Jahodová sezóna
Marta Dzido
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/502439/bmid_jahodova-sezona-4nG-502439.jpg
4
22
22
Devět povídek knihy Jahodová sezóna představuje devět podob lásky a touhy – dětské a pubertální, milenecké, kamarádské, lesbické, lásky k vlastnímu tělu i mateřské; vášnivé, plaché i neukojitelné. Ve snaze nalézt slova k pojmenování toho, o čem se nám většinou slov nedostává, ohledává Marta Dzido hranice jazyka, osvobozuje výrazy ženské sexuality a ukazuje jejich víceznačnost a emancipační potenciál. Hrdinky příběhů beze studu a pocitů viny čerpají radost z vlastní tělesnosti a otevírají tak otázku, jak přirozeně vyprávět o své intimitě.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2022 , DokořánOriginální název:
Sezon na truskawki, 2021
více info...
Přidat komentář
Tak já vám nevím... Na knihu jsem četla skvělé ohlasy všude možně, ale mě osobně to nepřijde vůbec jako inovativní dílo.
Na knihu mě nalákalo tvrzení, že autorka vymyslela nové způsoby jak popisovat sex a intimitu. Proto mě třeba nemile překvapilo, když jsem v knize hned na prvních stránkách četla slova jako kun*ička, šu*at, pí*at a tak dále... Kdyby tam tahle slova byla jednou nebo dvakrát, tak by to bylo asi v pohodě, ale ono to bylo snad v každé povídce!
Na přebalu knihy se píše " Autorka ohledává hranice jazyka, osvobozuje výrazy ženské sexuality a ukazuje jejich víceznačnost a emancipační potenciál" Jestli má pro někoho slovo kun*ička emancipační potenciál, tak to teda nevim.
Jsem zhruba za polovinou knihy a už teď vím, že jí zařadím do nedočtených a v mé knihovně se dlouho neohřeje. Snad jediná povídka, která se mi docela líbila byla Luna.
Marta Dzido působí opravdu moc sympaticky a knihu jsem si kupovala s dobrým pocitem, že podpořím mladou ženskou autorku, ale nějak to nevyšlo.
Někdy prostě přijde člověku do ruky kniha, o které nikdy předtím neslyšel, a na první dobrou zjistí, že jo. Tohle fakt jo. Nádhera, ze života, osobně mi byly velmi blízké povídky Milenec a Červené ferrari. Je tam hodně sexu, hodně živočišnosti, ale není to laciné. Jen škoda té poslední povídky, ta mi tam neseděla.
Vynikající povídky, o ženách a pro ženy. Různé podoby lásky a touhy. Intimní zpovědi. Silné prožitky. Velice jemná forma. Krása.
Přečtení této pozoruhodné knihy - cílící nepochybně zejména na čtenářky - jsem dostal od manželky jako domácí úkol. Určitě nelituji, byť jsem řadě informací nerozuměl, leccos se v povídkách příliš často opakovalo a některé příběhy byly spíše do počtu. Ale 4 hvězdy i mé doporučení zejména dámám si tato kniha rozhodně zaslouží.
M-i-l-u-j-u...
Někdy je to tak snadné... Stačí stránka. Pár vět. A vy víte, že souzníte... Není to jen čtení, je to cit. Hluboký cit, autentičnost, napojení, vědění.
Já vlastně nemám slov... Vysvětlit někomu, co všechno mi přináší čtení těchto povídek, by bylo nemožné a vlastně zbytečné. Krajina těchto příběhů je tak intimní, že nepotřebuju nikomu přibližovat, proč pro ně bije moje srdce...
Kdybych potkala Martu Dzido, buď bych na ni jen zírala anebo sebrala všechnu odvahu, kterou člověk může mít a co nejpevněji ji objala.
Jedna z těch úplně nejzásadnějších knih mého života.
Jako by se zrodila ve mně, i když přišla odjinud.
Budu ji milovat, dokud budu tady...
Přečteš a nezapomeneš...
Přečteš a jsi taková, jaká jsi byla vždy... Jsi sama sebou. Ženou. A jsi neskonale vděčná.
Ačkoli jsem se nemohla pořádně ztotožnit s ničím, nějakou archetypální touhu se autorce do povídek vnést podařilo. Bylo to působivé, i když neumím říct proč.