Já se nebojím
Niccolò Ammaniti
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/4081/bmid_ja-se-nebojim-bzU-4081.jpg
4
68
68
V románu Já se nebojím se ocitáme v malinké, geograficky blíže neurčené vesničce na jihu Itálie. Je horké léto roku 1978. Protagonisté románu jsou děti ve věku mezi pěti a dvanácti lety. Jedním z nich je Michele Amitrano, jenž se jako dospělý vypravěč vrací k událostem, které jej hluboce poznamenaly. Já se nebojím je syrový a něžný román o krutosti světa, o předčasném loučení s časem dětských her a bezstarostnosti a také o boji s děsem a strachem, který si v sobě nosí každý člověk.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2005 , HavranOriginální název:
Io non ho paura, 2001
více info...
Přidat komentář
Keď som začala knihu čítať, hovorila som si, že to som sa asi pomýlila a nebude to nič pre mňa, dospelého človeka, aby som čítala o 10 ročnom chlapcovi.
Ale našťastie som v čítaní pokračovala a čakalo ma naozaj veľmi milé prekvapenie. Z toho chlapca sa v príbehu stal hrdina, statočný človek, ktorý hoci samozrejme vymýšľal so svojimi rovesníkmi a aj so svojou mladšou sestrou, tak neváhal riskovať, aby pomohol niekomu inému.
Možno je na škodu koniec knihy, kde som zostala viac než zaskočená.
Ale keď si prečítate celý príbeh, pochopíte prečo a čo všetko tento mladík zažil. Ani jeho rodina a okolie nie je nudnou partičkou. Asi najviac ma prekvapilo, do čoho bola zapletená jeho vlastná rodina, ale tak o to to bolo zaujímavejšie. Kľudne by som prijala nejaké pokračovanie, kde by sme sa dozvedeli viac, ale toto asi bol zámer, že to skončilo tak, ako to skončilo.
Určite môžem povedať, že neľutujem, že som po knihe siahla. Určite ju môžem len odporúčať
Když jsem knížku začala číst, uvědomila jsem si, že jsem ji už viděla jako film. I ten mne dost dostal, příběh je hodně drsnej. Knížka má neskutečně sugestivní atmosféru, úplně je cítit horko suchého italského jihu.
Niccolò Ammaniti prý napsal svou první knihu Žábry v rámci prokrastinace, když psal diplomku o neuroblastomech. Mrzí mě, že takhle krásně prokrastinovat neumím taky.
Já se nebojím je třetí kniha, kterou jsem od něj četla. A znovu si ho nemůžu vynachválit.
Malý Michele objeví v polorozpadlém domě něco velmi znepokojivého. Jak se zachová a co všechno mu to vezme/dá?
To vám neřeknu, protože byste si to měli vychutnat sami.
Příšerná, skvělá kniha.
Nedávám pět hvězd, protože by se mi kniha líbila. Tak, jak je psaná, se snad ani líbit nemůže... což neznamená, že není dobrá. Prvních třicet stran to bylo jen nepříjemné, zbylých 170 jsem stáhla za večer, se staženým hrdlem a balvanem na hrudi. Už je to nějaký ten měsíc, co se mnou kniha během čtení tolik zacloumala, na tak intenzivní knihu opravdu nenarazíte každý den. Naprosto chápu, proč se čtenáři nechají Ammanitim rádi uvrhnout do deprese a sama od něj ráda vyzkouším něco dalšího - ale až trochu vyprchá Já se nebojím.
(Dobrá rada na závěr - pokud také plánujete knihu stáhnout za večer, dejte si večeři raději předtím.)
Tak tohle určitě není kniha, kterou by si měl člověk přečíst, pokud se chce pobavit. Ačkoli třeba evokace horkého léta na italském venkově je mistrná, tvoří především rámec pro drsný až ošklivý příběh, jehož základem je kontrast mezi dětskou naivitou, laskavostí a odvahou a ziskuchtivostí, bezohledností a zbabělostí dospělých (tím ovšem nechci říci, že by se i mezi vedlejšími dětskými postavami tyto vlastnosti neobjevovaly). Kvalitní četba (oceňuji třeba i věrohodnost myšlení a chování dětských postav), o které budete možná dlouho přemýšlet, ale znovu už tuto knihu zřejmě do ruky nevezmete.
veľmi čtivé, živé, dramatické, smutné...malý taliansky skvost, teším sa aj na autorove ďalšie...a aby som nezabudla - vďaka pán vallo za dobre odvedenú prekladateľskú prácu (sk vydanie)
Komentář není negativní, tématem je skutečná událost, která sloužila jako předloha k napsání novely, a toto zjištění je první z drtivých, syrových, depresivních a trýznivých, které kniha na čtenáře chystá. Momenty, kdy se rozčílíte do běla( absurdita absence přemýšlení hlavního hrdiny), střídají ty, kdy skrz slzy nevidíte na petity.
Jako vsechny knihy od tohoto autora je to ctive, a zazitek silny. Uplne jsem citila to horko italskeho jihu. Je to i zfilmovane, ale ne tak skvele.
Čítala som už dávnejšie, ale doteraz si spomínam, že som knihu vzala do rúk a odložila až vtedy, keď som ju dočítala :-)
Já se nebojím
Tak to řekni. Mám. Řekni to.
Chtěl bych ti mámo má, chtěl bych ti říct.
Že při četbě Ammanitiho se cejtím líp.
Řekni mi mámo, ty přeci všechno víš a všechno znáš to, co je kolem nás ,tak řekni mámo jak vypadá čas.
Jak řeka, když proudem se valí, jak z oblaků, když padá sníh.
Jak bouře ,jež slyšet je zdáli, jak pláč ,co se proměnil v smích.
To tak zní čas ,to tak zní čas ...
Ammaniti je zajímavej. Tak samozřejmě Ital :) Ted se raději budeme bavit ve smyslu ,zajímavej jako spisovatel.
Vezmu tě a odvedu tě pryč. Už při prvním seznámení trefa do černýho.
A potom nic. Nic ve smyslu,nemůžu nic dalšího od něho sehnat.
Vyprodáno ! Antikvoše zarytě mlčí. Hlídací pes zase na oplátku knučí.
A tu se najednou zjevil. V jazyce slovenském,ale nakonec proč ne.
Když musíš milý čtenáři,tak prostě musíš. A po těch letech čekání ...
Vo co kráčí se dozvíte z anotace. Pohled očima kluka tu samozřejmě byl vícekrát. Jenže tu je to takové prekérnější zajímavě zamotané. Veselé neveselé. Trpké hořce rozpálené z Italského venkova. Tam na jihu život byl pro mnoho lidí mnohem těžší. Pravdu neví. Říká se to.Bojím se skoro říct. Někdy až taková nehezký nepěkná věc. Zpočátku naivní pohled upřímného kluka. Jak stránky plynou, čím dál tím více skličující nálada. Na někoho může působit dozajista až na těžký splín. Autor jako Ammaniti dokáže zaujmout a způsobem jakým to dělá je vždy velmi silným zážitkem. Je jednoduše zajímavej. To slovo vlastně nikdy nepoužívám, co se týká spisovatelů všeobecně :)
Pro mě tuplovaný zážitek v jazyce našich susedov. Tak snad nebol zážitek tolik zkresleny a celkom som si to naozaj i užil.
Kniha se dá zhltnút za takové den nebo naozaj maximálne dva.
Dakujem,to je všetko.
Horké léto tenkrát v sedmdesátém osmém.