Já u pramene jsem a žízní hynu
François Villon
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/27007/ja-u-pramene-jsem-a-zizni-hynu-27007.jpg
5
51
51
Bohém, básník a bouřlivák François Villon se ve svých básních vypořádává se životem, ukazuje marnost všeho – lásky, umění a zejména majetku. V obrazech věcí, které jsou člověku blízké, otevírá pronikavý pohled do propasti lidské duše, jejích rozporů a bolestí. Obsahem knížky je tzv. Malý testament a sedm nezařazených básní, které ze starofrancouzských originálů přeložil Otokar Fischer. Edice: Mocca Ilustrace: Pavel Růt... celý text
Přidat komentář
Málo bylo takových skvělých básníků... A překlad Otokara Fischera můj dojem jen umocnil.
4,5*/5*
Villonův básnický jazyk mi neuvěřitelně sedne, a jakožto básnířce mne velmi inspiruje.
Kniha se mi četla lehce a rychle, básně mě chytly za srdce a nepustily.
Hodí se i jako četba do školy.
Doporučuji všem milovníkům poezie.
Poezii sice nerozumím, ale občas to s ní zkouším. Někdy zaujme někdy je to šlápnutí vedle, tady jsem se trefila, většina se mě líbila ,rozhodně to není můj poslední Villon kterého jsem četla. Překladatelé poezie mají můj obdiv.
..........................................................................................................Výzva 2020/6
Poezie, ke které se vracívám znovu a znovu. Překlad Otokara Fischera - první, s nímž jsem se setkala, při něm jsem se do básní F.Villona zamilovala a nic na tom nechci měnit, jakkoli paní Loukotkovou nezavrhuji.
Krása - a je nás tu tak málo, co ji zná
Další z překladů - J. Loukotková - Navzdory básník zpívá
Já umírám zde u studánky žízní
žár ohně mám a chladem zuby chvím
můj rodný kraj jak cizí zem mě trýzní
mráz zmítá mnou když parnu výhně dlím
červ nahý jsem byť oděn hedvábím
V mém smíchu pláč a marnost v čekání
dlaň pomocná mě v úzkost dohání
vždy bez těchy já těšívám se jen
svou cítím moc leč síly neznám v ní
ctně uvítán a každým vyháněn.
Nejraději mám překlad Loukotkové (asi díky začlenění do textu románu), ale obecně jsou její překlady hlavně rytmicky velmi dobré.
Já umírám zde u studánky žízní,
žár ohně mám a chladem zuby chvím,
můj rodný kraj jak cizí zem mě trýzní,
mráz zmítá mnou, když v parnu výhně dlím;
červ nahý jsem, byť oděn hedvábím.
V mém smíchu pláč a marnost v čekání,
dlaň pomocná mě v úzkost dohání,
vždy bez těchy já těšívám se jen.
Svou cítím moc, leč síly neznám v ní,
ctně uvítán a každým vyháněn.
Autorovy další knížky
| 1985 |  Velká závěť |
| 2009 | Básně |
| 2010 | Malý a Velký testament |
| 2009 | Já u pramene jsem a žízní hynu |
| 1964 | Já, François Villon |
co dodat..... po tom, kdy překlopíte poslední stránku veršů, co vám zbyde? pocit prázdnoty se míchá s pocitem zmaru a do toho se vtěsná pocit z lásky k životu....
"...dlím v cizotě, kde mám svou domovinu; ač blízko krbu, zimnici přec mám;.