Kůže
Mo Hayder
Jack Caffery série
< 4. díl >
Mo Hayder nás znovu vtahuje do děsivého, temného světa. Natolik děsivého, že tentokrát se začne bát i detektiv Caffery. Na odlehlém místě za městem byla nalezena mrtvola ženy v pokročilém stádiu rozkladu. Policie došla k závěru, že šlo o sebevraždu, a soudní patoložka tuto domněnku potvrdila. Jeden člověk však stále pochybuje: detektiv Jack Caffery. A pochybnosti se přemění v jistotu, když policejní potápěčka Blecha Marleyová vyloví ze zatopeného lomu torzo psa. Ten pes patřil mrtvé ženě. A před smrtí ho kdosi stáhl z kůže. Caffery ví, že něco takového by před smrtí žádný sebevrah neudělal. A protože chce kolegům dokázat, že se mýlili, začne postupně pronikat do tajů předčasně ukončeného života Lucy Mahoneyové. A zatímco nalézá temná zákoutí, o nichž neměli tušení ani Lucyini blízcí, začíná se ho zmocňovat podivný neklid. Jako by ho někdo sledoval... A pak je nalezena další žena, jejíž mrtvola jako by byla kopií té předchozí. Události nabírají rychlý spád. Caffery se ocitá v jejich víru a znovu se přesvědčuje, že každý člověk v sobě skrývá cosi temného: zavražděná žena, majitel starožitnictví, on sám... a také jeho blízká kolegyně.... celý text
Přidat komentář
Tak nevím, jestli mám hodnotit, když zůstala kniha nedočtena. Ze všech autorčiných mi tato přišla nejslabší. Ve všech jejích knihách mi vadila dle mého zbytečná filozofická postava Chodícího muže, ale dalo se to překousnout. Tady mi to přišlo všechno bez nějakých souvislostí, vyšetřování se nikam neposouvalo, pouze jsme se dozvěděli pěkně detailně, co dělá Blecha s tlející mrtvolou. Veškeré její počínání mi přijde hodně za hranou uvěřitelnosti. A Caffery obávající se jakéhosi tokološe působí spíš komicky. Je jasný záměr dát tam něco rádoby tajemného a strašidelného, ale tady se to (alespoň u mě) absolutně minulo účinkem.
Pokračování z předešlých linek jsou dobrá, i když ne dotažena. Zde je až moc Blechy a jejich potíží. Případ kůže tam byl nějak docpan a náhodou vyřešen .
Čtvrtý díl série s Jackem Cafferym se moc nepovedl. Jakoby Mo při jeho tvorbě nevěděla, o čem má vlastně psát. Většinou se děj týká potíží, které Bleše způsobil její bratr, Jack se zatím nemastně neslaně potýká s případem, avízovaný zvrhlík, který má rád kůže, se vlastně zjeví až téměř na konci a po pravdě, není to tak úplně ono...
U mne, protože je to Mo, za tři.
Celá série mě neskutečně baví, akorát jsem vždycky napnuty, jak skončí soukrome osudy hlavních postav a on vždy konec. Doufám, že to autorka před svou smrtí odhalila
Detektivka to není úplně standardní, detektivové se mj. snaží za sebou a za jinými zametat stopy. Skutečná forenzní věda tady dostává na frak, prostě to není kriminálka Miami apod. Nicméně to hlavní, hledání toho hlavního zloducha, sledují naši hrdinové urputně, a že to není úplně k uvěření, však určitě žádnému čtenáři příliš nevadí.
S každou další stránkou, kapitolou a knihou se mi do mysli vkrádá přirovnání k sérii Pendergast Prestona a Childa. A tu jsem téměř nekriticky milovala. V této knize se příběh obrací více "do sebe", jednotlivé linie se do sebe začínají prolínat, obraz navývá jemnějších valérů, než byly původní základní barvy, jež kolorovaly první díly. Ústředním tématem není v podstatě "nevyřešený" případ, na kterém Caffrey tentokrát spíš nepracuje, než pracuje, ale osudy protagonistů, které byly v předchozích knihách zatím jen načrtnuté, nebo v nich zely díry nevyřčeného. Po slabším minulém díle už to zase nabralo na tempu, opět se objevují autorčiny oblíbené momenty "no nene". Za mě spokojenost :)
Několik podezřelých samovražd a jedno záhadné zmizení mladé ženy dají tentokrát Jackovi s Blechou zabrat. K tomu ne úplně dořešený minulý případ (z knihy Rituál) a nepovedený bratr a oba stojí před závažným rozhodnutím. Uvidíme, jak se to nakonec vyvrbí v dalším díle, do kterého se hned pustím.
Do čtení se nepouštějte, pokud jste nečetli předchozí díl "Rituál", spousta návazností by vám chyběla. Dílo je o trochu čtivější než předchozí ... knihu doporučuji všem, kteří mají pošahaného sourozence nebo se chystají jít na plastickou operaci
Mě Kůže taky zklamala. Po Rituálu, který mě hodně bavil tématem, atmosférou, kde mě začala bavit i linka Blechy, mi Kůže přišla neucelená - vůbec jsem nechápala spojitost mezi oběťmi, vyšetřování bylo opět odsunuto na druhou kolej, tři čtvrtě knihy se řeší Blechy rodinné záležitosti a Caffreyho honba za...strašákem. Souvislost s vrahem a oběťmi, místy činu...žádná. Až na poslední tři díly jsem z téhle "detektivní" série fakt zklamaná.
Musím říct, že zatím má podle mě série sestupnout tendenci. Postavy jsou mi stále nesympatické, některé zápletky i zbytečené. Navíc mi vadí, že motiv vraha není vůbec objasněný. V konci příběhu až moc "náhod" najednou. Jediná emoce, která mě u knihy ovládla byl vztek, když Blechu vyšplouchl její brácha s tou nádherou. Na druhou stranu, kdyby se nechovala jako blbka, měla by po problému. Na policistku se chová dost naivně a nelogicky.
Jedna ze sérií, které je dobře číst chronologicky. Pak je v Kůži pěkně cítit vystupňované napětí z Rituálu. Chudák milá Blecha! Chvilku mi trvalo, než jsem si na ni zvykla, ale už ji nedám. Opět, jak je u autorky zvykem, místy nechutné pasáže, ovšem co je to proti tématu Pečovatele! A vůbec, tyhle detaily k sérii patří, morbidní, dekadentní, temnou fantazii podněcující! A jak dál? Jdu na další díl.
Kniha mě bavila díky různorodým postavám, různým případům a celkové čtivosti. Jsem spokojená.
Zklamání, jako kdyby to ani nenapsala sama Mo a že ona umí psát skvěle. Tohle bylo bez adrenalinu a emocí, rozvláčné a nezáživné, ale i tak jsem se prokousala až na konec. Škoda...
Jé... to mě mrzí... Celou knihu jsem zoufale čekal na tempo vyprávění, kterým si mě Mo získala v jiných Cafferyho případech. Pořád jsem čekal na lehce šokující a nečekané zvraty, kterými v jiných knihách Mo bezesporu disponuje. V Kůži se všechno jakoby o 40 procent zpomalí a autorčin přístup tak trochu zleniví. Nerad to říkám, ale kdybych neměl ke srovnání většinu autorčiných knih, tak třeba hodnotím lépe. Ale vzhledem k tomu, že její další knihy velmi dobře znám a jsem z nich nadšený, musím napsat - NUDA...
Promiň Mo... :-/
Trochu jsem váhala s hodnocením, je to zatím nejslabší díl. Hrozně mě vytáčelo chování "Blechy". Naprosto nelogické a primitivní. Budu zlá, ale zavřela bych je všechny. Jack se zachoval taky jako hňup a vrah v knize skoro není.
Na druhou stranu je kniha čtivá a nenudila mě. Takže hodnotím 3-4*
(SPOILER)
Stejně jako u knihy Panenka, tak i zde se mi velmi líbilo popisování scén, kdy se Blecha potápěla.
Když zůstanu ještě u Blechy - obdivuji ji, jak si dokázala poradit s problémem, který ji připravil Thom. A to i přes řadu překážek. Její bratr se choval jako blbeček (promiňte mi ten výraz). Každý jiný člověk by se snažil s Blechou maximálně spolupracovat, aby měl tu nepříjemnost co nejdříve za sebou. Ale on byl hrozně netečný. Laxní! Jeho postoj jsem absolutně nechápal... A ta jeho přítelkyně? Co to jako na Blechu zkoušela? Že to všechno hodí jenom na ní?! A Thom se své přítelkyně bál? To jako vážně?! Hrozně zvláštní člověk...
Jinak klasika Mo Hayder - její knihy se čtou velmi dobře!
Já musím téměř ve všem souhlasit s komentářem uživatele March až na to, že "rodinku" Blechy bych neoznačila za mínus. Jejich chování vrcholně rozdmýchalo mé emoce , ale právě to byl zřejmě záměr autorky. Hvězdičku dolů dávám hlavně za nedostatečné vysvětlení motivu vraha. Jestli je kniha čtivá ? Za mě rozhodně ANO.
I když jsem měla trochu jiné vyhlídky ohledně tohoto dílu, nevidím ho zas tak zle.
I když tu samozřejmě je záhadné zmizení ženy Misty, přítelkyně slavného fotbalisty, jsou tu také údajné sebevraždy. Tohle se ale detektivu Jackovi nezdá a pátrá. Navíc má pocit sledování, že by z posledního případu se vrátil někdo, třeba Tokološe?
Navíc šéfka potápěčů Blecha se dostane do tragické nečekané situace, když dosud chránila bratra a tahala ho z průšvihů. A že se jí teda on se svou přítelkyní odvděčí...
Jack se pomalu dostává na stopu zločinu, který zprvu ani nevypadá na zločin.
Jack nechtě je svědkem čehosi a neví, jak se zachovat. Známý Chodící muž ho navede, ale rozhodnout se musí Jack sám. A tím to vlastně nekončí...
Je to vlastně o tom, jak někdy mohou naši blízcí nám ublížit nejvíc a ani nemusí nás fyzicky napadnout. O tom, že někdo v rámci bádání si dokáže omluvit vše... A o tom, že druhý se kritizuje lépe než my sebe.
Tuhle sérii doporučuji číst opravdu postupně, abyste plno situací a lidí lépe pochopili.