Já už chci domů
J. H. Krchovský (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/286808/mid_ja-uz-chci-domu-jHp-286808.jpg
4
190
190
Básně a zápisky veršem (2011 – 2015) Po pěti letech se mohou příznivci poezie „dekadenta geniálního“ J. H. Krchovského potěšit četbou jeho nové sbírky nazvané Já už chci domů. Kam domů? Hádáme správně a autor to ve svých typicky vycizelovaných strofách potvrzuje: „Já už chci domů, stýská se mi tady / už přijeďte si pro mě, já chci domů! / Váš… Přilepil jsem známku slzou s brady / a neodeslal. Nemám kam a komu.“ Opět okoušíme hořká sousta trapnosti života, bezcílné prázdnoty dní, sexuálních kocovin i touhy po tom, co je krásné a něžné (a bohužel nám to nikdy nebude patřit). K těmto chodům porce černé šlehačky navrch — Krchovského humor vždy byl, a stále zůstává, velmi makabrózní, ale zároveň dokonale osvobozující. Znatelně přibylo motivů samoty, smutku a pohledů do nicoty. Kdesi ve spodních vrstvách úporné monotónnosti jeho čtyřverší však nalézáme i tenkou žílu lásky a věrnosti životu. Krchovský zůstává i v této své „řadovce“ dokonale svůj. Jeho „noční dílna“ opět expeduje literární skvosty s nezaměnitelným puncem po léta (právem) nejpopulárnějšího a nejčtenějšího současného českého básníka.... celý text
Přidat komentář
Už dlouho jsem nečetla něco, co by mě tak pohltilo. Silné verše o lidské prázdnotě a pomíjivosti. Autor nekritizuje smrt, ale život sám.
Děkuji za další setkání s verši pana Krchovského...voní životem, láskou , touhou, na druhé straně klopíte oči před určitou obscéností, která by vás u kohokoli jiného odradila od čtení.... tady s ní de facto počítáte , nepobouří vás...možná, v určité situaci snad i naopak uklidní...
Miluji jeho verše, jsou o citu, lásce, touze a zmaru. Jsou o životě.
"Dnešní den odčiním snad jenom básní
snad aspoň ve smršti na chvíli zkrásní
černého přeskočím teď bílým koněm
vzpíná se na zadní...A už je po něm"
Pro mou depresi dobrá zpráva
nejsem na tom nejhůř, vivat, sláva
ne každý den je konec dní
ne každý zvon je svatební (tedy pohřební)
Drsné, vtipné, neotřelé ale přesto velmi osobité. Tento český básník má svůj styl psaní, který do poezie vnáší zcela něco nového.
Buď jeho básně budete milovat, nebo je zkrátka nepochopíte, protože ne každý má rád depresivní témata.
Další setkání s tímto neotřelým básníkem ....
A malá ukázka :
Další den odečten .... Děkuju za každý !
život je choroba, smrtelná /takřka vždy ..../
Může být .... Možná je krásnější Onen svět
když se z něj /údajně/ nevrátil nikdo zpět ....
další skvělá kniha krásne dekadentni poezie od legendy J. H. Krchovský zase nesklamal
Krchovský chce domů. Asi na svou rodnou planetu. Ale ještě než někam odletí, tak se mi svou hravostí, melancholičností a sprostotou trefuje do vkusu. Můj vkus je zhruba někde na hranici obecnýho nevkusu. A Krchovský je dobrej střelec, trefuje se často. Takže po té hranici mýho vkusu a obecnýho nevkusu našlapuje velice sebejistě, i když občas zavrávorá. Ale to bude tím chlastem.
Nemohl jsem se však ubránit dojmu, že je to celý nějaký nevyvážený. Na každý nadšený uchechtnutí či uznalý pokývnutí hlavou, je tak dvojí nevěřícný kroucení hlavou, co je to zas za blbost. Mám však pochopení. Už mi došlo, že poezie je častěji blbá než dobrá. Taky dneska veršuje kdejakej neumětel. Dobrá poezie se nedá psát každej den a pokud ano, jste génius a seberte si svoje básničky, nabubřelost i nos nahoru, už na vás totiž čekají s nobelovkou. Svět je plnej špatných veršů a údělem básníka je špatný verše psát. Aby pak v jedné nestřežené chvíli přišel verš takřka geniální. Ve sbírce Já už chci domů jich je několik. A fakt za to stojí!
Tak paradoxně toto je vlastně moje poslední kniha roku 2020...hmm. Stejně jako 666Jitka (mimochodem díky za tip ♥) tak nějak nevím, co bych řekla. Asi jen - zkuste to. Buď se vám to bude líbit, nebo ne ☺
Už ani nevím, co k tvorbě J.H.K. psát - prostě ho fakt žeru !!! Toulky temnotou, nicotou, zmarem a věčnou samotou s dechem Smrti v zádech ...
Opět geniální básnická sbírka! Krchovský píše osobitě, má svůj specifický druh humoru a jeho básně jsou osvobozující. V této sbírce ještě více pociťujeme smutek a samotu. Pro mě srdeční záležitost.
Nádherná sbírka depresivních básní. Co víc dodat?
Jestliže, bože, jsi, tak už mě neser
podmínky, kterýs dal, jsou prostě nefér!
Nikdo mi neřekl, při cestě na svět,
že jednou budu zas muset jít nazpět
Až výzva mě dokopala k tomu, abych se přiblížila k tomuto kontroverznímu básníkovi, což je u rodilé Brňačky až ostuda. I když zálusk jsem si dělala už dlouho, což by mohla být polehčující okolnost:-). A setkání to bylo skvělé.
Jednoduchý pravidelný rým a melodický a zároveň suverénní rytmus by mi ke spokojenosti asi úplně stačily. Ale to je teprve začátek. Když člověk moc neví, co a kolik má čekat, získá toho většinou nadmíru. Krátké čtyřveršové “říkanky” dovedené do morbidně vymazlené pointy vyráží dech. Píše o smrti a je to život, čtete o sexu a je to láska, vnímáte vulgarismy a slova jsou plná něhy, koukáte na černou obálku a cítíte naději.
Uhrančivá harmonie.
Syntéza toho, co je na básnění atraktivní a že ho Krchovský dělá svým ojedinělým stylem znovu cool - trefný humor, který sklouzává tobogánem až k jakési antipoezii, a tohle vlastní sebeuvědomění ho dělá o tolik lepší, než jakoukoliv jinou současnou poezii. A navíc ta sympatická a všudypřítomná existenciální čerň. Nam nam nam. Sázka na jistotu. Některé motivy ocení jen určitá sorta lidí, když extrémy jdou nahoru a dolů, jak houpačka.
"...v záklonu dopíjím, slepě a hluše...
"Prosím, už nebij mě!" vzlykla má duše."
"Jsem smutný, smutný při předtuše
že umřu, třeba na rýmu...
kadaverózní dárce duše
kterou bych nepřál žádnýmu."
Díky Krchovskému jsem se začala více zajímat o poezii a poznala, že je to další Jiří*, kterého budu milovat.
Já už chci domů je první knížka, kterou jsem si přečetla, ale znám i několik básní, které v ní nejsou a celou sbírku bych hodnotila jako podařenou, byť se tam najdou i kusy, které mě nezaujaly nebo se mi nelíbily.
Tak či onak jsem poznala básníka, který mě naučil to, jak je vlastně poezie jedinečná..
*Wolker (ten zůstává tím, kterého budu napořád zbožňovat) a Žáček.
První seznámení s autorem a hned mě přepadlo nadšení! Tento typ poezie - přímý, neostýchavý, lehce vulgární - je můj šálek čaje. Krchovského pojmenování reality je jedinečné. Vulgárnostmi a expresivními výrazy neplýtvá, ale rozumně využívá. Vše má své místo. V krátkých strofách postihne jedinečnou myšlenku. Básně se čtou s lehkostí, ale obsah vás zvedne ze židle! Doporučuji!
Sbírka básní (většinou) o vážných věcech a nepříjemně tísnivých a bolavých vnitřních stavech...a přesto velmi zábavná a neuvěřitelně čtivá.
Autor má dar své myšlenky podat naprosto srozumitelně, s ironií a nevážností, černým humorem, přímočarou syrovostí ...ve velmi rytmické nenásilně znějící veršované podobě, s vtipnými a mnohdy nečekanými (a přesto podle mne neomylně zacílenými) pointami navrch.
Mrazivé a zábavné, myslím, že tohle jsou básně, které jsou přístupné v širokém záběru.
Přestože mám bližší vztah k jinému druhu poezie, musím obdivovat tu formální virtuozitu.
Mít poetickou duši, pak se Vám tohle musí "sakra" líbit. :) Smutek a stáří, hledání a nacházení. Odcházení, hořké snad sladké. Jen domů chci, teď, už... :)
Verše balancující mnohdy na hraně mravní únosnosti, oslňující svou jednoduchostí, díky překvapivým omračujícím pointám verše až nadpřirozeně geniální.
Vše tu již bylo vysloveno přede mnou a proto nezbývá, než nám všem popřát, aby fantazie tohoto básníka byla bezbřehá.
Autorovy další knížky
| 2010 |  Básně sebrané |
| 1998 | Básně |
| 1997 | Noci, po nichž nepřichází ráno |
| 2004 | Nad jedním světem |
| 1997 | Leda s labutí |
Po krátké době jsem opět sáhl po básních od J.H.Krchovského a opět mě to bavilo.