Já. O mozku, vědomí a sebeuvědomování
František Koukolík
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/236374/bmid_ja-o-mozku-vedomi-a-sebeuvedomovani-236374.jpg
4
27
27
František Koukolík je lékař, neuropatolog, jenž se zabývá vztahem mozku a chování. Ve své nové knize Já (O vztahu mozku, vědomí a sebeuvědomování) se zaměřil na starou a otevřenou otázku – jak a proč mozek tvoří vědomí a jaký je vztah mozku vědomí a sebeuvědomování. Kniha je založena jak na praktických klinických zkušenostech, tak na současné zkušenosti kognitivní a výpočetní neurovědy. Autor chápe vědomí i sebeuvědomování jako funkční systémy mozku. Kniha, kterou obohacuje velký počet klinických pozorování a obrázků, je určena lékařům, psychologům, filosofům, odborníkům počítačové vědy, zvláště pak široké vzdělané veřejnosti.... celý text
Přidat komentář
Mozek, vědomí, sebeuvědomování - fascinující a vzrušující témata. Neustále zajímavá - alespoň pro mě.
Získala jsem spoustu informací a odpovědí. Napadaly mě i nové otázky - některé zůstaly nezodpovězené, což vůbec není mínusem textu, právě naopak, jsou impulsem pro hledání dalších odpovědí. Přiznávám, že pro výběr a čtení je potřeba vyšší míry zájmu a vyšší míry zaujetí. Čtení a vstřebávání informací není úplně jednoduché (u několika obrázků jsem potřebovala polopatičtější popis a vysvětlení), ale pokud vytrváte, soustředění a námaha se vyplatí. Jde o informačně bohatou knihu, při zachování nezbytné odborné přesnosti - i pro laiky - co nejsrozumitelněji napsanou. Plusem jsou uváděné zdroje a poznámky.
Já. O mozku, vědomí a sebeuvědomování jsem četla hned po knize Nejspanilejší ze všech bohů a můžu říct, že obě se harmonicky doplňují. Je velmi pravděpodobné, že si obě zmíněné knihy za čas přečtu znovu.
...asi nebude překvapením mé doporučení.
Zajímavá kniha o mozku a vědomí se spoustou odkazů na prováděné studie a testování.
Zajímavá publikace, přesto si myslím, že v tomto oboru existují kvalitnější knihy :) A některým tématům se mohl autor věnovat obsáhleji.
V predhovore autor píše: "Knižka je náročná. Určená je predovšetkým lekárom, psychológom, filozofom etc." - odbornej verejnosti. A vskutku sa čitateľ stretne s prístupom "koukolíkovským" - striktne rigoróznym. Pre diela českého neurológa je charakteristické opatrné našľapovanie vo vodách neurovied. Odmieta sa k špekuláciam vôbec vyjadrovať a plytvať na ne priestor knihy. Miestami však ironicky na nejakú spopularizovanú poukáže. Kto nachádza v ľudskom mozgu fenomenálny ekvivalent vesmíru, knižku docení.
Koukolíkovy texty nejsou jednoduché. Ale i kdyby to bylo jen pár vět, které snad nějak vstřebám a pochopím, stojí to za to!
Jde o odbornou neurologickou publikaci, přičemž Koukolík textu dodává subjektivní autorské zabarvení, které lze u podobných typů knih vnímat jako přednost – samozřejmě záleží na oné osobnosti jejich autora. Zkoumání podstaty vědomí z pozice neurologie nepřináší žádná zásadně překvapivá zjištění. Dílčím způsobem je ovšem kniha dost zajímavá. Mimo jiné také kontextem, v němž (sebe)vědomí nezkoumá jen čistě z antropocentrického hlediska, ale jako jev týkající se pravděpodobně také velkého počtu druhů zvířecí říše. Nezbytné kapitoly týkající se neurodegenerativních nemocí, autismu, schizofrenie, drog aj. jsou ovšem dosti stručné a neobsahují nic moc navíc oproti jiným podobným textům. Mimochodem, už jsem na to narazil dříve - Koukolík také zmiňuje tento zajímavý pokus Daniela Simonse a Christophera Chabrise týkající se pozornosti, který stojí za to si vyzkoušet: https://www.youtube.com/watch?v=vJG698U2Mvo
Slovo vědomí má pro nás mnoho významů a pan Koukolík nám dává "návod" jak tyto významy rozlišit, resp. rozlišuje tři základní významy tohoto slova:
1. Vědomí, jako fyziologický stav bdělosti, kdy smyslově vnímáme, komunikujeme s prostředím i jinými lidmi. Fyziologickou změnou vědomí je pak spánek, patologickou nějaký druh bezvědomí, např. kóma.
2. Vědomí ve smyslu zkušenosti, v této sféře je vědomí, jako zkušenost, osobní, má subjektivní charakter, filozoficky řečeno „qualia“, je to čistě osobní pohled na realitu, s přispěním všech smyslů, myšlení, emocí, paměti, představivosti, jazyka, ... mluvíme o vědomí záměrném - jsme si toho, co děláme, vědomi, naše jednání je ovlivněno naším záměrem a vlastním úhlem pohledu.
3. Třetí význam tohoto slova, je podle Koukolíka těžko přeložitelný do češtiny, v angličtině je to slovo „mind“, něco jako: „... v co věříme, v co doufáme, čeho se bojíme, co zamýšlíme, očekáváme, po čem toužíme.“ , tedy určitý mentální stav, sebeuvědomování, nebo niterný svět.
Zrovna tak výraz "sebe-uvědomování" je možné chápat více způsoby, ve smyslu uvědomění si sebe sama v momentě, kdy jsme si zároveň vědomi toho, že si je někdo vědom nás: je to „… vědomí o vědomí, a to nejen svém, ale také o vědomí druhých lidí….“ („vidím a vím, že vidím“), které lze modifikovat ve smyslu „vidím a vím, že on/ona ví, že vidí, nebo že já vidím“, znamená to, že v běžném životě zcela automaticky přisuzujeme chování jiných lidí mentální stavy (tedy vnímání, přesvědčení, atp.). Ve druhém významu pak užíváme sebeuvědomění pro vyjádření toho, když sledujeme sami sebe, např. v létě ležíme u vody a vnímáme, jak nás hřeje slunce, cítíme paprsky na své kůži, vnímáme, že ležíme na hrbolaté zemi, ... jsme si vědomi toho, že pociťujeme, ale i toho, že (se) pozorujeme, jak pociťujeme, že přemýšlíme. Malé děti, v momentě, kdy začnou používat tento druh sebeuvědomování, začnou používat osobní zájmena.
V běžném životě nám samozřejmě tyto odlišnosti splývají, mysl, mozek a vědomí nám tvoří celek, přesto, i v běžném životě, pokud chceme o vědomí přemýšlet, neměli bychom zaměňovat mozek s myslí a mysl s vědomím. Mozek řídí tělo jako celek, mysl ke své činnosti používá mozek a vědomí, naše vědomé „já“ užívá, pro své sebeuvědomění, vnímání vlastního já a pro přemýšlení, mysl.
Přestože se v této knížce dozvíme ohromnou hromadu zajímavých faktů a příběhů z lidského života, nenašel jsem v ní to, proč jsem ji začal číst - a to podrobnější vysvětlení lidského sebeuvědomování, neboli vědomí vyššího řádu. Každopádně poučná kniha.
Štítky knihy
spánek vědomí mozek neurověda neuropsychologie duševní poruchy, duševní nemoci neurofyziologie sebeuvědomování
Kniha je to dobrá, ale žádný zásadní vhled do titulních témat nezprostředkovává. Působila na mě jako soupis poznatků z evoluční biologie, neurověd a medicíny (k roku 2013), aniž by Koukolík dokázal zužitkovat jejich vysvětlující potenciál. Měl jsem při čtení setrvalý pocit, že kniha dokola vypráví o tom, že když kooperujeme/spíme/máme deprese/..., děje se v mozku to a to.