Půlnoční linka
Lee Child
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/374098/bmid_pulnocni-linka-Vri-374098.jpg
4
234
234
Jack Reacher série
< 22. díl >
Bývalý vojenský policista Jack Reacher má všechen čas světa. Putuje nazdařbůh Spojenými státy, nechává se vést instinktem i náhodami a užívá si svobody. Za ni přece v armádě bojoval! Autobus, jímž Reacher cestuje, krátce zastaví v malém městě na Středozápadě. Reacher se jde projít a za výlohou zastavárny zahlédne absolventský prsten vojenské akademie ve West Pointu z roku 2005. Je malý, nejspíš patřil kadetce, která si ho koupila jako dárek k ukončení studia. Reacher také absolvoval West Point, a ví, kolik úsilí každého vojáka stojí, aby mohl prsten získat. Nedává mu smysl, že by se ho neznámá žena najednou jen tak zbavila. Sám přesně neví, co jej nutí, aby se pustil do pátrání – je to vojenská čest, pocit sounáležitosti s kolegyní nebo něco jiného? Řekne řidiči, že dál nepojede, prsten koupí a vydá se na cestu zatím neznámým směrem, aby zjistil, jaký příběh se za kouskem kovu s černým kamenem skrývá.... celý text
Literatura světová Thrillery
Vydáno: 2018 , BB artOriginální název:
The Midnight Line, 2017
více info...
Přidat komentář
Child ani Reacher opět nezklamali. Pravda je, že dvaadvacátý Reacherův příběh nemá takový tah na branku, jako kdysi, ale pořád dokáže zaujmout svým osobitým stylem. Child má stále co nabídnout, časem se stal zručným profíkem, který si vypěstoval originální styl a umí nás vtáhnout do zpočátku tajemného děje, jenž se postupně originálně vyjasňuje a my, i když víme, že Reacher nikdy neprohrává, stejně nervózně a vzrušeně dál otáčíme stránky knihy a doufáme, že Reacher opět na konci zastaví u dálnice a zvedne svůj palec...
Půlnoční linka je slušný thriller, u kterého jsem před sebou viděl ty rozlehlé, nikde nekončící krajiny a marně se domýšlel k čemu tentokrát Reacher dospěje. Méně akce mi nevadí, Jack zkrátka stárne a Lee nenápadně ubírá plyn. Možná i proto jeho protivníci nejsou dostatečně na úrovni.
No nic, už se zase těším na příští květen...
Před otevřením knihy jsem si přečetl pár komentářů a trochu jsem se začal obávat, jestli to nebyla špatná koupě. Navíc autora, ani postavu Reachera neznám...ale velmi brzy jsem zjistil, že mě příběh baví. S uspokojením jsem kvitoval, že "bigfoot" používá nejenom svoji vybavenou muskulaturu, ale významně zapojuje i svůj mozek. Jeho úvahy před každým rozhodnutím se mi velmi líbily. Naprosto si nemyslím, že by příběh nebyl dost akční, je to jenom otázka, co od něj čtenář očekává. Navíc autor nechává nahlédnout do některých zaběhaných postupů určitých složek armády a místní i federální policie, včetně těch méně čistých. Jak říkám, je to můj první Childův titul, takže nemohu srovnávat, ale vůbec mi nechybělo, že na každé stránce není hromada zmlácených či zabitých Reacherových protivníků. Naopak po několika severských krimi a thrillerech, většinou (asi trend) dost drsných, kde se valí stránkami potoky krve jsem byl nakonec příjemně překvapen.
Typický příklad dobře odvedeného spisovatelského "řemesla", nenadchne ani neotráví, ale ne vždy to musí povést za pět hvězdiček.
tenhle díl patří v sérii k těm klidnějším, detektivním. sice tu nic nevybuchuje, zato se víc přemejšlí. téma veteránů je holt v Americe palčivější než tady, a Child se s tím popral takhle. suchý humor a drsné hlášky zůstaly...
No, dobre...musím trochu zvýšiť Chilldov kredit, preto dávam plný počet... Nepobadal som, že by táto kniha bola výrazne slabšia ako predchádzajúce. Nemal som s ňou v tomto ohľade žiadny problém, zvládol som ju a aj ma bavila. To, že v nej možno nebolo dosť veľa akcie, to mi vôbec neprekážalo... Nie som závislý na akciách.... Sú iní škrabáci kníh, kde o akciu núdza nie je, možno je tej akcie až priveľa, a to zas nemusím ja...takže komu je málo akcie, nech sa obráti ku konkurencii...a čítať o Reacherovi, keď bude v dôchodkovom veku? To by rozhodne bolo veľmi zaujímavé...hádam sa toho dožije...a dúfam, že aj ja...toľko k danej téme....zavřete oči, odcházím....howgh!!!
Jako těšil sem se na ní dlouho a o to větší bylo mé zklamání... nezanevřel sem na něj úplně, ale docela vyměkl... jak psali předchozí čtenáři chybělo víc akce.... zase na druhou stranu už mu není dvacet a stárneme všichni... jenom doufám, že jednou se nedočtu, jak chodítkem mlátil do auta člověku co mu nedal přednost na přechodu....
Childa mám rád a knížky s jeho hrdinou Reacherem miluju. Bohužel po přečtení této knihy se mi nedostalo klasického pocitu uspokojení nad tím, že jsem přečetl zase jeden fajn napínavý kousek, ale spíše jsem se cítil trochu rozpačitě. Kniha přináší jen minimum napětí a skoro žádnou akci. Pak se mi chce jen zeptat. "Kam se poděl ten Reacher, který mlátí padouchy hlava nehlava a který svou skvělou myslí řeší svůj každý případ, do kterého se připlete?"
Musím říci, že je to poprvé, co o některé knize o Reacherovy řeknu, že je nudná.
Je to slabotina. Od Childa mám vše a jeho knihy považuji za ozdobu své knihovny. Půlnoční linka je výrazně nejslabší, asi ji někomu daruji
Autorovy další knížky
| 1999 |  Jatka |
| 2000 | A přece nezemřeš |
| 2000 | Varovný signál |
| 2001 | Nezvaný host |
| 2005 | Výstřel |
Je to tak ! Věk se nedá zastavit, autorovi bude letos 29.10. neuvěřitelných 64 let ! A s ním musí stárnout (bohužel) i náš hrdina Reacher . Ve Večerní škole (Nr.20 v pořadí) byl mladík a najednou čteme, že se mu v horách krásného Wyomingu již špatně dýchá. Je to logické i on musí stárnout se všemi s tím spojenými příznaky. Na začátku knihy je to ale pořád náš hrdina. Sejme s nóblesou partu harleyařů, ale má kliku ! Ani oni nedisponují tou správnou fyzičkou. A považme, to vše kvůli prstenu (absolovenstkému z Vojenské akademie West point) . Reacher jej koupí v zastavárně a začíná se odvíjet příběh. To vše proto, že jeho autobus zastavil kdesi v půli cesty. Zřejmě dámský prsten ho zaujme a už to frčí !
Tato kniha je trochu jiná, ale četla se mi dobře. Místo akčních scén sledujeme trpělivé pátrání zkušeného mazáka, vysloužilého majora MP US ARMY. Protože jde o Reachera - daří se mu. A já také již vím co se skrývá za slovem bigfoot :
Ten chlap byl obrovský...sahal skoro až ke stropu... od ramene k rameni vypadal jako čtyři basketbalové míče na regálu v tělocvičně... Pěsti jako krocan na Den díkuvzdání... čelo celé pomlácené a otřískané ...atd
No není to krásné milé dámy-čtenářky ? Ano i takto se dá charakterizovat Reacher.
Je zde ale pech, takových lidí po ulicích moc nechodí a ještě k tomu na samotách v krásném Wyomingu. Padouši dostanou hlášku a identifikace bigfoota je jasná ! Sice projde pár chalup dost od sebe vzdálených, ale víme, že se blíží k cíli. Chce předat prsten držitelce, protože to není normální, když je taková vzácnost dána do "frcu".
Záporáci stupňují své úsilí odrovnat bigfoota ! My víme, že se jim to podařit nemůže. Co bychom četli příští rok ?
Klídek ! Na str.311 zamáváme Reacherovi na autobusovém nádražíčku, odjíždí směr Kansas, samozřejmě pouze s kartáčkem na zuby .