Já si to všechno pamatuju
Michael Rozsypal , Jindřich Šídlo
Politika, média, veřejný prostor, to vše Jindřich Šídlo sleduje, komentuje a glosuje přes třicet let. Prošel různými typy médií, dnes je možná nejznámější díky sociálním sítím – je jedním z nejsledovanějších Čechů na twitteru. A vášnivým fanouškem fotbalu. Co říká o svém dětství, rodině a novinářských začátcích? V čem mu satira dává větší svobodu? A je svěřovací typ? O tom všem se dočtete v otevřeném knižním rozhovoru s novinářem Michaelem Rozsypalem.... celý text
Fejetony, eseje Literatura naučná Politologie, mezinárodní vztahy
Vydáno: 2024 , VoxiInterpreti: Jindřich Šídlo , Michael Rozsypal , Radek Hoppe , Petra Špindlerová
více info...
Přidat komentář
Velké i malé dějiny očima chodící encyklopedie, vtipného glosátora veřejného dění a novináře pevných zásad. Na bakaláře dobrý.
Fajn rozhovor s novinářem, satirikem, podcasterem a influencerem Jindřichem Šídlem. Řeč byla také o jeho soukromí a volnočasových aktivitách. Šídlo v souvislosti se svojí profesní dráhou rekapituluje politický vývoj České republiky a vzpomíná na nejvýznamnější figury, které zdejší politiku poslední více než tři dekády ovlivňovaly. Doporučuji přečíst těm, kteří se chtějí dozvědět něco více o Šídlovi, médiích a věcech veřejných.
Audiokniha
Zajímavé, poutavé, inteligentní.
V audio podání to ani není jako čtená kniha, spíš jsem si připadala, jako bych poslouchala rozhovor z podcastu.
Jindřicha Šídla si velice vážím pro jeho poctivou novinařinu i liberální postoje, s velkou chutí jsem se tedy začetl do knižního rozhovoru s ním, ve kterém poodhaluje své dětství, mládí, kariéru, záliby, místy i osobní život, to vše na pozadí dějin a politického vývoje našich zemí v posledních čtyřech dekádách.
Třebaže nelze říct, že by kniha působila – zvláště ve srovnání s jinými z téže ediční řady – chaoticky, čemuž pomáhá i členění do jednotlivých oddílů, opatřených vždy příznačnou fotografií a úvodní vzpomínkou nějaké osobnosti (významné pro Šídlův život nebo celospolečenský kontext, často obojí), nemám pocit, že by se Rozsypal ptal vždycky trefně, promyšleně a dovedl z respondenta vytáhnout co nejvíc. Jinak řečeno, mám dojem, že kontrolu nad rozhovorem má spíš Šídlo a Rozsypal mu často spíš přizvukuje otázkami, které se rodí z kontextu, často možná vcelku nahodile. To nutně nemusí být chyba, ale umenšuje tím svůj autorský podíl a asi i promrhává příležitost dostat z respondenta hlubší, kontroverznější, zákulisnější informace, které by byly nepochybně zajímavé.
Tento můj dojem je ovšem nesporně umocněn i tím, že Šídlo působí (minimálně takový obraz plyne z toho, co říká) jako člověk, který je s většinou ostatních (včetně politiků a konkurentů) v podstatě zadobře, nerad se pouští do střetů a nejspíš mu to ani příliš nejde. To je s ohledem na jeho novinářskou profesi zvláštní, ale vlastně i docela vzácné a v jistém smyslu nadějeplné. Tím spíš bych ovšem v roli zpovídajícího zkoušel jít na dřeň a snažil se z respondenta vytáhnout co nejvíc jitřivého: konfliktů, pochybností, vyhraněností. Takhle se totiž zdá, jako by jeho život a kariéra plynuly snad až příliš hladce, jako by se vše dařilo, urovnalo, nějak vyvinulo – a potíže se obrátily v plodné ponaučení. Rozhodně tím nemyslím, že by Šídlo klamal či mlžil, patrně to tak cítí a prožívá, jeho život se tedy jeví jako nejpravdivější právě tímto prizmatem. Nicméně tato kniha nejsou paměti, je to rozhovor – a ten by měl usilovat o poodhalení jiné, méně „vlastní“ perspektivy.
Pár postřehů na závěr: O fotbal se vůbec nezajímám, ale kapitola jemu věnovaná se mi jeví jako přínosná, podobně jako následná část věnovaná Šídlovým hudebním preferencím. Nejcennější na obou bylo zjištění, že ve svých zálibách je Šídlo de facto hrozně konzervativní – před dávnými lety si oblíbí jeden tým a pár hudebních skupin a od té doby se nikam neposune, nereflektuje ve svém postoji k nim ani kontroverze spjaté s vlastnictvím týmu nebo názory frontmana nejoblíbenější kapely. To je samozřejmě pochopitelné a lidské, ale u člověka, který vykazuje neutuchající zájem o politické dění a vývoj médií, mě to překvapilo – čekal bych asi větší dynamičnost. Druhá věc: Hodně mě bavilo to politické pozadí, neboť jsem v dětství a mládí řadu těch kauz a osobností znal jen povšechně, z doslechu, a Šídlo mi je teď nejen připomněl, ale zasadil je do obohacujících souvislostí.
Názory Jindřicha Šídla mě vždy zajímaly a tak jsem moc neváhal a knihu koupil - a byla to fajn volba. Je to inteligentní člověk s obřím přehledem. Respekt! Trochu (hodně) mě otravovala dlouhá kapitola o fotbalu (protože ho nemám ani trochu rád...no spíš jím tak trochu pohrdám), ale přežil jsem a dočetl. Kniha může velmi dobře sloužit i jako stručný přehled politické scény devadesátých a nultých let.
Jindřich Šídlo – český novinář, youtuber, jeden z nejsledovanějších Čechů na Twitteru. Ale také manžel, otec a fanoušek fotbalu. Co na sebe prozradí v otevřeném knižním rozhovoru, který s ním vede novinář Michael Rozsypal?
Mám ráda knižní rozhovory. Vždy se v nich dozvím spoustu zajímavého, obzvláště pak v případech, kdy zpovídanou osobnost ani neznám. Musím se přiznat, že tomu bylo i tentokrát. Tím, že nesleduji televizi, politiku už vůbec ne, tak jsem pana Šídlo neznala, ale rozhodně mě zaujal svými názory.
Kniha je hodně o politice a o fotbalu. Tato dvě témata jdou úplně mimo mě a nevyhledávám je, ale víte, co se stalo? Mě tato kniha neskutečně bavila! Vše je tu podáno lidsky, a hlavně mě bavil pohled novináře. Celkově se mi moc líbilo vše, co se týkalo novinářské práce.
Je zajímavé, co při své kariéře zažil, a navíc je Jindřich Šídlo chodící encyklopedie novodobé české historie. Co si všechno pamatuje, konkrétní data a jména, je úžasné.
Celá kniha se příjemně četla, otázky a odpovědi pěkně plynuly a já jsem ráda, že jsem objevila zajímavou českou osobnost.
Jindřích Šídlo je můj oblíbený novinář; jeho rozhledu, názorů i tvorby si vážím. Nemohl jsem si nechat tuhle knihu ujít. Tím spíš, že jsem ji našel k půjčení v knihovně jako jím načtenou audioknihu a mohl si to tedy užít i s jeho "trademarkem" projevem jako stvořeným pro podcasty a obecně audio formát. Kniha nezklamala. Nepřinesla nic převratného, ale pěkně uceleně a relativně stručně shrnula když ne historii tak minimálně náladu postkomunistické novinařiny v naší krásné malé zemi.