Já nevím
Barbara Abel
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/413113/bmid_ja-nevim-Ukp-413113.jpg
4
134
134
Zdánlivě obyčejný den a zdánlivě obyčejné osudy lidí, které spolu souvisí víc, než by se mohlo zdát. Školka U pěnkavek vyjíždí na výlet, během stavění lesních domečků se ale ztratí malá Emma. Několik učitelů, včetně nepříliš oblíbené diabetičky Myléne, se ji vydá hledat. Po hrůzostrašné hodině strachu se holčička najde, ale co její učitelka? Myléne zůstala v lese, glykemický index nebezpečně klesá a pětiletá Emma opakuje jediné: „Já nevím“. Je to ale pravda? Ve skutečnosti toho ví víc, než by měla, což si uvědomuje především její matka, která má poměr s otcem zmizelé Myléne. A situace se začíná komplikovat…... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2019 , XYZ (ČR)Originální název:
Je sais pas, 2016
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Kniha se četla lehce, byla to taková jednohubka za dvě hodinky. Všechny postavy mi přišly velice nesympatické. A konec přehnaný. SPOILER! Můžete mi někdo vysvětlit proč policie pořádně neprohledala les i kvůli té učitelce?!
Musím říct, že mě kniha vlastně vcelku bavila, ale nějaké výhrady mám. Nejsem úplně zběhlý čtenář v thrillerech, ale jsem spokojená, jakou atmosféru si kniha po většinu času nesla.
Postavy jsou zajímavé a to i přes fakt, že mi ani jedna nebyla sympatická. Učitelka v mateřské školce rozhodně neměla být puštěna k práci s dětmi, protože ten její vztah k nim mi přišel spíš negativní. Ale aspoň se snažila plnit ty hlavní povinnosti, když už nedávala stránku emoční.
Malá holčička mi smrděla od začátku a úplně mi vstávali vlasy z toho, jak všichni okamžitě předpokládají, že malé děti jsou andílci. Jsou, ale jen do bodu, pokud je vše podle nich. Že jsou vůči své dceři zaujatí rodiče jsem dokázala pochopit, ale s postupujícím příběhem a odhalováním nějakých faktů jsem cítila větší a větší naivitu, hlavně ze strany matky.
Hlavní hrdinky mi bylo částečně líto. Dostala se do bodu vlastního vyhoření a do toho se jí začaly bortit všechny ideály, které vygradovaly do absurdna v úplném závěru. To, jak byl její osud nakonec ukončen se mi ve výsledku moc líbilo a přišel mi uvěřitelnější, než kdyby se rozhodla souhlasit s návrhem, co jí byl dán.
Na můj vkus byl zbytečný ten překombinovaný a nafouknutý konec. Za mě by mnohem lépe fungovalo, kdyby se po odhalení pravdy zůstalo u dilematu říct či neříct celou věc policii, protože takhle se vlastně ze všech protagonistů stali celkem slušní psychopati a místo wow efektu na konci jsem spíš zakroutila očima.
Kniha určitě nabízí spoustu různých lidských osudů, kdy se ukazuje velký vliv prostředí na to, jaký kdo může být. Ale že to není úplně směrodatné, jelikož dvě diametrálně rozdílné rodiny nakonec prošli téměř identickým osudem. Kniha by si zasloužila i trošku péče s textem, aby se nestřídaly časy vyprávění, ale i tak jsem ráda, že jsem se do ní pustila.
(SPOILER)
Když venku prší a snáší se mlhy, mám vždy chuť na nějaký temnější příběh - klidně z žánru thrilleru.
Jelikož už jsem tohle bažení dlouho neměla, na poličce se mi mezi nepřečtenými knihami schovávala jen tato kniha, která by splňovala nějakou dávku napětí a temnoty. Rozhodla jsem se do ní jednoho večera vklouznout a ze začátku mě bavila hodně...
Rodičovství, děti, les, zmizení - nic příliš strašidelného... Naopak to splňovalo moji touhu po lidských dramatech... Zaskočilo mě střídání minulého a přítomného času, což snad ani nemohl být záměr vzhledem k tomu, jak rušivé to bylo... Nevím, zda je to však chyba autorky či překladu. Nicméně jsem to po chvíli začala ignorovat. Zajímalo mě jediné - jak tohle dopadne, jak to skončí...
Bohužel děj příběhu se začal strašně vléct... Natahoval se. Opakoval se. Nic moc se nedělo. A postavy dělaly takové chyby a patlaly se pořád v tom samém, že už jsem opravdu jen chtěla vědět, jak to skončí s Mylene, byť jsem ji nijak zvlášť ráda neměla...
Ovšem, co se nestalo?
Samozřejmě přesně to, proč už thrillery nečtu, jakkoliv slibně začnou... Opět se totiž všechny postavy zbláznily, vypuklo šílenství... Vytřískat z toho co nejvíc šokujícího a zvráceného byl zřejmě autorky jediný cíl, aniž by brala na zřetel nějakou uvěřitelnost a pravděpodobnost. Ta snaha za každou cenu šokovat už mě začíná u autorů tohoto žánru štvát. Do určité doby tomu všemu jakž takž věříte a zdá se vám to realistické, ale pak to sklouzne k takové primitivnosti a nepochopení, že je celý příběh rázem na odpis...
Co mi zůstane v paměti? Jáma... S malou holčičkou a její paní učitelkou... Jáma, která pohřbila tolik životů.
Od Barbary Abel už nikdy nic víc...
Docela dlouho jsem nečetla thriller a musím říct, že tenhle úplně nezklamal, ale ani jsem nebyla napětím bez sebe, jak to všechno dopadne. Opět mě naštvala špatná práce lidí, kteří mají hlídat chyby v textu, to se tady zase nepovedlo a zklamává mě to bohužel stále častěji. Každopádně styl psaní byl fajn, příběh se četl dobře, mohu vlastně doporučit komukoli, kdo nepotřebuje supernapětí..
Od knihy jsem příliš neočekávala, ale musím přiznat, že příběh překvapil. Určitě jsem se u čtení nenudila, ale není to ani příběh, který by ve mě zanechal nějaké dlouhodobější emoce.
Příběh není špatný. Ale za to střídání časů v jedné větě bych normálně navrhovala trest. To je hrozné zvěrstvo. Jak to mohla redaktorka takhle pustit, nechápu...
Knížka, od které jsem se nemohla odtrhnout. Stále jsem čekala jak se bude příběh vyvíjet a co z toho nakonec bude. Konec mě dostal. Nedokázala jsem ho předem odhadnout, takže mě opravdu překvapil. Pro mě skvělá kniha.
Výborné, velice dobré čtení, stránky plynou úplně samy.
Ale jak mi to šlo na nervy!
V celé knize nebyla jediná sympatická osoba - jeden horší než druhý, a to pochopitelně počítám i děti.
To jsem dlouho nezažila, přitom čtu opravdu hodně.
No, ale námět super, kniha se mi nehledě ke všemu výše, moc líbila a těším se na další od této autorky.
Doporučuji!
Podle zdejších hodnocení jsem neměla moc vysoká očekávání, ale nakonec mě knížka příjemně překvapila. Jasně, je to jednodušší oddechovka, nepředpokládám, že bych na knížku moc dlouho vzpomínala, ale fajn zábava na dvě hoďky.
Já nevím - fakt nevím, jak se mi to podařilo dočíst, protože takovou nudu jsem dlouho nezažila. Styl psaní (když pomineme již několikrát zmiňované střídání časů) je neuvěřitelně rozvleklý, ostatně stejně jako příběh sám. Postavy - to je s prominutím jeden magor vedle druhého a jejich motivace je naprosto neuvěřitelná. Od této autorky se budu držet rozhodně dál!
Kniha, od které jsem si nic moc neslibovala. Kniha, od které jsem si po přečtení prvních řádků slibovala spíš nic než moc. Ale předčila má očekávání, hlavně tedy příběhem, nebylo to nakonec úplně zlé, autorka dovedla probudit mou zvědavost. Z plno odstavců je možné přečíst jen první větu, protože zbytek jsou více méně jen plky, které průměrně inteligentnímu čtenáři docvaknou z četby mezi řádky, takže lze hodně přeskakovat a jde to rychle.
Body dolů: 1) za střídání časů, které je na pár facek...vůbec nechápu, jak to mohlo projít.
2) za až prostou jednoduchost. Danou nejen předvídatelností příběhu, ale i všelijakými banalitami, které autorka podává jako něco mimořádného, ale i hojným opakováním již řečeného a občasnými nesourodými informacemi.
Já nevím - je to v knize jakési zaklínadlo, jak se vyhnout pravdě. Úplně na začátku jsem chtěla knihu odložit, dokonce jsem přemýšlela, komu ji nabídnu. Příběh mi připadal jako slohové cvičení - vyprávění a popis. Zvítězila zvědavost, jak vše dopadne. Mně tam svým chováním vadili všichni. Myléne jsem nevnímala jako tu špatnou, ale ti ostatní to byla pěkná sebranka s šokujícím jednáním. Tři a půl hvězdy dávám za ten smutek, který kniha vzbuzuje.
Kniha mě bavila.Sileny psychotriller.Cloveka až mrzí co udělá jedna skoro normální rodina.
Tahle kniha ve mně bude asi nějakou dobu doznívat... Ráda bych ten příběh viděla zfilmovaný :-)
Mylène mi byla nesympatická hned od začátku, jak mluvila se svým otcem. No být na místě táty, asi ji jednu vrazím. Patrick, namyšlený arogantní a nesympatický. Ostatní mi nevadili. Emmy mi bylo místy i líto. Jen na konci jsem nepochopila Camille, vše mohla řešit úplně jinak, ale to je jen můj názor, autorka to zamýšlela jinak a já jí to nijak nevyčítám.
Styl psaní mi vůbec nevadil.
Pro mne super čtení, napínavý příběh o zmizení malé holčičky, který se rozvine v psychologické drama o záchranu rodiny, cti i života....Určitě stojí za přečtení, čtivá, napínavá a smutná...
Až na úplný závěr skvělé a napínavé počtení, a ač se dá vše předem vytušit, u této knihy mi to nevadilo .
Já nevím .... dvě slova, která mohou rozhodnout o životě či smrti ....
Náhled do života jedné rodiny a otázka :
Kam až můžete zajít, když chcete ochránit své blízké ? Pro každého z nás může mít tato hranice jiný rozsah ....
To je psychologické drama o nepředvídatelnosti člověka a jeho osudu ...
Ráda bych si přečetla další knihu této autorky.
Já nevím
(SPOILER) Stejně jako název knihy, tak ani já vlastně nevím, jak hodnotit..
Prolínala se minulost a přítomnost strašně rušivě, přitom se nic nedělo.
Od třetiny knihy mě zajímalo jen to, jak to dopadne s Mylene.
A jak tu pár lidí podotklo, na konci se ze všech vyklubali psychopati :D