Já jsem oves
Madla Vaculíková , Pavel Kosatík
Madla Vaculíková v rozhovoru s Pavlem Kosatíkem. Jméno Madly Vaculíkové není veřejnosti zcela neznámé. Naopak - ctitelé Ludvíka Vaculíka mají možná dojem, že ji už dávno důvěrně znají z jeho knih; pro mnohé je tak dodnes "literární postavou". Teprve nedávno vstoupila sama do literatury jako autorka dvou knih dopisů Jiřímu Kolářovi a zaujala čtenáře hned napoprvé svými názory a svým moudrým pohledem na současné společenské a kulturní dění. Zdálo by se, že k jejímu "obrazu" už není co dodat. Ale je tomu skutečně tak? Jaká je vlastně Madla-Marie Vaculíková, jak vidí dnešníma očima svůj život - strávený z větší části po boku významného českého spisovatele a disidenta? Druhé, doplněné vydání úspěšné knihy. Vychází ve spolupráci Jaroslava Jiskrová - Máj. JUDr. Pavel Kosatík (* 13. června 1962 Boskovice) je český novinář a spisovatel. V roce 1984 absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Po studiích začal pracovat u Dilie jako právník specializovaný na autorské právo, po dvou letech přešel do nakladatelství Československý spisovatel (1986-1990). Pracoval jako redaktor v několika nakladatelstvích a v redakcích - Mladá fronta DNES (1992-95), Reflex (1995), Hospodářské noviny, Ikarie - 1990. Od roku 1996 je na "volné noze". Začal jako spisovatel sci-fi, dnes je znám jako spisovatel faktu, literární historik. Pravidelně publikuje v časopisech Týden a Respekt.... celý text
Přidat komentář
Paní Vaculíková byla moudrá žena a pan Kosatík to dokázal skutečně dobře literárně ztvárnit.
Pohled ženy, která byla celý život (zdánlivě) v pozadí. Bez její moudrosti/laskavosti by Vaculík nebyl Vaculíkem
Doporučuji.
Výborná kniha, a to zejména zásluhou nádherné kombinace autora a zpovídané bytosti- nádherné ženy Marie Vaculíkové. O avantýrách Ludvíka Vaculíka víme mnohé z jeho knih Český snář, Jak se dělá chlapec a Loučení k panně, neposledně pak z knih Lenky Procházkové Růžová dáma a Smolná kniha. O jeho ženě Madle se však z těchto knih příliš nedozvíme, ve Vaculíkově díle je jeho manželka jakousi mlčící čekající rekvizitou takřka bez vůle. V této knize má paní Vacuíková prostor hovořit o svém životě, svých zážitcích a postojích. Teprve zde je vidět, že ona byla schopna být Vaculíkovým rovnocenným partnerem, byla schopna s ním nejen sdílet jeho intelektuální životní styl, ale také reflektovat situaci v Československu, podporovat manžela při psaní, přepisování a vydávání samizdatových publikací. Uměla mu oponovat i mu být oporou. Z mého pohledu velmi inspirativní kniha i pro dnešní dobu, kdy ženy žijí v maskulinních vzorcích a mnohá manželství končí krachem.
Být já paní Madlou, roztrhnu Ludvíka Vaculíka jako hada - ale bylo by mi to houby platné (a taky by mi to nedovolila úcta k němu a přes všechnu zlost jakýsi druh pochopení). Paní Vaculíková byla zjevně žena mnoha skrytých talentů, které nesmírně nesobecky upozadila, žena velmi chytrá s vlastními názory, zároveň trpělivá, vlídná, vtipná. Oba Vaculíkovi už dnes shlížejí na Brumov z místa posledního, ale se mnou jsou stále tady.