Já jsem oves - rozhovor s Pavlem Kosatíkem
Pavel Kosatík , Madla Vaculíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/52950/bmid_ja-jsem-oves-rozhovor-s-pavlem-kosa-QCZ-52950.jpg
4
27
27
Jméno Madly Vaculíkové není veřejnosti zcela neznámé. Naopak - ctitelé Ludvíka Vaculíka mají možná dojem, že ji už dávno důvěrně znají z jeho knih; pro mnohé je tak dodnes literární postavou. Teprve nedávno vstoupila sama do literatury jako autorka dvou knih dopisů Jiřímu Kolářovi a zaujala čtenáře hned napoprvé svými názory a svým moudrým pohledem na současné společenské a kulturní dění. Zdálo by se, že k jejímu obrazu už není co dodat. Ale je tomu skutečně tak? Jaká je vlastně Madla-Marie Vaculíková, jak vidí dnešníma očima svůj život - strávený z větší části po boku významného českého spisovatele a disidenta?... celý text
Přidat komentář
Paní Vaculíková byla moudrá žena a pan Kosatík to dokázal skutečně dobře literárně ztvárnit.
Pohled ženy, která byla celý život (zdánlivě) v pozadí. Bez její moudrosti/laskavosti by Vaculík nebyl Vaculíkem
Doporučuji.
Výborná kniha, a to zejména zásluhou nádherné kombinace autora a zpovídané bytosti- nádherné ženy Marie Vaculíkové. O avantýrách Ludvíka Vaculíka víme mnohé z jeho knih Český snář, Jak se dělá chlapec a Loučení k panně, neposledně pak z knih Lenky Procházkové Růžová dáma a Smolná kniha. O jeho ženě Madle se však z těchto knih příliš nedozvíme, ve Vaculíkově díle je jeho manželka jakousi mlčící čekající rekvizitou takřka bez vůle. V této knize má paní Vacuíková prostor hovořit o svém životě, svých zážitcích a postojích. Teprve zde je vidět, že ona byla schopna být Vaculíkovým rovnocenným partnerem, byla schopna s ním nejen sdílet jeho intelektuální životní styl, ale také reflektovat situaci v Československu, podporovat manžela při psaní, přepisování a vydávání samizdatových publikací. Uměla mu oponovat i mu být oporou. Z mého pohledu velmi inspirativní kniha i pro dnešní dobu, kdy ženy žijí v maskulinních vzorcích a mnohá manželství končí krachem.
Být já paní Madlou, roztrhnu Ludvíka Vaculíka jako hada - ale bylo by mi to houby platné (a taky by mi to nedovolila úcta k němu a přes všechnu zlost jakýsi druh pochopení). Paní Vaculíková byla zjevně žena mnoha skrytých talentů, které nesmírně nesobecky upozadila, žena velmi chytrá s vlastními názory, zároveň trpělivá, vlídná, vtipná. Oba Vaculíkovi už dnes shlížejí na Brumov z místa posledního, ale se mnou jsou stále tady.