dospělosti. Knize by neuškodilo, kdyby se autorka více rozepsala, ale musíme si uvědomit, že je to stále kniha pro mladší čtenáře. Nicméně já bych velmi ocenila další díl... Moc se mi líbila autenticita, Mafalda není žádná dokonalá superhrdinka, i ona má své horší chvilky. Také se mi líbí jak autorka vykresluje vztahy mezi postavami.
Příběh je opět zahalen fantazijním oparem, což dodává knize kouzelnou atmosféru. Kniha je prostoupena pestrou škálou emocí... Mně se to líbilo a s klidným svědomím doporučuji.
Mám tu stejný problém jako u předchozího dílu. Spousta dějových linek, které se tak nějak přešly, bez většího vlivu na na celý příběh.
Kniha byla jen kopií svého "předchozího dílu", akorát o pár stránek kratší a tudíž i méně propracované.
Jediné, co mohu pochválit, je emocionální vydírání, které nenechalo ani jedno moje oko suché.
Myslím, že si mladší čtenáři zaslouží propracovanější příběhy a zajímavější příběhy.
Druhý díl se odehrává o pár let později. Mafaldě se blíží třinácté narozeniny a její choroba postoupila tak, že už téměř přišla o zrak.
V této kraťoučké knížce autorka nepřichází s ničím novým. Jen povrchově tu nakousne běžná témata, která se týkají puberty a mnohem víc by se mi Třešeň, Filippo a já líbilo jako epilog k prvnímu dílu.
Bezpochyby je to na první pohled nádherné vydání, ale ten příběh uvnitř se tomu nevyrovná.
Děkuji nakladatelství @slovartcz za knihu. #spoluprace
Upřímně tento díl byl slabší, než ten předcházející. Vůbec nic nového jsme se zde nedozvěděli a ani se nic zvláštního nestalo. Autorka nijak do hloubky nejde a spíše je všechno hrozně povrchové, dokonce více než v prvním díle. Toto je spíš takový popis toho, co každý den Mafalda prožívá, jak dospívá, první měsíčky, první láska a tady tyto podobné témata, co se týkají puberty.
Autorka Mafaldu staví do situací, kdy vypráví o tom, jak je složité žít obklopená tmou, co hlavní hrdinka vnímá, jak se učí braillovo písmo, jak to snáší ve škole atd.
Co mě baví v obou dvou dílech, je hlavně to, že jsou zde pasáže, kdy se můžeme nad některými citáty zamyslet, a u některých jsem si i řekla, jak jsou výstižné.
Pořád ale musím myslet na to, že je série určena opravdu pro dost mladší čtenáře, než jsem já, jelikož je všechno neskutečně zjednodušené, hodně úseků je zkrácených a nebo vůbec nevysvětlených.
Konec knihy jsem vůbec nevěděla, jaký mám očekávat, no... co si budeme, čekala jsem něco úplně jiného, ale nezklamal.
Bohužel, druhý díl nebyl o nic lepší než první. Knížka absolutně o ničem, nevím, jakým čtenářům je určena. Žádná pointa, bez hlubší myšlenky.
Já, Filippo a třešeň
Příběh dívky, která žije ve tmě. Stále velmi sympaticky psáno, ovšem tentokrát jsem čekala víc. Nemám ráda pokračování skvělých knih, jelikož pokračováni většinou bývá zklamáním. Bylo to milé, ale...prostě ale... míň snové, míň nostalgické...míň dramatické...dobrodružné...