Já: O mozku, vědomí a sebeuvědomování
František Koukolík
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/236374/bmid_ja-o-mozku-vedomi-a-sebeuvedomovani-236374.jpg
4
28
28
František Koukolík je lékař, neuropatolog, jenž se zabývá vztahem mozku a chování. Ve své nové knize Já (O vztahu mozku, vědomí a sebeuvědomování) se zaměřil na starou a otevřenou otázku – jak a proč mozek tvoří vědomí a jaký je vztah mozku vědomí a sebeuvědomování. Kniha je založena jak na praktických klinických zkušenostech, tak na současné zkušenosti kognitivní a výpočetní neurovědy. Autor chápe vědomí i sebeuvědomování jako funkční systémy mozku. Kniha, kterou obohacuje velký počet klinických pozorování a obrázků, je určena lékařům, psychologům, filosofům, odborníkům počítačové vědy, zvláště pak široké vzdělané veřejnosti.... celý text
Přidat komentář
Zajímavá kniha o mozku a vědomí se spoustou odkazů na prováděné studie a testování.
Zajímavá publikace, přesto si myslím, že v tomto oboru existují kvalitnější knihy :) A některým tématům se mohl autor věnovat obsáhleji.
V predhovore autor píše: "Knižka je náročná. Určená je predovšetkým lekárom, psychológom, filozofom etc." - odbornej verejnosti. A vskutku sa čitateľ stretne s prístupom "koukolíkovským" - striktne rigoróznym. Pre diela českého neurológa je charakteristické opatrné našľapovanie vo vodách neurovied. Odmieta sa k špekuláciam vôbec vyjadrovať a plytvať na ne priestor knihy. Miestami však ironicky na nejakú spopularizovanú poukáže. Kto nachádza v ľudskom mozgu fenomenálny ekvivalent vesmíru, knižku docení.
Koukolíkovy texty nejsou jednoduché. Ale i kdyby to bylo jen pár vět, které snad nějak vstřebám a pochopím, stojí to za to!
Jde o odbornou neurologickou publikaci, přičemž Koukolík textu dodává subjektivní autorské zabarvení, které lze u podobných typů knih vnímat jako přednost – samozřejmě záleží na oné osobnosti jejich autora. Zkoumání podstaty vědomí z pozice neurologie nepřináší žádná zásadně překvapivá zjištění. Dílčím způsobem je ovšem kniha dost zajímavá. Mimo jiné také kontextem, v němž (sebe)vědomí nezkoumá jen čistě z antropocentrického hlediska, ale jako jev týkající se pravděpodobně také velkého počtu druhů zvířecí říše. Nezbytné kapitoly týkající se neurodegenerativních nemocí, autismu, schizofrenie, drog aj. jsou ovšem dosti stručné a neobsahují nic moc navíc oproti jiným podobným textům. Mimochodem, už jsem na to narazil dříve - Koukolík také zmiňuje tento zajímavý pokus Daniela Simonse a Christophera Chabrise týkající se pozornosti, který stojí za to si vyzkoušet: https://www.youtube.com/watch?v=vJG698U2Mvo
Slovo vědomí má pro nás mnoho významů a pan Koukolík nám dává "návod" jak tyto významy rozlišit, resp. rozlišuje tři základní významy tohoto slova:
1. Vědomí, jako fyziologický stav bdělosti, kdy smyslově vnímáme, komunikujeme s prostředím i jinými lidmi. Fyziologickou změnou vědomí je pak spánek, patologickou nějaký druh bezvědomí, např. kóma.
2. Vědomí ve smyslu zkušenosti, v této sféře je vědomí, jako zkušenost, osobní, má subjektivní charakter, filozoficky řečeno „qualia“, je to čistě osobní pohled na realitu, s přispěním všech smyslů, myšlení, emocí, paměti, představivosti, jazyka, ... mluvíme o vědomí záměrném - jsme si toho, co děláme, vědomi, naše jednání je ovlivněno naším záměrem a vlastním úhlem pohledu.
3. Třetí význam tohoto slova, je podle Koukolíka těžko přeložitelný do češtiny, v angličtině je to slovo „mind“, něco jako: „... v co věříme, v co doufáme, čeho se bojíme, co zamýšlíme, očekáváme, po čem toužíme.“ , tedy určitý mentální stav, sebeuvědomování, nebo niterný svět.
Zrovna tak výraz "sebe-uvědomování" je možné chápat více způsoby, ve smyslu uvědomění si sebe sama v momentě, kdy jsme si zároveň vědomi toho, že si je někdo vědom nás: je to „… vědomí o vědomí, a to nejen svém, ale také o vědomí druhých lidí….“ („vidím a vím, že vidím“), které lze modifikovat ve smyslu „vidím a vím, že on/ona ví, že vidí, nebo že já vidím“, znamená to, že v běžném životě zcela automaticky přisuzujeme chování jiných lidí mentální stavy (tedy vnímání, přesvědčení, atp.). Ve druhém významu pak užíváme sebeuvědomění pro vyjádření toho, když sledujeme sami sebe, např. v létě ležíme u vody a vnímáme, jak nás hřeje slunce, cítíme paprsky na své kůži, vnímáme, že ležíme na hrbolaté zemi, ... jsme si vědomi toho, že pociťujeme, ale i toho, že (se) pozorujeme, jak pociťujeme, že přemýšlíme. Malé děti, v momentě, kdy začnou používat tento druh sebeuvědomování, začnou používat osobní zájmena.
V běžném životě nám samozřejmě tyto odlišnosti splývají, mysl, mozek a vědomí nám tvoří celek, přesto, i v běžném životě, pokud chceme o vědomí přemýšlet, neměli bychom zaměňovat mozek s myslí a mysl s vědomím. Mozek řídí tělo jako celek, mysl ke své činnosti používá mozek a vědomí, naše vědomé „já“ užívá, pro své sebeuvědomění, vnímání vlastního já a pro přemýšlení, mysl.
Přestože se v této knížce dozvíme ohromnou hromadu zajímavých faktů a příběhů z lidského života, nenašel jsem v ní to, proč jsem ji začal číst - a to podrobnější vysvětlení lidského sebeuvědomování, neboli vědomí vyššího řádu. Každopádně poučná kniha.
Mozek, vědomí, sebeuvědomování - fascinující a vzrušující témata. Neustále zajímavá - alespoň pro mě.
Získala jsem spoustu informací a odpovědí. Napadaly mě i nové otázky - některé zůstaly nezodpovězené, což vůbec není mínusem textu, právě naopak, jsou impulsem pro hledání dalších odpovědí. Přiznávám, že pro výběr a čtení je potřeba vyšší míry zájmu a vyšší míry zaujetí. Čtení a vstřebávání informací není úplně jednoduché (u několika obrázků jsem potřebovala polopatičtější popis a vysvětlení), ale pokud vytrváte, soustředění a námaha se vyplatí. Jde o informačně bohatou knihu, při zachování nezbytné odborné přesnosti - i pro laiky - co nejsrozumitelněji napsanou. Plusem jsou uváděné zdroje a poznámky.
Já. O mozku, vědomí a sebeuvědomování jsem četla hned po knize Nejspanilejší ze všech bohů a můžu říct, že obě se harmonicky doplňují. Je velmi pravděpodobné, že si obě zmíněné knihy za čas přečtu znovu.
...asi nebude překvapením mé doporučení.