Já, skutečnost o sobě

06.08.2018

Tahle kniha mi dala zabrat, čtu těch pár stránek od března. Ale nelituju ani v nejmenším. Zařazuju ji mezi těch pár knih, které mění život. Nebo ho posunou.
Jak sám Nisargadatta říká, není to žádné milé učení duchovní školky, není to pro duchovní žáčky. Je to tvrdé, přímé a neúprosné. Zabije vás to a pak zachrání:)
Eckhart Tolle hovoří o tomtéž, ale je ohleduplný a laskavý. Nisargadatta se klidně rozkřikne: "Chodíš ke mně tak dlouho a pořád máš tak blbé otázky!" Pak se rozesměje, protože je to všechno hra.

Je dobré se podívat na totéž z jiného úhlu, než jen toho příjemně laskavého. Tenhle vzteklý Ind vás nemilosrdně rozseká na cucky, abyste konečně pochopili, že po vás nic nezbyde, že neexistujete.
Jeho základním učením je neexistence jakékoli individuální entity, která by mohla o čemkoli rozhodovat. Všichni jsme jen objekty, pseudoentity v božské komedii, iluze vlastní svobodné vůle je největší nadutost a arogance. Nemáme zásluhy ani viny.

Jako když si představíme sen, co se nám v noci zdá. Plný děje, zvratů, dobrodružství, krutosti i nádhery. Když se vzbudíme, je nám líto, že nějaká postava z našeho snu trpěla? Pomohlo by, kdyby se k nám modlila, ať ji necháme žít? Pokud bychom měli tu moc, vysmějeme se jí, že ona je přece my a nemá skutečnou podstatu. To my jsme si ji vysnili a ona se ani nenarodila ani nezemře. Čeho se bojí? Prostě samostatná neexistuje.
No a stejné je to s námi. Ten kdo sní, je absolutní podstata, jak Nisargadatta rád říká "noumenon", našimi smysly a rozumem nepoznatelný.
Jen pokud je někomu dáno být jako troud, aby jeho duchovní intuice mohla nějakým podnětem, jiskrou, vzplát a on se probudil, pochopí, osvobodí se ze lpění na své osobě. Prostě "nazří".
Pokud je mokrý jako bažina, nepomůže plamenomet. Ale on sám s tím nemůže nic udělat, snaha je zbytečná.
A i potom, když má dar vzplanout, zjistí, že tu není nikdo, kdo by měl být osvícen. Jaká postava ze snu by mohla?
Jsme všechno, dokonce i čas a prostor, není nikdo, kdo by jedl a spal, radoval se nebo trápil. Existuje jen jezení, spaní, radost a trápení. V tom velkolepém kosmickém snu a božské hře. Jako když my ve svém snu cítíme něčí emoci, ale není v nás nikdo, žádný malý panáček v hlavě, který by ji cítil. Jsme to pořád my.

Krásně to shrnuje další neúprosný osvícenec Jed McKenna: Projdete radikální dekonstrukcí své osobnosti, abyste viděli, co bez ní zbyde. Výsledkem není osvícené já ani pravé já, je to žádné já. Když je po všem, je na čase být zase člověkem ve světě, to znamená vklouznout zpátky do kostýmu a vylézt zpátky na scénu.
(přepsáno z www.iwritte.cz)