Já už chci domů
J. H. Krchovský (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/286808/mid_ja-uz-chci-domu-jHp-286808.jpg
4
181
181
Básně a zápisky veršem (2011 – 2015) Po pěti letech se mohou příznivci poezie „dekadenta geniálního“ J. H. Krchovského potěšit četbou jeho nové sbírky nazvané Já už chci domů. Kam domů? Hádáme správně a autor to ve svých typicky vycizelovaných strofách potvrzuje: „Já už chci domů, stýská se mi tady / už přijeďte si pro mě, já chci domů! / Váš… Přilepil jsem známku slzou s brady / a neodeslal. Nemám kam a komu.“ Opět okoušíme hořká sousta trapnosti života, bezcílné prázdnoty dní, sexuálních kocovin i touhy po tom, co je krásné a něžné (a bohužel nám to nikdy nebude patřit). K těmto chodům porce černé šlehačky navrch — Krchovského humor vždy byl, a stále zůstává, velmi makabrózní, ale zároveň dokonale osvobozující. Znatelně přibylo motivů samoty, smutku a pohledů do nicoty. Kdesi ve spodních vrstvách úporné monotónnosti jeho čtyřverší však nalézáme i tenkou žílu lásky a věrnosti životu. Krchovský zůstává i v této své „řadovce“ dokonale svůj. Jeho „noční dílna“ opět expeduje literární skvosty s nezaměnitelným puncem po léta (právem) nejpopulárnějšího a nejčtenějšího současného českého básníka.... celý text
Přidat komentář
Líbí se mi, jak je možné, když to někdo umí, do krátkého stručného čtyřverší dostat jasné sdělení či dokonale vystihnout a popsat nějakou atmosféru. Kdyby se pan Krchovský narodil v Japonsku, stal by se dozajista mistrem haiku. Úžasná je také šíře témat, kterými se verše zabývají. Od šťavnatých sprosťáren (které vždy rozveselí mysl), přes témata týkající se osamělosti, smrti, lásky i něžnosti. Téměř vždy se zajímavou pointou. Velmi osvěžující. :o)
Krásně ujeté, poetické, občas burtonovsky mile morbidní a při vší té totální depresi v konečném důsledku přesto vtipné verše. Na nic si nehrají, stručné, prosté, přímočaré, a přestože jsou vlastně vesměs o nepříliš veselých věcech, tak mají zvláštní kouzlo, které skvěle funguje proti trudomyslnosti. Mám to vyzkoušené :o)
Má duše se opět tetelila blahem, tohle je prostě poezie přesně dle mého gusta. Já si snad budu muset koupit ty jeho sbírky všechny. Jak strašně rychle to s Krchovským vždy uteče, jeho knihy by měly mít aspoň 300 stran. :-)
„Jestliže, bože, jsi, tak mě neser / podmínky, kterýs dal, jsou prostě nefér! / Nikdo mi neřekl při cestě na svět / že jednou budu zas muset zít nazpět.“ Už od prvních veršů je zjevné, že i v nové sbírce bude vše, co mají fanoušci „rockové hvězdy české poezie“ na J. H. K. tak rádi – formálně dokonalé básně o tématech jako smrt, osamělost, sex či alkohol, ponuré a zároveň plné (sebe)ironie a vtipu. Je vlastně zajímavé, že se Krchovský od svých prvních sbírek – dnes už čtyřicet (!) let starých – změnil tak málo, snad jen ubývá delších básní a přibývá stroze vypointovaných „zápisků veršem“. Tak se rozloučíme jedním takovým: „Šest braníků mých věrných – hyjé! / Nocí mne vezou a já sním... / Kdo pije sám, že s ďáblem pije? / Vždyť nejsem sám, když chlastám s ním.“
Typický Krchovský: poetický, vulgární, citlivý, sebelítostný, sarkastický, hravý. Geniální.
Vynikající, ostatně jako předchozí sbírky tohoto autora. JHK podle mého zraje jako víno.
Štítky knihy
dekadence rozhlasové zpracování básně poezie
Autorovy další knížky
| 2010 |  Básně sebrané |
| 1998 | Básně |
| 1997 | Noci, po nichž nepřichází ráno |
| 2004 | Nad jedním světem |
| 1997 | Leda s labutí |
Krchovského zřejmě líbá múza živočišna...
Jeho krátké verše rozvrátí vaši rovnováhu, rozpohybují vám bránici a občas se budete i červenat a přemýšlet nad tím, zda jde vůbec něco tak obyčejného ztvárnit básnickou formou...
Pan Krchovský nehledá ve svých verších obal básním, zahrne čtenáře přímo reálnými myšlenkami a dá jim rychlost a směr, až ho nakonec udeří na solar plexus... :-)
Zamiloval jsem si jeho syrovost, jeho humor i obscénnosti. Dá si říci, že je mistrem krátkého verše... Tato sbírka to jen potvrzuje... I když PAMPERSKY se vymykají a jsou přímo geniálním počinem... To si fakt musí přečíst každý... :-))