Já se vrátím
Adriaan Van Dis
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/278321/bmid_ja-se-vratim-xdJ-278321.jpg
4
27
27
Podivná matka, po lásce lačnící syn a touha po snadné smrti Po letech chladu a odmítání se matka otevře svému synovi romanopisci. Dovolí mu, aby sepsal její životní příběh, pod podmínkou, že jí pomůže k snadnému odchodu. Dodrží oba svůj slib? Mohou si důvěřovat? Matka se synovi vysmívá lžemi a polopravdami. A jak vypráví, syn se od ní stále více odtahuje. Kdo je vlastně jeho matka? Jako dcera brabantského farmáře se ke zděšení své protestantské rodiny vdala za indonéského úředníka koloniální armády. Poté, co se svými třemi dcerami strávila válku v japonském zajateckém táboře, se dozvěděla, že jejího manžela popravili. Zcela bez prostředků a těhotná s jiným mužem se vrátila do Holandska. Zde se usadila, usmířila se se zámožnou rodinou a pečovala o svého šíleného muže — spisovatelova otce. Syn se ptá, zapisuje a čas od času nad ní láme hůl, zoufalý z nepřehledné směsice pravdy a lží. Román Já se vrátím je tragikomedií o chladné, leč fascinující matce, po lásce toužícím synovi a napínavé hře, kterou spolu hrají. ----- Příběh autora a jeho matky je zároveň příběhem dvou nizozemských generací dvacátého století. Vyznačuje se kontrastem mezi líčením bouřlivých válečných událostí a klidným životem syna spisovatele, který dlouho neměl tušení o tom, jak obrovským utrpením jeho matka prošla. - NU.nl Ona se svěřuje se zážitky, jež tajila po celá desetiletí, on si uvědomuje, že to, co dělají, má hodně společného s psychoanalýzou — jde až na kost v naději, že odhalí dávný původ utrpení. Já se vrátím ovšem není o chybách, nýbrž o omylnosti, dědičnosti psychických vlastností a v neposlední řadě o propojenosti řeči a těla. - Porota Libris Literatuur Prijs... celý text
Přidat komentář
Kniha, která vás nutí přemýšlet.
Zamyslet se nad svým životem. Nad tím koho milujeme a už tu dlouho nebude, nebo už nadobro odešel.
Zlo plodí zlo. Utrpení plodí utrpení. Člověk, obzvláště pak matka, musí být velmi silný, aby dokázal zapomenout na minulé útrapy a nepřenášet je do budoucnosti na své potomky. Někdy se to podaří až na konci života. Někdy...
Tento autobiografický, o to silnější, příběh asi ocení pouze náročnější čtenáři. Přesto si myslím, že by jej mělo číst co nejvíce "matek" i "dětí". Mnohé, co sami nedokážeme vyslovit, se můžeme dovědět právě v něm.
Tomu, koho zajímají mezigenerační vztahy, doporučuji (ne tak chmurnou) knihu Jiřiny Šiklové Deník staré paní http://www.databazeknih.cz/knihy/denik-stare-pani-5907, případně velmi zábavné Babky na divoko Mileny Holcové http://www.databazeknih.cz/knihy/babky-na-divoko-5170
Nádherná kniha - stylem psaní, obsahem, vším ...
Plně se ztotožňuji s komentářem napsaným DariDerekou, lépe bych to nenapsala.
Kniha má kouzlo. Mít ale takový vztah matka -syn- asi bych spokojený nebyl. Ale kniha není o mně. Stojí za přečtení, i když některé pasáže by mohli být nepatrně jasnější.
Z knihy jsem přečetla první dvě a poslední dvě kapitoly a bohatě mi to stačilo. Příběh má nejspíš hlubší rovinu, ale jaksi se mi na ni nepodařilo napojit. A znovu to zkoušet nebudu.
Pořád nad knihou přemýšlím. A to je jeden z důvodů, proč jsou pro mne knihy dobré. Nedají mi pokoj. :-)
Knihu doporučuji komukoliv, kdo už má „něco“ za sebou. Není to typická četba pro náctileté, protože si myslím, že ti by neocenili ani styl psaní, slova, které autor volil a možná ani to, co tím chtěl říci. Samozřejmě, pokud je někdo náctiletý sečtělý, může se mu to líbit, ale dle mého názoru je to kniha, která si najde své čtenáře a nebude to velký okruh. Budou to jen ti, kteří opravdu pochopí.
Krása. Tohle je přesně můj šálek čaje. Nečekejte příběh, co má spád a užijte si tu spoustu malých, přesto hlubokých, pravd.
Jako by mi celé čtení chyběla informace bez které se kniha, a především autor nedá dostatečně pochopit. Čekala jsem úplně něco jiného, děj mě nezaujal a cynismu bylo přespříliš. Četla se mi velmi těžce... i přesto všechno musím říct, že ve mně něco zanechala a k autorovi bych se jednou ráda vrátila. Zvláštní.
Přiznám se, že dle anotace jsem čekala něco trochu jiného, resp. trochu jinou formu. Já se vrátím je ve velké míře autobiografická kniha - stejně jako autorovy předchozí - takže tu jde spíše o kupu drobných střípků z různých časových období, než o nějaký ucelený souvislý příběh. To, že u nás je tohle zatím vůbec první autorova kniha, bylo při čtení na škodu. Jako by mi k úplnému pochopení všeho a vytvoření si celkového obrazu, chybělo něco, co bych měla vědět (a co dost určitě bylo v předešlých jeho knihách). Zkrátka takový neodbytný pocit...
Navíc občas toho cynismu o matčině umírání/zabíjení bylo přeci jen trochu moc.
Přenádherný, až tragicky upřímný příběh ve kterém sledujeme beznaděj syna, který nemá jinou možnost, než nechat svou matku pomalu umírat, jelikož to je to, co jeho matka chce... Ale lze tento čas nějak využít? Náš hlavní spisovatelský hrdina nám odkrývá hloubku lidské duše tou nejemotivnější cestou... Přesvědčí nás, že i při krátkém čase, lze porozumět člověku, kterému jsme se celý život vyhýbali... Je to jednoduše příběh, který vám otevře mysl i srdce a budete si chtít své nevyjasněné záležitosti vyjasnit se svými nejbližšími dříve, než bude pozdě... Opravdu knihu doporučuji, jen si připravte kapesníky...
Já se vrátím
Nevím jestli se mi knížka líbila, je to takové páté přes deváté. Nemohla jsem se do ní začíst a několikrát jí chtěla nechat nedočtenou. Vrtochy staré paní a dospělého syna, minulost a součastnost, vzpomínky a představy.