Já legenda
Richard Matheson
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/19056/bmid_ja-legenda-v7Y-19056.jpg
4
446
446
Já, legenda je jedním z nejslavnějších upírských románů dvacátého století. Svět postihla hrůzná epidemie a ti, kdo neměli to štěstí a přežili, byli přeměněni v krvechtivá stvoření noci. Až na Roberta Nevilla. Zdá se, že pouze on byl vůči nákaze imunní, jenže krutá ironie z něj učinila vyvržence. Ve dne zabíjí a v noci se schovává s nadějí na další den prázdného života. Je legendárním monstrem, které musí být zabito, protože se odlišuje od všech ostatních.... celý text
Literatura světová Povídky Sci-fi
Vydáno: 2008 , Laser-books (Laser)Originální název:
I Am Legend, 1954
více info...
Přidat komentář
Celkově vlastně hodně nevyvážená kniha. Povídka Já, legenda je podle mě naprosto super. A ostatní povídky vůbec. Tedy přiznávám, že jsem je nečetla všechny a skončila jsem Nepříčetným domem, ale dál bych se musela hodně přemáhat. A nevidím důvod k přemáhání, když je tolik dobrých knih, co jsem ještě nečetla.
Já, Legenda je výborná záležitost. Ostatní povídky v knize nic moc. Ale kvůli nim jsem si tu knihu v knihovně nepůjčoval, tak-že: u mě dobry ...
Prakticky perfektni, nadcasova post-apo upirina. Tady funguje zkratka vsechno. Pribeh se cte svizne a pritom nezapomina na detaily dokreslujici atmosferu, kulisy jsou patricne desive a predevsim je kladen duraz na vnitrni svet osameleho hrdiny a lidsky element osameni, touhy, paranoii a sebeklamu. Nechybi navic ani specificky, absurdni humor. Legendarni. Neville! Pojd ven!
"Já, legenda" je příběh o muži, který po globální katastrofě zůstal (pravděpodobně) posledním svého druhu. Čtenáři se stávají svědky existence Roberta Névilla, způsobu jeho přežívání, každodenních povinností, nočních střetů s "upíry", ale především zkoumají jeho psychiku a emoce, změnu postojů v průběhu času. Nedostatek charakterů vynahrazuje hutná atmosféra, myšlenkový přesah, nechybí ani pár akčních scén. Novela má skutečně minimum slabých míst a s odstupem pětašedesáti let neztratila nic ze své atraktivity. 85%
Druhou polovinu knihy vyplňují povídky. Výrazně z nich vyčnívá "Nepříčetný dům", který s citem pro detail ukazuje proměnu jednoho člověka, ztrátu jeho snů, iluzí a tragické zhroucení (80%). Povedené "Kdo je na drátě", rovněž pracuje s lidskou duší (70%). V obou příbězích si čtenář sám podle svého názoru a nátury může zvolit, zda se vše odehrávalo vlivem nadpřirozena, nebo hrdinům akorát straší ve věži.
V "Oběti" poznáme klasický předobraz filmových hororů o panence Chucky (65%).
Příjemně ponuré, temné, decentně mrazivé očekávání příchodu něčeho zlého - to jsou klady "Bílých hedvábných šatů" (65%).
Zbývající povídky mě neoslovily nad průměr.
Když se scénáristé odklání od původního zpracování jsem z toho nervózní a často nespokojen s jejich pojetí příběhu . Zde jsem si film užil lépe. Atmosféra samoty byla sugestivnější, stejně jako surový boj o přežití. Také nakažení mi do celého příběhu lépe seděli než upíři a nový mutanti. Kniha má svou kvalitu a závěr překvapivý. Zde bych to viděl na čtyři hvězdy. Další povídky (dvě hvězdy) jsou většinově slabé a nepříjemně narušují skvělý příběh Roberta Nevilla. Já, legenda a povídkám by prospělo, kdyby byly vydané samostatně.
Titulní novela je nadčasová záležitost, která je svým způsobem děsivá i po letech, protože podobná situace se může v nejbližší budoucnosti přihodit. Matheson je úsporný spisovatel, protože na vytvoření depresivní atmosféry nepotřebuje moc místa, ale v pár větách uvede čtenáře do obrazu a posléze už jen prohlubuje vztah mezi ním a titulním hrdinou, který je zoufale osamocen a čeká na jakýkoliv kontakt. Ocenit se musí i čtivost, spád a samotný nápad a příběh, v němž není hodně věcí odhaleno, ale vůbec to nevadí, protože o hledání příčiny Já, legenda rozhodně není. A samotný závěr to pak už jen korunuje. Další povídky jsou, jak už to u podobných sbírek bývá, kolísavé kvality, žádná ale není vysloveně špatná. Kupříkladu Pohřbené nadání je ukázkou toho, jak Matheson ovlivnil Stephena Kinga, protože jde de facto o prolog Mrtvé zóny, který je tím pádem poctou Mathesonovi. Vyzdvihl bych ještě Za pět minut dvanáct, která je krátká, ale má děsivou a mrazivou pointu; Oběť, což je předchůdce wooodoo hororů, který nepostrádá atmosféru a opět údernou pointu a Nepříčetný dům, což je pro změnu hodně znepokojivá povídka. Zbytek už v paměti asi tak nezůstane a některé povídky (zejména Čarodějky a Tanec mrtvých) šly úplně mimo mě a moc jsem je nepochopil, ale to je v podobných sbírkách zcela běžné. Samotná Já, legenda je ale výborná a dodnes působivá a hodnocení si zaslouží vysoké, některé zbylé povídky ale knihu jako takovou sráží dolů. 70 %
Celému románu se musí vyčíst fakt, že se ve skutečnosti nejedná o román, ale o novelu. Avšak dobře napsanou s gradující atmosférou. Následuje pak soubor povídek, které mě celkem překvapily, že tam jsou... Hodnotím pouze novelu, povídky jsem četl jen tři, ty už byly slabší, tak jsem si nechtěl kazit dojem z knihy.
Pokud bych měl hodnotit pouze příběh Já legnda, dal bych plný počet hvězd. Ale co se týče hodnocení knihy, jako celku tak jednu ubírám - některé povídky, co jsou v knize krom ústředního příběhu jsou slabší. Ale jinak jsem s knihou a investicí za její koupi spokojen. V příběhu Roberta Nevilla jsou marnost a zoufalství poslední lidské bytosti až hmatatelné a ponurá atmosféra je misrně vykreslená. Například scéna se psem je hodně silná.
A ja som sa tak tešila keď som ju zbadala..velké sklamanie keď som sa dostala do polky knihy a ona jednoducho skončila..:(
Kniha je koncipována jako sbírka několika povídek. Nevím proč to není uvedeno na titulní obálce. Povídka Já legenda je, ale skvělá od filmu se hodně odlišuje a je velmi napínavá a zajímavá, bohužel v polovině knihy Já legenda končí a je zde mnoho dalších kratších povídek, které v tuto chvíli nemám chuť číst. Časem možná přečtu.
Zvláštní kniha. První cca polovina knihy, tvořená stejnojmennou kapitolou, víceméně zpodobňuje filmové zpracování, jemuž je předlohou, jen umí lépe vykreslit pochmurnou atmosféru. Ovšem zbytek knihy na tento děj nikterak nenavazuje, jedná se o sbírku nesourodých, většinou až surrealistických povídek, což moc nechápu. Po první skvělé kapitole celkem nepříjemné zklamání.
Kdysi kdysi dávno jsem viděl film s Willem Smithem, ale tuhle zásadní novelu, řekněme základní kámen žánru zombie survival, jsem tak nějak míjel. Je to přitom příjemné svěží a krátké dílko v zásadě o jedné postavě, kterou je zdánlivě cynický chlapík s citlivou duší, mající svůj opevněný dům ve světě, který po epidemii ovládli živí i mrtví upíři. Ostatní komentující mají pravdu, že náhlé ukončení příběhu v 50% elektronické knihu trochu naštve. Zbývající povídky jsem proto ani nečetl, nechám si je na později.
Stejně jako pro některé ostatní bylo i pro mě trochu zklamáním, že se jedná o povídkový soubor. Což ale zjistíte až v polovině knihy, kdy najednou, zcela nečekaně "Legenda" končí a objeví se další povídka. No a pak další a další .... Jsou též celkem povedené, většinou, ... ale celkový dojem z knihy mi to pokazilo. Dávám 4*
Nicméně samotná "Legenda" určitě stojí za přečtení, kdo má rád postapo, bude spokojen.
Povídka Já, legenda byla skvělá. Čtivá, zajímavá a napínavá, i když mě překvapilo jak odlišná je od filmové verze. Bohužel zbytek povídek mě velmi zklamal, už jen tím, že jsem myslela, že alespoň budou ze stejného prostředí jako povídka Já, legenda. Bohužel.
Mnohem raději bych byla za útlou knížečku pouze s povídkou Já, legenda. Zde mi přijde, že jsou zbytečně nahnány stránky povídkami, kde dobrá polovina z nich je kvalitou spíše podprůměrná.
Předně, vůbec jsem nevěděl, že jdu do povídkové knížky a film jsem neviděl. Zbytek, který jsem chtěl napsat, naprosto vystihl uživatel Atlantis. Do těch kratších povídek jsem v podstatě už ani neměl chuť, pár jsem jich ani nedočetl.
Já, legenda je naprosto fenomenální povídka. Skvěle vystavěný svět, do kterého pomalu pronikáte, dostatek tajemství, aby vás děj táhnul dopředu a hlavně inteligentní hlavní představitel.
Proč tedy jen tři hvězdy, když jde o jeden z nejlepších příběhů, které jsem v poslední době četl? Problém je právě v tom slově povídka.
Já, legenda je jen jednou částí této knihy a tato skutečnost je poměrně mistrně upozaděna, takže čtete, jste v půli knihy a on je najednou konec. Zbytek tvoří krátké hororové povídky, které jakoby vypadly z pořadu Věřte, nevěřte a ze kterých si nyní (asi týden po dočtení) nepamatuji ani jednu.
Nechápu sice, proč vydání této knihy z roku 2018 od Argo nemá nějak v názvu zakomponováno, že se jedná o povídkovou sbírku, a ne o samostatný román, ale budiž. Daleko více totiž nechápu, že Matheson coby autor nemá mezi horrorovými spisovateli mnohem větší věhlas, protože literární strašení mu jde ale zatraceně dobře. Jeho styl je poměrně jednoduchý a přímočarý, nezdržuje se obsáhlou popisností, ani nikterak pečlivě nebuduje charaktery, proto mají jeho texty spád a i díky jednoduchému jazyku se snadno čtou. Používá standardní horrorová témata a rekvizity, a nezachází do žádných extrémních bizarností a hnusů; jeho hlavní silou jsou totiž úderné pointy a zneklidňující až skličující atmosféra. Titulní novela "Já, legenda" sbírce vévodí a právě tou skličující atmosférou dokáže doslovně ubíjet. Spíš než o horror jde o depresivní, smutný příběh člověka se srdcem bojovníka, který se neumí vzdávat a pokračuje dál, i když zůstal na vše sám ve světě, který ho chce zničit. Kromě ní bych vypíchl ještě neurotický a intenzivně nepříjemný "Nepříčetný dům", ve kterém sledujeme precizně vystavený psychický rozklad jednoho průměrného muže; zlověstnou "Oběť", excentricky pojaté, divné "Tanec mrtvých" a "Válku čarodějek", nebo klidně i "Za pět minut dvanáct", která se stává mrazivou sice až svou úplně poslední větou, ale to tak, že zatraceně.
Jo, a pokud máte rádi horrory, ve kterých se protagonisté postaví zlu a hrdinně jej zapudí s vyústěním do spokojeného happyendu, tahle kniha se vám líbit nebude...
Skoro celá knížka super, ale ten konec mi přišel hodně rychlej jako by autor už nevěděl co si s příběhem dál počít. Nicméně stálo to za to.
Část díla
Bílé hedvábné šaty
1951
Já, legenda
1954
Kdo je na drátě?
1989
Nepříčetný dům
1953
Oběť
1969
Autorovy další knížky
| 2008 | Já legenda |
| 1999 | Jak přicházejí sny |
| 2022 | Zmenšující se muž |
Některé knihy v mojí soukromé knihovně to mají horší než jiné. Tak třeba Já legenda na přečtení čekala dlouhých 12 let. V roce 2007 knihu vydal Laser při příležitosti filmu v kině... film se mi tehdy docela líbil, tak jsem chtěl mít i předlohu (že si ji přečtu až za 12 let mě tehdy nenapadlo ani omylem). No a musím říct, že to je jiné. Film byl tehdy akční Hollywood... zatímco knížka jde úplně jinou cestou. Neveze se na vlně střílení upírů (kterou skvěle ovládá Blade), ale je pomalejší, možná trochu meditativní. Popisuje život chlápka, který je poslední člověk na Zemi a snaží se žít. A přežít. A rozjímá nad životem a smrtí. Nad tím, proč se nevrhnout mezi upíry a nenechat se kousnout. Líbily se mi popisy každodenní rutiny - poslouchání vážný hudby, čtení Stokera, kouření cigaret a popíjení whisky. A ačkoliv knížka ze začátku nevypadá moc dějově a na první pohled se vleče, ve skutečnosti postupuje rychle vpřed a pracuje s vývojem hlavního hrdiny. A všechno to míří k dost mrazivý pointě. Richard Matheson byl prostě kabrňák a Já legenda je jedna z věcí, která se člověku dostane pod kůži. A je to dobře. Těším se, že si někdy (třeba za dalších 12 let) přečtu knížku znovu. A třeba k tomu přidám i ty povídky, o který je knížka doplněná. Pokud jste ještě nečetli, neváhejte. Nakladatelství Argo vydalo před rokem "legendu" znovu. A třeba vedle jejich novýho vydání Draculy to vypadá naprosto úžasně