Já, voják v Afghánistánu
Pavel Stehlík
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/332771/bmid_ja-vojak-z-afghanistanu-p9M-332771.jpg
4
129
129
Nová kniha od autora bestselleru Do temnoty zachycuje životní příběhy deseti novodobých českých válečných veteránů. Opírá se o osobní rozhovory s vojáky, kteří si prošli zahraniční misí v Afghánistánu, a na jejich základě rozebírá otázku válečných veteránů v několika různých rovinách. Pavel Stehlík se zaměřil nejen na to, co zažívali váleční veteráni na samotné misi, ale i jak prožívali loučení s rodinou a přáteli, jak na ně prožité události na misi působily, co pociťovali při vítání doma, jaký pro ně byl návrat, i případně jakým těžkostem byli nuceni čelit. Přináší tak obraz „neobyčejně obyčejných“ životů vojenských profesionálů na zahraniční misi se všemi každodenními radostmi, strastmi i vnitřními pocity. Jde o ojedinělý ucelený pohled na téma, kterému dosud nebyla takto do hloubky věnována pozornost.... celý text
Přidat komentář
Zajímavé dílo, kdy autor zpovídá několik narátorů a řeší s nimi různé aspekty nasazení na misi od nepřítele až po sex.
Knížka má jen 118 stránek a k tomu ještě tak 30 stránek jen obrázků takže opravdu žádný rozsáhlý dílo. Je rozložena formou otázek, které jsou pokládány veteránům co prošlí misí v Afghánistánu. Proložena o zážitky autora, který Afghánistánem sám prošel. Bohužel čekal jsem od ní více. Moc věcí co mi zůstalo v hlavě po jejím přečtení není.
Kniha se ke mě dostala náhodou, tak jsem se do ní pustila,původně jsem myslela, že budu číst mnohem déle, ale byla to taková jednodenní jednohubka, která mě nutila číst a číst. Asi nejvíc se mi líbila forma "diplomky" a odkazovani na zdroje. Zaregistrovala jsem několik překlepů. První kniha autora zaujala více, nicméně po nedávnem odchodu vojsk jsem některé kapitoly vnímala více.
Když jsem si knihu kupoval, byl jsem natěšený až ji začnu číst. Mne jako "misaře" z řad policie ČR, který byl ve dvou zahraničních mírových operací (Kosovo, Irák), zajímalo zda pocity, vnímání prostředí, stresu apod. je stejné či obdobné.
Autor se diplomovou práci snaží psát nezaujatě a objektivně, ale z textu je cítit, že Pavel Stehlík je tělem i srdcem voják. V knize jsou krásně vystiženy psychologické aspekty, osobní pocity a názory, stres, talismany apod.
V knize se najde několik překlepů. Jinak kniha se čte dobře. Koho zajímá "misijní život" vřele doporučuji přečíst.
Čekal jsem úplně něco jiného. Kdybych si knihu prolistoval v knihkupectví, nekoupil bych si ji, bohužel momentálně to tak nejde.
Nechci napadat, zlehčovat, nebo snad hodnotit knihu jakožto diplomovou práci a svědectví insidera. Jen jsem čekal příběhy, bez té fakultativní omáčky, korektních formulací, hromady odkazů a nekonečného úvodu (prakticky první padesátka stran mi nic neřekla).
Pro mě by stačila publikace složená pouze z textu vyvedeného v kurzívě - přepisy vyprávění dotazovaných kolegů.
Je výborné, že publikace, která vznikla původně jako akademický text, vyznívá jako čtivá monografie. Přestože si zachovala strukturu a prvky výzkumné práce (patrná metodologie, teoretické ukotvení, úvod a závěr), je přepracovaná do srozumitelného jazyka běžného čtenáře a rozhodně neodpuzuje a nenudí. (Ve srovnání např. s ČS spartakiádami.) Velmi se mí líbí také doslov vedoucího práce a souhlasím, že autor-výzkumník nevystupuje nezaujatě, naopak jeho obhajoba armády je z textu patrná, přestože se snaží o objektivitu.
Na druhou stranu bych text nenazvala agitačním a mně osobně přinesl mnohé zajímavé postřehy, včetně jednoduchého osvětlení historie Afghanistánu a pozadí účasti českých vojáků v tomto konfliktu. Nejvíce se mi líbily "psychologické" aspekty účasti na misi - jak kluci prožívají odjezd, návrat, talismany... Pomůže mi to i v osobním životě.
Kdybych byla oponent, zeptala bych se ještě autora, proč neoslovil i vojáky s nejnižšími hodnostmi a na těch nejobyčejnějších pozicích, kteří nesedí celou dobu někde na štábu či základně, ale jejich pracovní náplní je vyjíždět pravidelně na patroly, střílet, být přímo v ohrožení. Protože takové kluky znám, jistě by měli k tématu co říct a asi i z jiného úhlu pohledu než "ti s frčkami". Takový pozorovatel, právník nebo chirurg asi moc do pouště nevyjede a kolikrát držel prst na spoušti a rozhodoval se, jestli vystřelí dřív než ten druhý...? Jestli on pak ten výzkum není trochu zkreslený.
Zajímavá kniha. Změnila můj pohled na současné veterány a zároveň s její pomocí může čtenář nakouknout za oponu do světa zahraničních misí. Po přečtení si čtenář uvědomí, že nepřítelem není jen chlápek se zbraní, který vás chce zabít, ale i věci, které si my, co žijeme v pohodlí a daleko od války, nepřipouštíme.
Knihu mohu jen doporučit.
Kniha Já, voják v Afghánistánu se mi moc líbila, bylo to zase trošku jiné oproti Do temnoty, ale rozhodně bych doporučila přečtení obou těchto knih. Je to něco, co normální člověk nezná a asi si vůbec nedovedeme představit, jaké to je být někde v Afghánistánu na misi. Děkuji tímto autorovi za možnost nahlédnout do vojenského světa :)
Pavel Stehlík přesně věděl o čem psát. Zachytit pocity, situace, ve kterých se ocitají čeští vojáci ve válce v Afghánistánu by pro mnohé mohlo být hodně složité, ale jelikož autor sám je válečným veteránem, zhostil se toho s vervou a napsal skvělou knihu. Kniha je napsána naučně, ale i mě, jako úplného laika moc bavila. Občas mě mrzí, jak se v naší společnosti mluví o českých vojácích, nebo o vojácích obecně. Každý by si měl uvědomit, že to jsou právě oni, kteří nám zajišťují to, aby se ním u nás žilo dobře. Situace v Afghánistánu není dobrá a já se skláním před každým člověkem, který tam jde dobrovolně bojovat. Určitě se chystám i na knihu Do temnoty.
Kniha patří k naučné literatuře.
Přesto přináší výpovědi profesionálních vojáků, jejich motivy jet do zahraničních misí. Jak se chystají, jak vše zvládají, jaký je návrat domů.
Dost fandím tomu, když někdo svojí diplomku vydá knižně. Nicméně po nadšení z první knihy přichází značné zklamání. Autor se snaží přiblížit fungování vojáků v misi, nicméně v mnohých ohledech klouže pouze po povrchu.
Knihu bych doporučil maximálně lidem, kteří se o tuto tématiku moc nezajímají a mohli by se zde dozvědět něco nového. Bohužel tomu chybí říz a spád předešlé knihy. Typově se jedná o úplně jiný styl a dokáži si představit že mnohým prostě nesedne.
Upřímně řečeno kniha mě zklamala. Ano, vím, že se nic nemá srovnávat. Nicméně po autorově bestselleru Do temnoty se čekal něco podobného, navazujícího, prohlubujícího.
Upřímně nečekal něco takového co na mě při vší úctě bude působit jako "nějaká diplomová či disertační práce", jako strohá formlání publikace i když s osobními zkušenostmi a prožitky narátorů. Na to jaké je to téma, že šlo skutečně o reálné postavy a jejich osobní zkušenosti, je této knihy docela líto. Pro mě osobně to moc nevyznělo, jak jsem si představoval, anebo zamýšlel autor. A navíc (nejsem úplně odborník a jedná se o rize můj osobní neodborný naprosto laický úzký pohled a názor) jestli sem to pochopil správně, tak se jednalo a jedná od začátku o knihu, nikoliv o vytištěnou akademickou knihu na odborné úrovni s brilantním formáním vyjadřováním za účelem postupu v akademické dráze.
Zkrátka. Kniha je i přesto všechno docela hodně zajímavá a poutavá. Nevíce mě na ní stále přesto všechno upoutávají osobní zkušenosti a prožitky válečných veteránů AČR a proto jsem si ji také se zájmem a zapálením četl a DOČETL! A nunto podotknout, že kdyby na začátku nebyl úvod (s vysvětlením záměru autora) a na konci závěr (s vyjádřením a vysvětlením od kolegy kolegovi), tak bych viděl celou knihu více skepticky, ale tyto dvě části mi to celé pomohli více pochopit a dívat se na to celé trochu jinak.
Můj neskromný závěr a pocit z toho všeho - ano, naprosto s autorem souhlasím v rovině odborné a profesionální (profesionál AČR, veterán z Afghánistánu) - obsáhlé a podorobné informace o této misi, o válečných veteránech z této mise o padlých v této misi o zvýšení zájmu a úcty k těmto lidem, to všechno beru a rozumím tomu, ale v rovině odborné, akademické, odlištěné a strohé komunikaci "která nikomu nic moc neřekne", tak tomu absolutně nerozumím. Vážený pane Stehlíku, prosím, buďte i nadále sám sebou, pište se zarputuilostí sobě vlastní, piště jako voják a ne jako akademik, pište jak Vám "zobák narostl". Pište o zkušenostech, prožitcích, osobních věcech svých a svých kolegů, pište fakta, pište o padlých, zkoušejte i nadále vzbudit úctu a zájem o veterány a o profesionály AČR...., ale dělejte za sebe a buďte prosím sám sebou. Děkuji.
Musím přiznat, že jsem čekal spíše rozhovory se zúčastněnými veterány, nikoliv odbornou práci, ale i tak mě kniha mile překvapila. Téma je dobře uchopeno, komplexně popisuje problematiku misí v Afghánistánu z pohledu jejich účastníků, ať už jde o přípravy na misi, milostný život, finanční ohodnocení mise, atd. Jako bonus se čtenář dozví, proč je oblíbený mýtus o žoldácích úplně pitomý :)
Autorův strach a závěrečná otázka (která vlastně stála na počátku toho všeho) "Pochopí mě/nás?" snad zůstane už jen teorií a k pochopení u každého čtenáře dojde. Skvělé počtení, i přes prvotní zmatení a zjištění, že vlastně nejde o klasickou knihu, nýbrž o závěrečnou práci. Vůbec nerozumím někdy tak nízkému hodnocení jen z důvodu, že se jedná o diplomku. To vypovídá spíše o čtenářích, nikoliv o autorovi či knize.
Jak v závěru doufá většina narátorů - važme si našich vojáků a veteránů.
Skvěle zpracovaná kniha. I přesto, že jsem čekala opravdové zpovědi veteránů, mne kniha zaujala. Do knihy sem si vkládala spoustu papírků, co si chci zjistit, jak funguje tohle a tamto. Bylo skvělé nahlédnout jak se naši vojáci cítí v misích a jak to všechno funguje s jejich osobními života tak i s žitím se svými bratry vojáky. Od pana Stehlíka si určitě přečtu i jeho první knihu Do Temnoty. Pokud by jste rádi věděli o našich vojácích/veteránech více, určitě si knihu přečtěte, navíc tam najdete spoustu tipů na filmy, které pojednávají většinou o válce v Angánistánu, najdete tam také spoustu užitečných odkazů, pokud by jste měli nějaké otázky, kde si je můžete vyhledat.
Když jsem si tuto knihu vybral jako další kousek, který přečtu a který mi přinese nové informace z vojenského tématu, který je pro mě čím dál zajímavější, tak jsem nečekal, že se mi do ruky dostala diplomová práce. Nevím jak to jinak nazvat.
Už podle jména a podle popisu knihy jsem si myslel, že to bude opravdu o zpovědi veteránů z Afganistánu, kteří vypráví své zážitky a příběhy, které zažili, ale bohužel jsem se toho nedočkal. Autor sice pracuje s vyprávěním veteránů, ale používá je jen jako zdroje pro svoji publikaci. Škoda.
Počáteční nadšení z nové knihy postupně vystřídal smutek a zklamání. Autor sice mě, jako čtenáři, přinesl spoustu zajímavých informací a pohledů do AČR, ale způsob jakým je přinesl mě neskutečně nudil.
Další úžasná kniha pána Pavla Stehlíka. Ze začátku trochu nudná a zdlouhavá část, ve které popisuje tvorbu jeho práce na vysoké škole, ale postupně se dostáváme, tam, kde nás poutá název - Afghánistán..
Knižně vydaná diplomová práce. Čekala jsem, že se bude jednat o soubor ucelených vyprávění jednotlivých veteránů. V tomto směru tedy velké zklamání. Stejně tak obrovské množství poznámek pod čarou (navíc označených *, kterou jsem kolikrát ani neviděla, asi jsem slepá). Poznámky pod čarou jsem po čase naprosto ignorovala. Nicméně jsem knihu přečetla a dávám ***.
Já, voják v Afghánistánu
Poměrně zajímavá kniha o tomto války, ale méně známé nebo dokonce nové informace zde neobjevíte.