Já, François Villon
François Villon
Jsou básníci, kteří žijí jednak svými nestárnoucími verši, jednak jako mýtus. To je bezpochyby případ francouzského básníka Françoise Villona, jehož si zásluhou brilantních překladů Otokara Fischera také česká literatura takřka přisvojila s láskou nemenší, než s jakou ho kdysi osvojil jeho vzácný pěstoun Guillaume Villon, vzdělaný kaplan kostela Saint-Bénoît-le-Bétourné, a přijali všichni prokletí 19. století. Villonovy verše navíc ožily ještě v Baladě z hadrů V+W a vryly se do českého povědomí už definitivně. Pařížský rodák, jehož verši vrcholí francouzský literární středověk, jako by se v Čechách znovu narodil v první polovině 20. století a dodnes promlouvá k novým generacím čtenářů vzácně blízkou řečí, v níž se mísí úsměv, úsměšek, posměch, výsměch a bolestný škleb. Čí humor bychom už měli nazývat šibeničním, ne-li žerty toho, kdo skutečně o vlásek unikl šibenici, toho, kdo s titulem univerzitního magistra svobodných umění sklouzl mezi tuláky a zločinecké podsvětí, toho, kdo dokáže mísit bravurní básnickou formu vysoké dvorské poezie s obhroublým obsahem a zločineckou hantýrkou a metafyzickou úzkost s takřka romantickou vzpourou? Úvodní studii, životopis a ediční poznámky napsal Jozef Felix. (www.kosmas.cz)... celý text
Přidat komentář
Tak co k Villonovi...můj favorit ve světě poesie...romantik, rebel, vagabund. Vše v jednom. Setkala jsem se s ním v 15 letech a neskutečně se do něj a jeho básní zamilovala. Cestou životem jsem pochopila, že pro život a to v jakémkoli století by byl nepoužitelný, ale jako básnik života, jak člověk, ktery poznal život jak nahoře, tak v totálni spodině, je prostě nepřekonatelný. Svým způsobem mi připomíná našeho Krchovského . Občas je vám z básní dusno, občas letíte ke hvězdám....Jak v životě samém...Ale rozhodně za čtení stojí. Za moji lásku k Villonovi stojí paní Loukotková a její Navzdory básník zpívá. U čtení této knihy začnete Villona totálně milovat a jeho básním totálně propadnete..nebo taky ne a to vám už pak nic nepomůže...
Jeden z mála autorů, které jsem hodně mohl.
- Malý testament jsem uměl nazpaměť.
- Nebylo kapitoly ve Villonově životě, o níž bych nedokázal mluvit (což není zas tak těžké vzhledem k poskrovnu informací, které máme).
- Kniha od Jarmily Loukotkové patřila k mým oblíbeným.
Zajímalo by mě, jak bych se na autora a jeho tvorbu díval dnes? Tj. bez nadšení a potřeby jakési revolty patřící k mládí. Byl by to pro mě kriminálník, opilec, smilník a lhář? Někdo, s kým bych se nechtěl přátelit a nedej bože, aby se s ním tahalo moje dítě? Líný póvl?
Je zajímavé, jaké proměny s naším vnímáním světa způsobuje tok času.
Villon je prostě můj favorit... komu jinému plný počet * nežli jemu. Čtete, žasnete, milujete....nic více, nic méně
Krásně vypravená kniha (1. vydání). Fischerovy překlady, které mám nejradši.
Přečteno pár balad kvůli povinné četbě a místy jsem se i docela pěkně pobavil :D. Doporučuji - 75%
Zase ta povinná četba!!! Netvrdim, že je to špatný, ale řekla bych, že na ZŠ to tak uplně nepatří... Moc jsem tomu nerozuměla...musela jsem o tom strašně moc přemýšlet...a to jsem louskala jen Závět!!! Nechápu, proč nás to nutí číst takhle brzy, akorát nám to zoškliví a my se k tomu pak ani nevrátíme!!! Třeba by mě to později bavilo, ale teď?!
Nikdy předtím jsem poezii moc nečetl, ale Villonův styl mi hodně sedl + je v knize hezky rozebrán jeho život a dílo, což mi hodně pomohlo k pochopení jeho básní. Klobouk dolů, že to napsal v 15. století. Trošku se minul dobou, kdybych ho dnes potkal, věřím, že bych si s ním někde v hospůdce u piva dobře rozuměl.
Villonova poezie je doopravdy krásná. Ačkoliv jsem se jí bála, bylo to pěkné čtení a velice mě překvapila
Každý, kdo má alespoň trochu vztah k francouzské literatuře, by neměl opomenout díla dvou středověkých Frantíků - Villona a Rabelaise. Rabelaise nechám zatím stranou, to je kapitola sama o sobě. Villon ale v naší kultuře zapustil pevné kořeny, pronikl nejen do Osvobozeného divadla ( Balada z hadrů ) a do Burianova D34 (Paříž hraje prim), ovlivnil svou formou i Vrchlického, Karáska ze Lvovic další, kteří jej překládali. Nejlépe ale snad mimo formální stránky vystihl i ducha Villonovy poezie právě Otokar Fischer a zájemce o Villona by neměl ani přehlédnout knihu Jarmily Loukotkové Navzdory básník zpívá s kompletním překladem Villonových básní včetně balad v žargonu a která je snad nejrozsáhlejší knihou o Villonovi.
Autorovy další knížky
| 1985 |  Velká závěť |
| 2009 | Básně |
| 2010 | Malý a Velký testament |
| 2009 | Já u pramene jsem a žízní hynu |
| 1964 | Já, François Villon |
Co napsat?Opravdový básník i rebel.